Článek
Jakub Šumanský, který pracuje jako PR manažer ve společnosti Seznam.cz, své tetování ale vnímá jinak a nevěřícím pohledům okolí se jen směje.
Své první tetování si nechal udělat v osmnácti letech, poslední před několika týdny: „Začínal jsem s obrázkem draka, chtěl jsem vypadat jako slavní fotbalisté (směje se). Dnes mi záleží především na tom, aby se mnou tetování nějak korespondovalo. Nechávám se teď tetovat čím dál tím častěji. Je to závislost.“
Ani košile neskryje Jakubovo bizardní tetování.
Po prvních zkušenostech s tetováním se Jakub před dvěma lety rozhodl, že chce na svém těle tetování od Lukáše Musila, který si říká a je ve světě tetování známý jako Musa. Za poslední čtyři roky si na české tatérské scéně získal pevné místo. Jeho rukopis je velmi nápadný, jedinečný a tím i snadno rozpoznatelný.
Nejraději využívá dlouhé často různobarevné linky. Od ostatních se liší především svojí abstraktností. Na první pohled totiž v jeho kresbách vidíte místo klasického obrazu jen čáry.
Netradiční tetování pokrývá Jakubovi obě ruce i hruď.
„Linky, které používám, mají výhodu v tom, že si díky nim mohu krásně hrát s anatomií těla. Obrazy tělesné proporce podle mne ruší,“ říká o svých dílech sám Musa. Na tělech jeho příznivců tak vznikají kresby, které mohou na první pohled mnohým připomínat dětské čmáranice. Jakub Šumanský ale na své tetování nedá dopustit a stojí si za tím, že kresby na jeho těle vystihují jeho vnitřní svět.
Jsem rád, že moje tetování lidé nechápou
„Pro mě to tetování symbolizuje souboj dobra se zlem, věčný koloběh života a význam mé rodiny. Na první pohled to sice není zřejmé, protože vidíte jen čáry. Ale právě to se mi líbí. Jsem rád, že ne každý chápe, o čem mé tetování vlastně je. Vysvětlím to pouze těm, kterým chci. A ostatním do toho nic není, ať si klidně ťukají na čelo,“ říká rozhodně Jakub. A přiznává, že si lidé ťukají.
Jakub Šumanský pracuje jako PR specialista pro Seznam.cz
Musa, jako jeden z mála tatérů, maluje svým klientům přímo na tělo. Nepřipravuje si žádné nákresy, které by pak na kůži zákazníkovi pouze obtiskl, jak tomu bývá zvykem. Nemá dokonce ani žádné katalogy. Snaží se každého, koho tetuje, poznat, pochopit a na základě toho pak kreslí.
“Netetuji nic konkrétního, spíš mé pocity z těch lidí. Věřím, že mi při kreslení vedou svým způsobem ruku. Pokaždé máme dlouhé konzultace, s někým je to i na několik sezení, než začneme tetovat. Lidé většinou jen tuší, co se jim líbí typově, ale ke konečnému výsledku se dobíráme společně,“ popisuje svůj postup Musa.
Čmáranice nebo umělecké dílo?
Jakub přiznává, že když poprvé uviděl v zrcadle náčrt jeho budoucího tetování, které mu Musa vytvořil na míru, nebyl si jím úplně jistý: „Nevěděl jsem jistě, jestli je to ono, ale když už jsem se k němu dostal, tak jsem nechtěl cuknout,“ usmívá se Jakub. Zájemci o Musovo tetování se musí zapsat na čekací listinu, v pořadníku někdy čekají i tři měsíce.
Linky na Jakubově levé ruce vytváří siluetu anděla.
Dnes je se svým tetováním naprosto spokojen. A to i přesto, že se setkal i s názory, že vypadá jako omalovánka, nebo že se v práci počmáral propiskou. „Mně to nevadí, dokonce se mi to i líbí. Jsem se svým tetováním spokojený, vybíral jsem si styl a ne obrázek,“ vysvětluje.
Stejný názor na tetování má i Musa. I přesto, že velká část lidí vnímá tetování jako šperk, tatér v něm vidí spíše možnost vyjádření osobních pocitů a určité spojení s lidmi, kteří jsou pro něj důležití.
„Podle mě tetování vůbec nemusí být líbivé. Když tetuju, nejde mi o vizuální stránku, ale o postoj. Já sám se nechávám tetovat od lidí, ke kterým mám vztah a rozhodně to nemusí být tatéři. Důležité je pro mě, kdo mi to tetování dělá, ne jak vypadá. Díky tomu si pro mě důležité lidi mohu nosit stále s sebou.“
Lukáš Musil alias MUSA ve studiu Tribo Tattoo
Právě i Musovo procítěné vnímání každého jednotlivého tetování, které lidem na těle vytváří, má za následek jeho současný odklon od tetování. „Teď už moc netetuju, chodím do studia jen výjimečně. Pořád mě to baví, ale nešlo to dělat denně. Stávala se z toho postupně klasická práce a už jsem nedovedl dát těm lidem ze sebe něco navíc. Byl jsem vysílený a těžko jsem se pak na toho člověka dokázal napojit. Teď se ke mně lidé dostanou většinou jen přes čekací listinu. Tetuju zhruba jednou týdně,“ říká Musa.
Krvavý měsíc, dva andělé a zkratka „lffl“
Pokud se do čar na Jakubově těle pozorně zadíváte, zjistíte, že obrazy přeci jen vytváří. Na obou rukou má Jakub anděly a v lince vedoucí přes hruď jsou zakomponována čtyři písmena „lffl“ stojící za anglická slova život, rodina, svoboda a láska. Kromě toho najdete na Jakubově těla i důležitá rodinná data a velký krvavý měsíc na hrudi. U rukou a hrudi ale neplánuje skončit. Už dnes se s Musou domlouvá na rozšíření jeho tetování až na záda.
Tetování není tak abstraktní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Najdete v něm zakomponované i nápisy.
I přesto o sobě téměř paradoxně pronesl, že co se týče tetování, je prý srab: „Mám tetování jenom na takových místech, kde ho můžu schovat. I přesto, že mě tetování v práci nijak neomezuje, měl jsem to na paměti. Jako PR specialista takové firmy, jako je Seznam.cz se denně setkávám s novináři a musím firmu reprezentovat.“
To, že má někdo na těle tetování podle Jakuba ale rozhodně neznamená, že by na něj lidé měli pohlížet odlišně. „Potetovaní lidé jsou milí, normální, nejsou zakomplexovaní. Vnímáme se tak trochu jako komunita, ale obecně je tetování neuvěřitelný otvírák pro komunikaci.“
A jak Jakub přiznává, také toho ze začátku náležitě využíval: „Ze začátku mi to přišlo skvělý na balení holek, dnes už pro mě moje tetování znamená mnohem víc.“