Článek
Její osobnost nedávno připomněl celovečerní dokument Miroslava Janka. Představil ji podobně neokázale, jako byla sama – jako kamarádku, která nezkazila žádnou legraci, vášnivou hráčku karet, houbařku a milovnici přírody, ale i ostrou glosátorku.
„Byla krásná, zajímavým způsobem. A originální. Hned jsem pochopila, že je to žena z jednoho kusu, nenechala se ničím, čím nechtěla, ovlivnit. K tomu byla zvídavá," řekla o ní Jiřina Topolová, manželka dramatika Josefa Topola.
Olga Havlová a princezna Diana
Její dětství a mládí se odehrály v prostředí Žižkova: „Vyrůstala jsem hlavně na ulici, byla jsem divoká a neposlušná." Narodila se 11. července 1933 jako Olga Šplíchalová, když jí bylo šest, rodiče se rozvedli. Za protektorátu navštěvovala Milíčův dům, kde v tvůrčím prostředí četla knihy a chodila do divadel.
Divadlu posléze zcela propadla. Při učení v Baťových závodech na opravovačku punčoch chodila do soukromých hodin kurzů herectví, kde bylo možno potkat budoucí hereckou elitu národa. Později pracovala jako účetní, prodavačka, uvaděčka. A nedostatek vzdělání dorovnávala intenzivní četbou a studiem.
Olga Havlová v roce 1990
Seznámení s životní láskou
Václava Havla jí představili v kavárně Slavia v roce 1953. Vztah s ním ji přivedl do společnosti lidí zcela zapálených pro literaturu. A společná vášeň pro divadlo je svedla na dlouhá léta do Divadla Na zábradlí, kde byl Václav zprvu kulisákem a později dramaturgem a Olga uvaděčkou.
„Nejen, že si rozumíme v pohledu na život, ale byl to i zájem o literaturu, divadlo a výtvarné umění. Spojovaly nás prožitky ze setkání s dobrými přáteli, ale i chvíle, kdy jsme čelili soustavné 'péči' StB. To vzájemné ovlivňování je tu pořád," řekla později o svém vztahu s Václavem Havlem. V červenci 1964 se za něj provdala, v utajení a navzdory nesouhlasu Václavovy matky, která se s představou snachy z proletářské rodiny odmítala smířit.
Po potlačení pražského jara a během normalizace mu stála věrně po boku, oba byli vystaveni politickým represím, které v roce 1979 vyústily v Havlovo uvěznění.
Po ten nelehký čas mu byla oporou, psala mu a posílala balíčky. Sama v té době často pobývala na chalupě na Hrádečku, která se za časů normalizace stala společenskou a kulturní křižovatkou. A v 80. letech se Olga podílela na vydávání časopisu O divadle a Originálního videojournalu.
Právě vychází kniha Olga Havlová od autorky Mileny Bohatové v nakladatelství XYZ, která představuje tuto výjimečnou ženu jako „hubatou holku ze Žižkova“, váženou první dámu i manželku muže z bohaté buržoazní rodiny pražských intelektuálů.
„Byla jakousi mravní jistotou, dovedla naprosto přesně vycítit, kdo moc žvaní anebo kdo se vytahuje, kdo je příliš pyšnej anebo příliš skromnej. Takové to elementární lidské cítění měla, a také proto se těšila takovému respektu," řekl o ní Václav Havel v televizním dokumentu Paní Olga.
Dramatické události konce roku 1989 vynesly manžele Havlovy do popředí. Role první dámy se zhostila s přirozeným sebevědomím, podle svých přátel se nezměnila v ničem. Svému muži byla i tehdy rovnocennou partnerkou i rádcem a velkoryse mu odpouštěla i jeho nevěry.
A soustředila se na činnost ve Výboru dobré vůle, založeném v roce 1990. Dbala na posuzování žádostí a na účelné využití každého nadačního příspěvku, na pohotové poskytování pomoci a udržování kontaktu s dárci i obdarovanými.
„Olga byla pevná bytost, dovedla být tvrdá, ale skromná, hrdá a spolehlivá...," řekla o ní herečka Vlasta Chramostová.
Po jejím předčasném úmrtí 27. ledna 1996 ve věku nedožitých 63 let čekaly desetitisíce lidí v mraze na Pražském hradě dlouhé hodiny, jen aby se s ní mohly naposledy rozloučit.
V roce 2012 po ní pojmenovali ulici na rodném Žižkově. A cena pro handicapované, kterou poprvé vyhlásila v roce 1995, je každoročně udělována osobám se zdravotním postižením, které s odhodláním a přes překážky ve vlastním životě slouží jiným.