Olga Kurylenková: Jazyky miluju a jdou mi lehce

Populární ukrajinská herečka Olga Kurylenková tvrdí, že její kariéra začala právě v Hollywoodu. Od chvíle, kdy se prosadila rolí drsné Camilly ve zmíněné bondovce s Danielem Craigem v roce 2008, jsou jejími filmovými partnery jen špičkoví herci.

Ať už to byl Michael Fassbender v historickém thrilleru Centurion (2010), Tom Cruise v akční sci-fi Nevědomí (2013), Pierce Brosnan v krimi November Man (2014) nebo Russell Crowe v Cestě naděje (2014). Bond, jak říká Kurylenková, byla jiná dimenze.

„Je nemyslitelné podceňovat celosvětovou sílu Bonda. Svět miluje bondovky. Jistěže i jiné filmy mohou herce udělat slavným, ale Bond bere vše. Pro herečku tu však existuje nebezpečí, že bude pořád známá jako Bond girl. To jsem si hned od začátku uvědomovala, a přesto jsem na sebe ten risk vzala,“ vzpomíná.

Pokračuje s tím, že si musela vybrat. „Mohla jsem okamžitě kývnout na role, ve kterých budu jen pěkná sexy holka, nebo chvíli počkat a vytratit se na čas z filmového plátna. Rozhodla jsem se pro druhou možnost, abych dokázala, že nejsem jen hezký obličej, a dnes vím, že jsem udělala dobře,“ dodává Kurylenková, která na čas odjela natáčet do Evropy.

Její nespornou výhodou bylo a je jazykové zázemí. Kromě ruštiny umí francouzsky, anglicky i italsky a pro roli v Perfektním dnu s Beniciem Del Torem (2015) se naučila španělsky.

„Jazyky miluju a jdou mi lehce, uklidňuje mě to. Kdybych se totiž jednou neuživila jako herečka, mohu tlumočit a překládat,“ říká s úsměvem a vrací se k Perfektnímu dni. „Hraju v něm odvážnou humanitární pracovnici Káťu. Byla mi blízká už proto, že je Ukrajinka. Navíc má podle mě pět výborných vlastností: je seriózní, neústupná, inteligentní, nebojí se polemizovat s názory druhých, má smysl pro spravedlnost.

S chutí jsem si ale zahrála i Alex, šikovnou zlodějku v akčním thrilleru Hybná síla (2015), kde se zase musím pěkně ohánět, abych zůstala živá. Bylo to něco jako hrát ženského Bonda,“ směje se.

Akční filmy si oblíbila právě při natáčení Quantum of Solace. Při nich se, jak tvrdí, nenudí. Od té doby má výbornou fyzičku. Naučila se zacházet se zbraněmi, zvládla volné pády i automobilové honičky. Získaných dovedností využívá úspěšně dál.

A jak se k filmu dostala? Osudné se staly třinácté narozeniny, na jejichž oslavu jela s matkou, učitelkou z rodného Berďanska, přístavního města na pobřeží Azovského moře, do Moskvy. Tam si v metru Olgy všiml agent a nabídl jí práci modelky. Za tři roky v agentuře se talentovaná dívka, která už tehdy studovala jazyky, balet i hru na klavír, vypracovala natolik, že mohla do světa.

V Paříži se cílevědomě za půl roku naučila francouzsky a v osmnácti vyšla na titulu časopisu Glamour. Záhy její tvář zdobila i první stránky Elle, Madame Figaro a Vogue. V roce 1999 si vzala francouzského fotografa Cedrika Van Mola, dva roky nato pak získala francouzské občanství. Manželství ale za čtyři roky skončilo.

V roce 2005 zahájila hereckou kariéru rolí krásky Iris ve filmu L’Annulaire. Brzy následovaly další.

V devětadvaceti, po zmíněné bondovce, už patřila mezi nejobsazovanější herečky. V osobním životě štěstí dlouho otálelo. Po dalším nezdařeném manželství a vztahu si konečně našla toho pravého. Je jím o šest let mladší anglický producent, herec, novinář a spisovatel Max Benitz, se kterým má dnes už skoro tříletého syna Alexandera.

Poznali se při natáčení zmíněného válečného filmu Cesta naděje, který režíroval Russell Crowe. Ten kromě Olgy obsadil do malé role i Maxe, jehož znal už z dobrodružného snímku Master & Commander: Odvrácená strana světa (2003), kde hrál mladého kadeta.

Oba svůj vztah před veřejností úspěšně tajili do poslední chvíle, takže oznámení o narození jejich dítěte bylo tehdy ve světě filmu velkým překvapením.

„Nikdy jsem se nesnažila být v centru pozornosti a chci si soukromí chránit i nadále. Štěstí je v mé vysněné rodině, kterou konečně mám,“ svěřuje se na závěr Olga Kurylenková.