Olga Lounová: Jak říká maminka, klamu tělem

Ano, to je součást mého návratu k sobě samé. Mezi svými vlasy mám i nějaké vpletené. Mám totiž kamarádku, která jezdí po světě a vykupuje vlasy. Každý vlas je jiný, ale ona může prodloužit vlasy každému. Mně, která má přirozeně malé prstýnky, sehnala speciální brazilské vlasy, které mají stejnou strukturu, jakou mám já.

Ano, a přímo vím i od koho. Ta kamarádka totiž strávila čtrnáct dní v oblasti, kde holky v určitém věku zahazují svoji krásu a stříhají si vlasy, aby se oddaly jednomu z bůžků. Pak si nechají narůst nové. To je taková očistná praxe. Já odjakživa měla prstýnky až pod lopatky, ale tím, jak mi je odbarvovali do různých seriálů, se trochu zničily. Teď se vracím k těm svým.

Spoustu věcí. Například jsem dřív jezdila závodní automobilové rallye jako navigátorka, teď už jezdím jako řidič.

Ne, naopak. Navigátorku jsem dělala rok. Jakmile se ale uvolnilo auto, skočila jsem do něj.

Posouvat svoje limity.

Baví mě ho zpracovávat a udělat si z něj endorfin a využívat tak svých limitů. Začala jsem se trochu zabývat sportovním koučinkem a tam se to vše právě učím.

Ano, třeba tak. To je jeden ze způsobů, jak se u výkonu bavit. Profesionální sportovec tak může dosáhnout lepších výsledků. Školila jsem se u Dana Landy a zkouším aplikovat věci, které se u něj učím, do svého života, abych pak mohla zkušenosti předávat.

Co to auto dá. Na maximum.

V lesích lítám i 180. Na dálnici dokážu jet i mnohem rychleji, ale v lese na úzkých cestách, kde to klouže, je to samozřejmě méně. I ve stovce se to zdá hodně rychlé.

To se právě učím. Do pár krizových situací jsem se už dostala, o tom závody jsou. V tu chvíli je velmi zajímavé pozorovat mysl, co tam vleze za strašné obrázky. Ale čím víc se učím techniky, jak s myslí pracovat, tím rychleji se mi daří reagovat a nezpanikařit. Samozřejmě velký průšvih je, když jdete do smyku a cuknete proti moc prudce, protože pak jedete ještě do většího smyku. Chce to reagovat adekvátně. Skvělé na tom je, že mám ženský tým. Ženskou navigátorku, ženské mechaničky. Jsme asi jediné v Česku. Čeká nás i naše první mistrovství České republiky v rallye sprintech.

Připravuju se. Chodím třeba na okruh na Sosnovou. Taky o tom točím pořad, abych přiblížila ženám, o čem ženský motosport je. Když se člověk totiž začne o něco zajímat, zjistí, jaké to má kouzlo, a také to, že se věci mohou jevit jinak, než jaké ve skutečnosti jsou. Proto také připravuju koncerty s názvem Optický klam. V nich si chci trochu pohrát s realitou a ukázat, jak mnohdy vidíme nereálné věci reálně.

Hodně často působím já sama jako optický klam. Tak jsem se rozhodla, že udělám i takovou desku a turné.

Velmi. Skoro pořád. Minimálně od dob Ošklivky Katky, kde jsem hrála mrchu Patricii. Jak říká maminka, klamu tělem. Ono to ale není špatné, neustále tak mohu lidi překvapovat. Už jen to, že jezdím rallye nebo že mám vystudované čtyři školy, včetně vysoké a dvou vyšších odborných, stačí k tomu, aby se někteří lidé divili.

Říkala jsem jakoukoli postavu, která má nahotu ve svém životopise jako integrální součást.

To nebylo naštěstí spojeno s nahotou. V životě občas něco vyslovím a ono se to plní. Stejně jako když jsem si jako dítě strašně přála sedět v závodním autě a říkala jsem si, jak se k tomu asi dostanu? A ono se to splnilo. Už tam sedím.

Dostala jsem paruku, která mi byla děsně malá, takže jsem se v ní moc necítila. A navíc to bylo vystoupení před panem prezidentem, takže to nebylo jednoduché. Kdybych si připadala krásná, šlo by to snáz (směje se). Ale on byl moc milý, galantní a celou dobu se usmíval. Podepsal mi knihu, kterou mi daroval, a já mu dala na oplátku své cédečko. On se zabývá životním prostředím a má na něj trochu jiné názory než ostatní, tak jsem si přála, aby dostal mou desku, která se toho, v čem žijeme, také týká. Desku dostal, ale jestli si ji poslechl, to nevím.

