Článek
Když letos v únoru definitivně končil sportovní kariéru, utíral si z tváře slzy. „Nechtělo se mi, ale zdraví nevydrželo,“ říká. Lékařské zprávy s jeho zraněními, která utrpěl během úspěšných let na svazích, by vydaly na stohy. Jen namátkou – sjíždění hor zaplatil urvaným křížovým vazem v koleni, zlomeninou pravé nohy, otevřenou zlomeninou lýtkové a holenní kosti, zlomenými prsty na rukách.
„Na to si zvyknete. Zlomenina přece sroste, ne?“ tvrdí. Je si přitom vědom, že hůře jeho karamboly nesla přítelkyně Tereza. Ta také doufá, že jejich synové Albert a Hugo si lyžování ponechají jen jako koníčka.
S partnerkou Terezou bydlí v Šumperku. Vychovávají tam dva syny.
Hodiny v autě
On s ní v názoru na budoucnost dětí možná překvapivě souhlasí. K nejrůznějším úrazům a bolestem ještě dodává, že poté, co před několika měsíci kývl na účast v taneční soutěži, zjistil, že trápit jej mohou i úplně jiné části těla, než býval zvyklý. O některých svalech prý navíc ani netušil, že existují.
Moc příjemné pro něj nejsou ani desítky hodin strávené za volantem, které ze Šumperka najezdí na tréninky a televizní vystoupení. Ve městě pod Jeseníky kdysi vystudoval gymnázium a přirostlo mu k srdci tak, že se v něm před lety i s rodinou usadil. Na cestování z chvostu republiky do světa je proto za ty roky dávno zvyklý.
A co v souvislosti s televizní soutěží naopak opravdu hodně řeší? Vedle přesného sledu kroků, výrazů a úsměvů v jednotlivých stylech také překvapivě to, jak bude před kamerami v daný den vypadat. „Kdo mě zná, si to umí představit. Já a upnuté trikoty? Třásně a flitry? To vážně nejde dohromady!“ tvrdí muž, kterému maminka odmala podle neortodoxního stylu oblékání říkala: „Vypadáš jako vágus, děláš ostudu.“
Předtím, než se zapnuly televizní kamery, taneční pár na vystoupení týdny tvrdě trénoval.
Úspěšná firma
Ta přezdívka mu už zůstala, stala se dokonce jeho obchodní značkou. Pojmenoval podle ní úspěšnou firmu vyrábějící oblečení a vybavení pro zimní sporty. On se v ní stará o technologickou, designovou stránku zboží, další fáze jejího chodu, například distribuci a finance, ochotně přenechává jiným.
„Odmalička se pohybuju v horách. A vždy jsem měl problémy se stylem a vkusem lyžařských firem. Nikdy mě moc nebraly. Naše věci mají sloužit lidem, co nemusejí značky,“ vysvětluje firemní filozofii. S rozvojem a chodem podnikání mu vydatně pomáhají jeho kamarádi, nezřídka rovněž vrcholoví sportovci. A že jich na svazích i mimo ně má!
On je z produktů své společnosti pyšný zejména na celokevralové helmy, které vznikají v České republice.
Do podnikání se Ondřej Bank vrhnul před lety. Na snímku je s bratrem Tomášem, který ho během sportovní kariéry trénoval.
„Abychom dali dohromady jednu jedinou, odebíráme díly hned z několika firem. Je sice dražší než ta od konkurence, ale zato špičkové kvality,“ chlubí se. Naopak plán šít v Česku také oblečení vzdal. „Konkurovat Číně nelze,“ říká Ondřej Bank a dodává, že vybavení na zimní sporty musí být nejen hezké, ale především bezpečné.
„Vím, o čem mluvím,“ podotýká.
Slavný pád
Právě dokonalé ochranné pomůcky mu navzdory četným karambolům ušetřily nejeden týden v nemocnicích. Zvláště děsivě vypadal ten z loňského února v americkém Beaver Creeku. Při sjezdu nezvládl finiš, skončil v kotrmelcích a do cíle tehdy sjelo jeho bezvládné tělo.
„Měl jsem otřes mozku, tržné rány v obličeji, pochroumal jsem si koleno. A jestli mi během těch nekontrolovatelných vteřin ve vzduchu proběhl před očima život? To nevím, nic si nepamatuju,“ říká dnes s nadhledem.
