Článek
Když mluví o své kariéře, spíš to vypadá, jako kdyby s herectvím udělal vážně velkou chybu a raději měl zůstat u sportu.
„Herectví byla dětská představa, naprosto mylná a intuitivní,“ říká etablovaná hvězda českého filmu i divadla.
„Sport byl v mém životě organickou záležitostí. Iracionální rozhodnutí jít na konzervatoř mě nakonec přivedlo do reálného hereckého světa. A jak už to v životě bývá, rychle jsem zjistil, že se realita od dětských představ naprosto lišila.“
Jednomu z nejcharizmatičtějších herců své generace se daří získávat zajímavé a výrazné role už třicet let. Ještě předtím měl ale našlápnuto na slibnou sportovní kariéru.
„Hrál jsem volejbal, dělal závodně atletiku a vyhrál mistrovství republiky v běhu.“ Na předních příčkách se umisťoval i jako plavec. Jenže pak začala pražská konzervatoř mladého sportovce až příliš zaměstnávat.
„Bylo obtížné pokračovat na stejné úrovni, snažil jsem se o to řadu let, ale na reprezentaci už to nestačilo. Myslím, že jsem od té doby zůstal sportu něco dlužen.“
Bere je pod svá křídla
Herec inicioval založení fondu Magnesia Go, který už podruhé vybral několik nadějných juniorských závodníků z nejrůznějších disciplín a natočil s nimi spoty na YouTube. Poté veřejnost hlasovala, který z nominovaných si zaslouží největší finanční podporu, díky níž by mohl mít hladší přestup k profesionálům nebo si prostě pořídit vybavení nutné pro svoji disciplínu.
„Sport nepochybně kultivuje naši společnost,“ myslí si Vetchý. „Investice do něj, stejně jako do kultury, zdravotnictví nebo vzdělání, vytváří povědomí o tom, že člověk patří do nějakého společenství, za které má plnou odpovědnost,“ vysvětluje, proč se tak aktivně angažuje v podpoře mladých talentů.
„A až takto rozvinuté prostředí může formovat jednotlivé lidi komplexně. I pokud je někdo intelektuál, tak na sportovcích může vidět dobré hodnoty.“
Ondřej si bere mladé sportovce tak trochu pod svá křídla. S některými zůstává v kontaktu, a je vidět, jak se zajímá, kam pokračují dál a co se s nimi děje.
„Když vzejdete z tohoto prostředí, tak máte našlápnuto k tomu, abyste se osobnostně protnuli. Tři z pěti loňských finalistů mi volají, a pokud mají nějaký úspěch, dají mi vědět, že pokročili v tabulkách nebo že vyhráli.“
Snaží se jednat nezáludně
„Například Jirka Prskavec vyhrál nedávno Světový pohár mužů.“ Dvaadvacetiletý vodní slalomář získal zlatou medaili na konci června. „Když jste nejlepší v juniorech v Evropě nebo na světě, je to už unikátní,“ rozplývá se nad Prskavcovými předešlými úspěchy. „Pokud se vám ale povede uspět mezi muži, kteří mají opravdu jinou sílu než dvacetiletý kluk, je to skvělé,“ rozplývá se Vetchý.
„Sám sportuju třicet let a vím, jak je to náročné, navíc lidi, které jsem během své cesty potkal, představují hodnoty, jaké těžko nacházím jinde.“ Herec vyjmenovává odvahu, osobní odpovědnost, schopnost a potřebu zabrat za druhé, když jim zrovna docházejí síly.
„Vždycky přijdou chvíle, kdy vám to nejde a kdy vás to bolí, a pak musíte přidat. Člověk se tím pádem stává odolnější a rezistentnější i v životě.“ A podle Ondřeje se i učí hrát fair play.
„Když jsem se sám dostal do situace, která se musela řešit tím nejhorším způsobem – silou – snažil jsem se stejně chovat sportovně. To znamená nezáludně.“
Fyzičku využívá ve filmech
Ondřej do repertoáru disciplín, kterými se zabývá, zařadil i bojové sporty. V judistickém oddílu získal podle svých slov spoustu skvělých kamarádů s ušlechtilým charakterem, a také druhý dan – tedy druhý mistrovský stupeň. Věnuje se i bojovému umění Krav Maga, které používají izraelští vojáci.
Jeho výborná fyzická kondice byla k užitku na divadle i na plátně. „V Domu pro dva jsem třeba chodil po rukou, skočil jsem tam salto,“ vzpomíná na roli nezodpovědného svůdníka, za kterou byl nominován na Evropskou filmovou cenu. „V několika jiných filmech jsem se pral, prostě využívám toho, že dělám bojové sporty.“
Diváci i kritika oceňují především jeho herecké výkony. Kromě outsiderů a bouřliváků si zahrál podivíny i vyložené sympaťáky a jeho role se počítají na desítky. V roce 2010 získal diváckou cenu TýTý, čtyřikrát byl nominován na Českého lva a před třemi lety nominaci proměnil za roli skvěle ztvárněného amatérského sportovce Jirky Luňáka ve filmu Okresní přebor.
Sport i herectví se protínají
Podle Vetchého se herectví a sport v některých bodech přece jenom protínají. „V obojím existují velmi hluboké osobní vazby. Rozdíl je akorát v tom, že když vám to nejde ve sportu, tak musíte přidat, zatímco na divadle musíte ubrat.“
Herec, který začne tlačit na pilu, dělá chybu. „Když se moc snažíte, tak lidi ztratí potřebu se na vás dívat. Unudíte je tím k smrti. Pokud se to stane, musíte se prostě vrátit na začátek a zbrzdit,“ vysvětluje a přirovnává herecké umění k práci s plachým koněm, u kterého si musíte získat důvěru.
„A další rozdíl je v tom, že herecký ansámbl je na sobě závislý. Ve sportu, zvlášť v individuálních disciplínách, v podstatě nikoho nepotřebujete – kromě soupeře,“ zamyslí se Vetchý.
„No a nakonec profesionálních herců je širší věková škála. Taky jsou tam muži i ženy dohromady,“ zasměje se.
Muži jsou úzkostnější
Ptám se, jestli profesionální sportovkyně nepotřebují v dnešní době větší podporu než herečky. „Podle mě ženy potřebují podporu úplně ve všem,“ řekne razantně herec.
„Jako dospělí zjistíte, že ono se na jednu stranu strašně snadno řekne: Chceme, aby polovina žen byla v politice. Jenže se obávám, že vzdát se partnerského vztahu, rodičovství i klidu a odevzdat je na piedestal společnosti je ochotno jen velmi malé procento žen. Už proto potřebují naši podporu a pomoc.“
Ondřej Vetchý očividně ví, o čem mluví, protože má dvě dcery a jeho manželka Irena se živí jako psycholožka. „Co se třeba domácích prací týče, tak se samozřejmě snažím dělat úplně všechno,“ pochválí se a ještě dodá, že i sportovně založení a velcí chlapi jsou úzkostnější, když je postavíte k dětem.
„Zvlášť muži, kteří s dětmi nejsou pořád. Ženy mají za sebou zkušenost z těch prvních devíti měsíců. Vím, že když jsou s dětmi, tak aby to přežily, jsou vůči některým věcem rezistentnější.“