Ano, právě k němu točíme videoklip. Natočili jsme už českou verzi a chtěli udělat i německou, ale Karel měl nemocné hlasivky, a tak jsme čekali, až bude zdravý.

Na mém posledním koncertě. Přišel se podívat, protože byl pozván mou bývalou manažerkou. Přišel a pochválil. A prohodil, že by nebylo špatné, kdybychom udělali společný duet. Že se mu líbí moje písnička Nit beznaděje, kterou jsem si napsala. Složil mi tak poklonu a řekl, že kdyby ji měl v šuplíku, vzal by ji.

Ohromná. Takže jsem minulé léto trávila tím, že jsem skládala písně. Složila jsem jich asi sedm, možná dokonce osm, aby si Karel vybral. Vím, že je profesionál a puntičkář. Chce mít všechno propracované do detailu, aby to sedělo. Na podzim jsem mu přinesla osm skladeb, on si vybral dvě. Ty jsem dotahovala a jednu z nich jsme udělali. Znám totiž kolegy, kteří mu napsali jednu skladbu, on ji odmítl a bylo po spolupráci. Takže jsem si dala záležet.

Výborná. Nedivím se, že je tam, kde je, a navíc tak dlouho. On je prostě profík. A gentleman. A jaký je lidsky? Jak už jsem řekla, puntičkář, pozitivní a nádherný. Má velmi jemný smysl pro humor. Nikdy není jasné, jestli si zrovna nedělá legraci, ale je to příjemné. Považuju ho za největšího gentlemana v českém šoubyznysu, navíc velmi vzdělaného. Je připraven vždy pomoci. Na všem mu záleží. Mohl by si říct, že už je to jedno, ale on si stále udržuje svou vysokou laťku.

Myslím, že dobře. Být pod tlakem veřejnosti je totiž komplikované. Pokud ten tlak člověk vnímá, a já ho vnímala, tak začne mít pocit, že musí být dokonalý, a tím vlastně popírat sám sebe. Teď se vracím k sobě. Když nemám náladu, tak ji prostě nemám. A nesnažím se to zakrývat. To je pro mě přelomové. Zjišťuju víc, kdo vlastně jsem. Když se na mě někdo neusmívá, tak ho svým urputným úsměvem nepřesvědčuju, aby to udělal. To samé si přeju od lidí kolem sebe. Aby respektovali, že když nechci tohle dělat, tak to dělat nebudu.

To není jen moje teorie, o tom je napsána spousta knížek. Jde o to, aby si lidi přáli víc než jen nové auto. Nedávno jsem vystupovala na semináři jedné firmy, která se zabývá pozitivním přístupem k životu. Vyprávěla jsem tam svůj příběh o tom, jak jsem si v patnácti letech vylepila album snů, kde bylo to závodní auto a duet s Karlem Gottem, a oni začali ječet a tleskat.

Na konci toho vystoupení za mnou přišlo pár lidí a ti mi řekli, že oni to takhle dělají podle nějakých knih. A já si na to přišla sama už jako dítě. Ověřuju si tak, že to pomáhá i ostatním. A ráda s nimi mluvím o tom, proč se mi v životě dějí převážně pozitivní věci. Vysílám pozitivně a snažím se přát ostatním. A nebojím se podělit o to, jak jsem došla tam, kde jsem.

Pozitivně. Každý dobrý klip je prostě dobrý. Já jsem s Ondrou v pohodě. Přece si nebudeme říkat, že každou písničku, kterou napíše, bude vztahovat ke mně! A to samé já. Taky nepíšu všechno o něm. Vztahy máme přátelské a ten klip se mi líbil.

Nechci to říkat a vůbec o tom mluvit. Právě tohle nám dost narušilo vztah. To, že lidi dokážou jednou přát a pak zase nepřát. Nechci a nebudu řešit soukromí. Ráda se ukážu, že mám krásnou rodinu, rodiče i sourozence, ale vytrubovat, kdy jedeme na dovolenou, a posílat z ní fotky, to ne. Až budu chystat svatbu, tak se o tom dozvíte.

Připravuju zahraniční projekt, ale to je tak na dva roky práce. Víc o tom ještě mluvit nebudu. Zatím je to ve stadiu: Olga míří na západ.