Ondřej Šteffl: Chcete-li své děti rozvíjet, nespoléhejte jen na školu

Proč zrovna on bude radit, jak by měly školy fungovat? Vždyť to není učitel, mohl by někdo namítnout. Ano, Ondřej Šteffl sice není promovaný pedagog, ale kolem vzdělávání se točí celý život. I jako absolvent matematickofyzikální fakulty několik let učil na středních školách, v roce 1990 založil soukromé gymnázium PORG, první nestátní školu u nás po roce 1948, a pár let nato společnost Scio. Začínal v ní ve dvou lidech, teď má osmdesát zaměstnanců a ve své kanceláři nalévá hostům čaj z konvičky do malých kalíšků jako při nějakém čajovém obřadu.

Ondřeje Šteffla, jinak také vášnivého cestovatele a sportovce, zajímají trendy ve vzdělávání a nebojí se kritizovat - státní maturity, podporu učňovského školství i nesmysly ve školních osnovách.

Moje matka ještě ano, otci to bylo jedno a já je u svých dětí ignoroval úplně.

Je to vcelku jedno. Nic podstatného se nezmění. Je to jen kouřová clona, nepochopení, kde jsou podstatné problémy. Mně přijde, že se u nás pořád řeší marginality. Polovina debat o vzdělávání se točí kolem státní maturity, která přitom na úroveň vzdělání nemá žádný reálný efekt.

Po škole jsem pracoval v Ústavu pro filozofii a sociologii Československé akademie věd, což bylo tehdy dost podivné místo. Tam jsem nedělal skoro nic. Chodil jsem ale kromě toho na seminář k docentu Hedrlínovi na matematickofyzikální fakultu, což mi hodně dalo a taky jsem se tam dostal k učení.

Jeden čas jsem docela systematicky vyhledával pražské školy, kde měli nějakého učitele nemocného nebo v lázních a potřebovali suplování na pár týdnů. Učil jsem asi na patnácti pražských gymnáziích a průmyslových školách, takže jsem získal neuvěřitelný vhled do toho, jak to na školách fungovalo a jak to, myslím, na mnoha z nich vypadá dodnes.

Ne.

Zákon ze škol vytlačuje nekvalifikované učitele, ale my bychom potřebovali vytlačit nekvalitní učitele. Obecně se školství v současnosti vyznačuje tím, že je velmi uzavřené. Všechna opatření, jako jsou státní maturity nebo přijímací zkoušky, jsou jen opatřeními uvnitř školy.

Škola je takové ghetto a ten zákon zvyšuje zdi kolem ní ještě o dalších deset centimetrů, protože nedovoluje někomu, kdo je mimo školství, do ní vstoupit. To považuju za omyl. My bychom měli dělat všechno pro to, aby se školy otevřely světu, protože děti stále víc vnímají, jak jsou odtržené od světa, a škola pro ně ztrácí smysl.

Byla tam například stavební inženýrka, která žila odmala v Austrálii. Učila angličtinu. A skvěle! Kolegyně, které učily fyziku, ji měly vystudovanou, ale ne učitelství. Vesměs lidé, kteří měli odbornou školu v příslušném oboru.

Pozdní začátek byl zaveden opravdu za mě, možná se začínalo i později. Já spím rád a dlouho…

Nemůžu říct, že by všechno byla inspirace v zahraničí, a ne všechno jsme zavedli od samého začátku. Když se na to dívám zpětně, tak jeden z důvodů bylo být prostě jiní než ostatní.

Sofistikované vysvětlení měla jiná opatření. Třeba snížení počtu předmětů, protože děti dneska mají na gymnáziu třináct až patnáct předmětů týdně, takže pořád skáčou z jednoho na druhé. Některé předměty nemusejí být celých osm let, my jsme je třeba koncentrovali jen do některých ročníků.

Zavedli jsme taky jednou za čtrnáct dní dvě volné hodiny, říkali jsme jim Two Off. Žádná výuka nebyla, ale studenti museli být ve škole. Napoprvé se nic moc nedělo, napodruhé už si zorganizovali turnaj v ping-pongu, jiní si pouštěli klasickou hudbu nebo četli básně a napopáté už celá škola žila svým životem.

Mimochodem jsou typy svobodných škol, jako třeba Sudbury Valley, kde je to tak pořád. Děti si dělají, co chtějí, a dospělí tam jsou od toho, aby jim s tím pomáhali. A mnohé jistě překvapí, že na konci umějí vše, co potřebují, a v dalším studiu jsou nadprůměrně úspěšné.

Totalita vám neumožnila zjistit, co všechno umíte, kde je vaše místo ve světě. Já jsem až po PORG zjistil, že moje místo je vymýšlet a rozjíždět nové projekty, nikoli je udržovat v chodu a dotahovat do konce.

Učil jsem zejména matematiku a fyziku a velmi mě bavilo učit zvlášť ty děti, které matematice nerozumějí. Přišlo mi jako úžasné dobrodružství ducha zjistit, proč jí nerozumějí, kde se ztratili a jak jim pomoct. Na druhou stranu se mi zdálo, že budu pro tenhle svět užitečnější, když budu dělat něco s větším dopadem.

