Článek
Prošla jste s batohem na zádech Ukrajinu, Norsko, Zanzibar nebo Martinik, v čem vás tento způsob cestování baví nejvíce?
Doslova s batohem na zádech jsem prošla hlavně pohoří Fagaraš v Rumunsku. To byla moje první a zatím jediná zkušenost s vícedenním trekem. V Rumunsku jsem se do tohoto stylu cestování zamilovala. Pociťuji tam souznění s přírodou a absolutní svobodu.
Stále na to vzpomínám jako na momenty, kdy jsem nejvíc žila. Staráte se tam jen o sebe a také se jen na sebe musíte spolehnout. Například nabrat si dostatek vody na celý den nebo dny, než dojdete k dalšímu zdroji vody.
Zažila jste na svých cestách něco, na co nikdy nezapomenete?
Nikdy nezapomenu na ferratu (Tiroler weg) na vrchol Plamorder Spitze (2985 m). Tam jsem nechala totiž vše, co jsem mohla. Je to pro mě zatím jediný zážitek, kde jsem si asi doopravdy sáhla na dno (hlavně emočně). Vystřídaly se mi tam snad všechny emoce.
Lezci si mohou vyzkoušet novou ferratu na Hněvíně
Už paní u lanovky nás varovala a my se smáli, že to zvládneme. Nástup k ferratě byl zdlouhavý, ale nic těžkého. Pak přišla ferrata samotná, kde se střídaly tři různé situace. První byla holá skála, kdy lezete jen po ocelovém laně. Další byl převis, který je náročný na sílu, a poslední byla chůze jen po vrcholku pohoří.
Tyto tři situace se střídaly a s tím i moje emoce. Zoufalství, neschopnost se tam vyškrábat a obrovský strach.
Když jsme dolezli na vrcholek, nastala totální euforie! Štěstí, radost. Připadala jsem si, že teď zvládnu všechno (dokud nepřišel sestup dolů). My jsme to naštěstí zvládli ve zdraví, ale přinesla jsem si také velké ponaučení. Každý máme své vlastní hranice a chodit za ně je nebezpečné.
Jaká země vás okouzlila nejvíce a proč?
Norsko! Nemám moc v oblibě teplo a v Norsku je všechno. Nádherné fjordy, skály, kopce, treky. Přijde mi, že tam je krásná a surová příroda.
V dnešní době se do vysokých a těžkých hor vydávají lidé, kteří nemají žádné zkušenosti a bohužel to občas dopadá špatně
Trávíte hodně času i v horách. Učarovaly vám?
Ano. Pociťuji tam nadhled a neskutečnou svobodu a surovost přírody. Vždy žasnu nad tím, co všechno příroda dokáže. Umí doopravdy doslova čarovat. Ačkoliv se v horách cítím jako doma, jako mé pravé já, mám k horám stále velkou úctu a respekt z nich.
Je stále potřeba myslet na to, že jako lidé nejsme schopni vše ovládat a například počasí nám dokáže dát dost zabrat v horách. Proto není dobré přeceňovat své možnosti.
V dnešní době se do vysokých a těžkých hor vydávají lidé, kteří nemají žádné zkušenosti a bohužel to občas dopadá špatně. Proto bych chtěla i apelovat na bezpečnost v horách a vzdělávat veřejnost.
Ladislav Zibura: Možná jsme poslední generace, která si stopování ještě může užít
Jaké máte další cestovatelské plány?
Chci se zlepšit v lyžování a také skialpinismu (skitouringu). Léto budu věnovat přípravě na dálkový pochod GR11, který vede přes Pyreneje po španělské straně. Trek běžně trvá kolem 35 dnů a já se už nemůžu dočkat. Bude to velkolepé!
Chystáte si i na absolvování nějakého kurzu?
Zúčastním se kurzu na lyžařského instruktora a během léta bych ráda vyrazila na lavinový kurz, ale to je ještě ve hvězdách.
V září jste vyhrála výběrové řízení na práci snů. Na co se těšíte?
Těším se na všechno! Je to přece práce snů! Těším se na nové zážitky a předávání mých zkušeností ostatním. Budu se snažit předat moji lásku k outdooru dalším lidem.
Věřím, že se mi povede vybudovat komunitu skvělých dobrodruhů a zorganizujeme společné akce na horách.
Jak tedy vypadá váš pracovní den?
Snažím se plánovat alespoň týden dopředu, jaké aktivity chci dělat a kam pojedu. Popřípadě to spojit s povinnostmi. Patří sem taky samozřejmě editace médií a zjišťování možností tvorby.
Jelikož jsem na začátku, tak je to vše o vymýšlení zajímavého obsahu, edukačních videí a diskuzi s vedením značky. Stále se sehráváme, ještě nějaký čas budeme, ale cítím, že jdeme dobrým směrem a společně to zvládneme.
Vaším úkolem je inspirovat ostatní, mohla byste tedy doporučit nějaké místo nebo outdoorovou aktivitu, která by mohla zaujmout?
Miluji chůzi, takže doporučím mé oblíbené vyhlídky nad městem Hejnice. První vyhlídka se jmenuje Paličník a dá se spojit s Rozhlednou Smrk.
Druhá vyhlídka je naproti Paličníku a jmenuje se Frýdlantské cimbuří. Skládá se z více skalních útvarů a doporučuji dojít i na Polední kameny.
Poslední vyhlídka je na stejné straně jako cimbuří a jmenuje se Ořešník. Jelikož to jsou všechno skalní vyhlídky, doporučovala bych v zimě, pro bezpečnost, vzít nesmeky (protiskluzové návleky).