Noomi Rapaceová: Hrát sexy, krásnou a okouzlující ženu mě nudí k smrti

Každý z herců považuje jeho zavolání za rozhodující moment v kariéře, včetně Noomi. „Když mi zavolal Ridley Scott, kterého jsem obdivovala už jako dospívající holka, okamžitě jsem jeho nabídku na setkání přijala. Říkala jsem si, že i kdyby práce na Prometheovi nevyšla, už to, že s ním budu moci strávit pár minut, mi bude stát za to,“ vysvětluje nadějná dvaatřicetiletá herečka.

Záhy se ukázalo, že jako vědkyně, astroložka Elizabeth Shawová, jedna z titulních postav Promethea, bude se slavným filmařem trávit mnohem více času, neboť ji do svého snímku obsadil ihned po kamerových zkouškách. A Ridley Scott jí oplácí stejnou mincí. „Když jsem se měl s Noomi setkat, čekal jsem drsnou, zatvrzelou individualistku. Místo toho se mi představila milá, laskavá a chytrá mladá žena. Noomi je velice inteligentní, vyzařuje z ní i fyzická síla, což bylo skvělé spojení pro ztvárnění Elizabeth.“

I Noomi tato postava lákala. „Přitahují mě role, které se potýkají s potížemi. Hrát sexy, krásnou, sladkou a okouzlující ženu mě nudí k smrti. To prostě nejsem já. Když čtu scénář, musím si říct, že si nejsem úplně jistá, že roli úspěšně zvládnu. Pak se to stane posedlostí a chci to dokázat za každou cenu, už proto, abych si vyzkoušela, jestli jsem tak dobrá,“ dodává subtilní, metr šedesát vysoká Noomi suverénně.

„Pro roli cikánské věštkyně v Sherlocku Holmesovi (2011) jsem nemusela dělat vůbec nic. Hned po jeho skončení jsem ale začala tvrdý trénink, především běhat, a to pět dní v týdnu. Bylo to jiné než pro roli hackerky Lisbeth Salanderové z Milénia, kde jsem dělala hodně bojová umění, protože jsem potřebovala být agresivní a musela jsem se umět prát. Tentokrát to bylo na dlouhou výdrž.“

I tak jí Elizabeth z Promethea dala zabrat. „Měla jsem tělo plné škrábanců a modřin. Natáčeli jsme například ve vesmírné bouři, která mě doslova trhala vejpůl. Byla jsem na dně jak fyzicky, tak psychicky. Musela jsem odstřihnout spojení mezi mozkem a tělem, abych bolest vůbec vydržela. Ale právě to je součástí profese, kterou miluji,“ prozrazuje o roli v Prometheovi, kde hraje s herci z první hollywoodské ligy, jako je Charlize Theronová, Guy Pearce a Michael Fassbender.

Noomi byla od samého začátku fanouškem Scottových Vetřelců, jeho průkopnické kombinace sci-fi a hororu, a dovedla ocenit i jeho filmařskou vizi, pokud jde o vytvoření silné ženské postavy na plátně. „Bylo mi možná třináct, čtrnáct, když jsem viděla prvního Vetřelce. Byla jsem doslova ohromena, protože to bylo poprvé, kdy byla v podobné roli žena. Riskovala jsem také, že mě budou srovnávat s výbornou Sigourney Weaverovou v roli Ripleyové a chtěla jsem obstát,“ říká rozhodně.

I přesto, že byla spoluprací se slavným režisérem očividně nadšená a v Prometheovi zazářila, tvrdí, že Hollywood ji nebere. Dál se chce stranit typické okázalosti, která jde ruku v ruce s velkými kasovními trháky. Od svého úspěchu v roce 2009 zdůrazňuje, že se daleko lépe cítí v Evropě.

„Hollywood je na mě příliš divoký a bláznivý, nechci se vrhnout po hlavě do jeho šílenství. Netoužím po tom stát se hvězdou, mít velikánský karavan s armádou asistentů a další herecký luxus. To, na čem mi jedině záleží, jsou filmy, které mi v Americe nabízejí, a postavy, které jsou pro mě hereckou výzvou,“ tvrdí.

Právě tu točí nový krimi thriller Dead Man Down s dánským režisérem Nielsem Ardenem Oplevem, který Noomi před třemi lety objevil pro všechny filmy Milénia - Muži, kteří nenávidí ženy, Dívka, která si hrála s ohněm a Dívka, která kopla do vosího hnízda. Jinak ale fakt, že s Evropou to myslí vážně, dokazují další snímky, jako byl norský horor Babycall (2011) i nový thriller Passion (Vášeň) v koprodukci Německa, Španělska, Francie a Velké Británie.

Herectví má Noomi totiž v krvi. Otec byl španělský tanečník a zpěvák flamenga Rogelio Duráne, matka švédská herečka Nina Norénová. První film Noomi natočila v sedmi letech. V patnácti odešla z domova a zapsala se na divadelní školu ve Stockholmu.

„Jako teenager jsem stejně jako snad všichni u nás doma dost pila a jen díky filmům jsem dospívání přežila v pohodě. Jejich výběr byl ale dost svérázný, většina z nich byla od Quentina Tarantina, žádná romantika či komedie,“ přiznává.

Není tedy divu, že i dnes jsou pro ni největším lákadlem drsné role jako Lisbeth a Elizabeth. „Obě jsou to hlavně velké bojovnice. Lisbeth v průběhu trilogie surově zbili, znásilnili, střelili do hlavy, falešně obvinili z vraždy a dvakrát zavřeli do blázince, ale nezlomilo ji to. Elizabeth zase po všech útrapách a hrůzách, jimiž prochází v průběhu vesmírné odysey, pokaždé vstane jako Fénix z popela. Něco z nich ve mně už zůstane navždy,“ opěvuje své hrdinky a dodává moudře:

„Hraní je pro mě život a ten je daleko víc než romantická komedie. Je v něm spousta problémů, hlavně se o nich nesmíme bát mluvit.“