Článek
„Lepší roli než šéfkuchaře, který navíc při kulinaření potká novou lásku, si pro mě nemohli vymyslet. V ní jsem byl jako ryba ve vodě. Horší je, že jsem při natáčení něco přibral. To víte, člověk neustále musí ochutnávat a tak vybrané lahůdky ani nejde odmítnout,“ směje se rozložitý, metr jednadevadesát centimetrů vysoký Jean.
„Přitom jím velmi dietně. Dám příklad: Kdybych vám vařil já, začali bychom polévkou, pak lehkým bílým masem - drůbežím nebo telecím, k tomu druh obilniny, které se říká quinoa. Nahradí těstoviny a je zdravější,“ nabízí menu, protože je sám výborný kuchař. A také stejně zdatný znalec vína, chybu neudělá ani ve výběru příslušné značky.
„K jídlu bych vybral lehké moselské, sám ale dávám přednost bordeaux. To mohu pít v různých variantách - od italských, přes španělské či americké. Co se vína týká, nejsem nacionalista,“ říká s úsměvem herec, který se narodil v marocké Casablance španělským rodičům a od svých sedmnácti let žije ve Francii.
Jean není jen gurmán, ale i znalec a milovník žen. Má dobrou praxi, ženatý je už potřetí. První manželkou byla Francouzka Geneviève, se kterou má dvě dospělé děti, s druhou ženou - polskou modelkou Nathalií Dyszkiewiczovou - dva teenagery. V 2006 si vzal o dvacet čtyři let mladší anglickou herečku Zofii Boruckou. Svatba do třetice stála opravdu za to. Byla na jihu Francie, v jeho zamilované Provence a za svědka mu byl dnes už bývalý francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Dnes mají čtyřletého syna Ciela.
A co by měl podle Jeana muž vědět o ženách? „Nejlepší je být k ženě maximálně upřímný a čestný, jen tak ji přesvědčíte. Mělo by vám to být vidět na očích, upřímnost musí být cítit z celého vašeho těla. Muž může pravdou jen získat. Abyste dobře lhal, na to už musíte být sakra dobrý herec, i tak je to těžké. A stejně vás to bude užírat zevnitř. Lež váš vztah postupně zahubí,“ prozrazuje s tím, že sám dostal za vyučenou ve druhém manželství.
S půvabnou Nathalií žili několik let na hromádce, pak se vzali a měli dvě děti. Jean však ani tehdy nedovedl odolat krásným ctitelkám a hereckým kolegyním, jeho četné románky si pokaždé vychutnal francouzský bulvár. Nathalie to neustála a po pěti letech se s ním v roce 2001 rozvedla.
„Tehdy to byla pro mě rána mezi oči. Potřeboval jsem dlouhou dobu na to, abych se s tím vyrovnal,“ přiznal později. „Trvalo to pět let, než se ve mně něco zlomilo a naučil jsem se zase smát. Dnes jsem spokojený a už si dávám pozor. Třetí manželství nechci ničím ohrozit,“ dušuje se čtyřiašedesátiletý donchuán.
Sedmdesátce filmů, které až dosud natočil, jen namátkou kraluje vynikající směsice thrillerů, komedií, detektivek a dobrodružných snímků, jako byly Magická hlubina, Leon, Návštěvníci, Francouzský polibek, Ronin, Godzilla, Purpurové řeky, Wasabi, Drž hubu, Šifra mistra Leonarda a další filmy, které navždy zůstanou ozdobou světové kinematografie.
Osudovým rozcestím pro Jeana bylo začátkem osmdesátých let setkání s režisérem Lukem Bessonem. „Luc tehdy začínal stejně jako já. Potkali jsme se při filmování i s autorem filmové hudby Erikem Serrou a postupně mezi námi vzniklo hluboké přátelství, které trvá vlastně dodnes,“ vzpomíná. Spolupráce slavného trojlístku pak dala vzniknout několika nezapomenutelným snímkům, právě Magická hlubina v roce 1988 z Rena okamžitě udělala velkou filmovou hvězdu.
Od té doby Jean, který byl pro svou velikost původně obsazován především do rolí zabijáků, ztvárnil i řádku kladných detektivů a kouzelných komediálních postav. Stále patří mezi nejobsazovanější a nejoblíbenější současné francouzské herce.
„Jsem při plné síle a těším se na další zajímavé role, jako je Rasputin a Fantomas. Právě teď natáčím francouzský detektivní seriál, poprvé v angličtině. I televize se globalizuje, možná si Američané pak budou myslet, že u nás mluvíme všichni anglicky,“ směje se Jean, který má domy v Paříži, v Los Angeles a farmu v Provence.
„Někdy mám pocit, že život utíká příliš rychle, a přeji si na chvíli zastavit čas. Pak se uchýlím do malebné Provence, která mi učarovala a kde nalézám klid. Tam jezdím, abych načerpal nové síly. Ohromně si odpočinu, když nevidím nic jiného než zelené stromy a modré nebe. Mám tam i olivový sad, kde pěstuji olivy, a hodně čtu,“ prozrazuje. I tady sklízí Jean Reno úspěchy. Už v roce 2000 patřil mezi nejlepší pěstitele oliv a jeho olivový olej od té doby získal nejednu zlatou medaili.