Samotné testy jsou čistě odborná, technická věc. A pokud jeden rok propadlo dvacet procent studentů a druhý rok čtyřiadvacet procent, jde o zmetek. Jako by vám jednou dali půlmetrové pravítko a podruhé jiné půlmetrové, ale o deset centimetrů delší.

A druhá věc - jak to, že v matematice propadlo devětkrát víc dětí než v češtině? Příčina je podle mě v tom, že v matematice chceme po dětech nesmyslné věci. U češtiny nebo angličtiny všichni chápou, že ji budou potřebovat, ale matematika je plná nesmyslů. Řešte v oboru R rovnici. Řešil jste někdy poté, co jste odmaturoval, v oboru R rovnici?

No a ta tam má být! Trojčlenka, procenta, čtení grafu, orientace v tabulkách. To jsou důležité věci, které každý potřebuje. Lidi žijí v představě, že maturant má vědět, co je logaritmus, permutace… Ale to je představa z jejich dětství. Za první republiky maturovala dvě procenta populačního ročníku, za mě dvacet procent, dneska sedmdesát pět procent. Jediné, co můžeme, je nastavit minimální laťku, která musí být poměrně nízko a musí být rozumná pro všechny. Dneska si maturanti vybírají mezi matematikou a cizím jazykem. Samozřejmě si matematiku nevybere někdo, kdo ji vůbec neumí, přesto z ní čtvrtina propadne. Šílené.

A k čemu by to bylo? Státní maturitu u nás máme čtyři roky a kladu si otázku, jestli ti, co maturovali v roce 2011 a dál, jsou vzdělanější, chytřejší. Budou to lepší studenti vysokých škol? Budou mít nižší nezaměstnanost? Podle mě se nezměnilo nic, jen jsme kromě toho neúspěšným maturantům znemožnili další vzdělávání a víceméně je nahnali na úřady práce. Dopad státní maturity na vzdělanost obyvatel je podle mě nula.

Kolem pětadvaceti tisíc. Za devatenáct let jsme to dotáhli k tomu, že ta zkouška je opravdu vstupenkou na vysokou školu. Státní maturitu jsme porazili na hlavu, vysoké školy ji neuznávají, zatímco výsledky NSZ uznává padesát tři fakult v České republice, sedmnáct na Slovensku a dokonce už i jedna ve Švýcarsku.

Není to úplně nový výsledek. V roce 1995 čeští žáci skončili v matematice vysoko nad průměrem, ale ze všech zemí ji měli nejméně rádi. Není divu, že se pak velmi rychle propadli. To, co si mají ze školy odnést, je chtít a umět se učit. Jestli umějí nebo neumějí matematiku, není zase tak důležité, ale baví je to? Pokud ne, čekají je v životě problémy, protože svět se mění tak rychle, že se musí něco nového učit pořád a ta schopnost, ochota a vůle se učit je ze všeho nejdůležitější.

K čemu mi je vědět, kdo byl druhý Přemyslovec nebo kolik pestíků má tulipán? Proč bych to nosil v hlavě? Takovou informaci vám dneska vygůgluju dřív, než mrknete. Děti by spíš potřebovaly mít na všechny informace nějaký pořadač, umět je rozeznávat, analyzovat, odlišit pravdivé od nepravdivého, správné od nesprávného, dobré od zlého.

Problém, že učíme děti něco, co nechtějí a o čem vědí, že to nebudou potřebovat, mají skoro všude. Četl jsem rozhovor s finskou ministryní školství a vypadalo to, že oni si to na rozdíl od nás uvědomují. V Americe i v Anglii přibývá škol, které jsou stále víc nezávislé na státu. V Americe se obrovské množství dětí, 2,2 miliónu, vzdělává doma. To jsou příznaky toho, že školské systémy přestávají fungovat.

Záleží, jestli se na to díváte z pohledu člověka, který potřebuje řemeslníka, což je váš soukromý pohled. Ústava vám nezaručuje právo na řemeslníka, zatímco každému občanovi zaručuje právo na vzdělávání. Z hlediska řemeslníka je učňák cesta do pekel. Nemají z něj kam postoupit a jejich nezaměstnanost je přes dvacet procent.

Věřím, že spoustu lidí by bavilo dělat truhláře, ale kdo to má v hlavě jen trochu srovnané, tak ví, že vyučit se jím bez maturity nikam nevede, protože se něco stane a oni budou bez práce. Za jeden z dobrých nápadů ministra Chládka považuju ten, že s mistrovskou zkouškou z učňáku by byl otevřený vstup na vysokou školu.

Hledejte školu, která vyhovuje vám i vašim dětem. Jsou takové, i když je jasné, že na malém městě ji nemusíte najít. Nespoléhejte se jen na školu, protože příležitostí k tomu, aby se vaše dítě vzdělávalo, je dneska všude kolem, zejména na internetu, spousta.

Chcete, aby se rozvíjelo v astronomii? Napište na internetu učit se astronomii nebo learn astronomy a vyjede vám dlouhý seznam. Takže moje hlavní rada: Chcete-li své děti rozvíjet a vzdělávat, nespoléhejte jen na školu, převezměte větší zodpovědnost a pomozte jim najít vhodné vzdělávací zdroje. Je jich stále víc a stále lepších. Svět vzdělává!