Slavným se Ondřej Bank stal i díky tomuto snímku. Pochází z momentu, kdy nezvládl finiš v americkém Beaver Creeku.
Vzpomínky za něj ale uchovali jiní. Z hrozivého okamžiku vznikly fotografie, včetně jedné unikátní, díky níž se Bank stal slavným po celém světě. Počátkem letošního roku totiž ovládla prestižní soutěž World Press Photo, konkrétně její sportovní kategorii.
„Jsem jako fotomodel, že? Hodně lidí mi k ‚vítězství‘ gratulovalo. Ale k čemu vlastně? Že jsem si rozbil ústa? Nic podobného jsem neplánoval,“ konstatuje.
Autorovi snímku jinak k získání prvenství osobně gratuloval. Zná se s ním roky: „Je to kluk z Rakouska (sportovní fotograf Christian Walgram – pozn. red.).“
Jsem lyžař, synku!
Po odchodu do sportovního důchodu se vedle firmy věnuje především rodině. Volný čas trávívá také na golfu, i na greenu je obávaným soupeřem. „Poslední týdny mi moc volného času ale nezbývá. Zaplňuje ho StarDance,“ shrnuje Ondřej.
Chválí si, že opětovné zaneprázdnění jeho blízcí snášejí dobře. Přítelkyně Tereza, ostatně také nadšená lyžařka, je podle něj mimořádně chápavá bytost. Ostatně na to, že nebyl věčně doma, si za ty roky zvykla.
„Za tancem dojíždím do Prahy nebo Brna obden. Ve zbylé dny se plně věnuji partnerce a dětem,“ popisuje současný rodinný rozvrh.
Záhy poté, kdy fotograf stiskl spoušť, lyžař tvrdě dopadl na sjezdovku. Hrozivý pád vedl k ukončení jeho aktivní kariéry.
Občas piluje kroky i doma, čehož si hodně všímá jeho starší syn. „Čtyřletý Albert mě začíná vnímat jako tanečníka. Tak snad se mu to v hlavě nepomíchá. A nebude jednou zasvěceně tvrdit, že jsem jím skutečně byl. Jako profesionálního lyžaře mě totiž na závodech vidět moc nemohl,“ konstatuje.
Smyslem pro humor je proslulý. I výběr jména pro Alberta kdysi na webu okomentoval: „Viděl jsem nedávno dokument o Einsteinovi. Byl to tak trochu blázen a to se mi líbilo. A také Tomba (slavný lyžař – pozn. red.) byl Alberto, tak to sedí.“ Letos v červenci přibyl do šumperské rodiny druhý syn, Hugo. „Ve světě se zatím rozkoukává, ale je krásný,“ dodává Ondřej Bank.
Sázka o pivo
Právě pohodářský nadhled mu během kariéry zajistil řadu fanoušků. S těmi se teď dělí o své, často výjimečné, zážitky ze StarDance. Využívá k tomu třeba svůj facebookový profil. Hodit se do gala ho podle všeho opravdu stojí nejedno přemáhání.
„Tomu říkám z bláta do louže! Celej život zařízlou kombinézu v zadku, a teď zase tohle!“ napsal ke snímku, kde se šlechtí před přípravou na vystoupení. Netají se tím, že soutěživý sportovní duch v něm zůstal i „v penzi“. V prestižní soutěži si dal za cíl postoupit alespoň do třetího kola.
„Abych neudělal ostudu své tanečnici Kamile, která mě kroky a pohyby na parketu trpělivě učí. Postoupení do dalších kol by bylo jen obrovským překvapením. Uvidíme, co se mnou taky udělá přímý televizní přenos. Asi budu hodně nervózní,“ podotýká.
A když ho přece jen diváci v hlasování vyřadí mezi prvními? „Stydět se nebudu. Nadřel jsem se při přípravě na StarDance dost a dost. Jen budu muset zaplatit kamarádům slíbené pivo, o které jsem se před soutěží vsadil. Oni mě také do ní nahecovali. Ale to je ještě případně dobrá prohra, ne?“ uzavírá Ondřej Bank s úsměvem.