Nesnášíte pondělí? Měli byste to změnit

Že jsou krušná pondělní rána opravdu rozšířený jev, prokazují i četné studie a průzkumy. Např. na sociálních médiích je pondělí nejvíce nenáviděným dnem pro téměř 54 procent lidí, zbylých 46 procent „nenávisti “ si relativně rovnoměrně rozdělují ostatní dny týdne. Alespoň podle průzkumu firmy Talkwalker, která v roce 2017 zanalyzovala počet uveřejněných postů „Hate Monday“, tedy Nenávidím pondělí.

Na nejméně oblíbený den v týdnu se v roce 2021 dotazovala v USA i mezinárodní společnost YouGov 4000 lidí se stálým zaměstnáním. Pondělí označilo celých 58 procent z nich.

Negativní vliv dopadá jak na zaměstnance samotné, tak na firmy – s pondělním blues se totiž pracovníci velmi často vyrovnávají tím, že v tento den udělají jen to nejnutnější, jakési „pondělní udržitelné minimum“. Často také začínají první pracovní den o něco později, poté, co si dopřejí „produktivní ráno“, které věnují péči o sebe.

Fenomén se stal rychle i virálním trendem na sociální síti TikTok, kde řada jeho uživatelů ukazuje, jak se pondělím prokousat s minimálním úsilím.

Frustrace, stres i smutek, jež obvykle přicházejí v neděli či v pondělí ráno, podle odborníků poukazují na problémy v práci, které neřešíme nebo z nějakých důvodů řešit nemůžeme. A mnoho lidí si bohužel ani neuvědomuje, s čím vlastně jejich zhoršený psychický či fyzický stav souvisí. Což může mít dalekosáhlé následky.

Pondělní blues odhalíme pochopitelně snadněji, pokud je jeho příčina konkrétní, jasná a souvisí přímo třeba s náplní práce, s poměry a vztahy, které na pracovišti panují. Vůbec přitom nemusí jít o závažné a nebezpečné problémy, jako jsou šikana, bossing, případně fakt, že z nějakého důvodu děláme práci, kterou opravdu nesnášíme.

I přepracování, nefunkční vztahy s kolegy nebo s vedením, zbytečné úkoly, nuda, pocit, že práce celkově nedává smysl, nebo jen nekonečně dlouhé, neproduktivní porady mohou způsobit dlouhodobý stres a pocity nechuti, beznaděje, zklamání.

Potíže ale mívají i lidé, kteří zvládají náplň práce i množství úkolů a s kolegy vycházejí. Podle nedávné studie uveřejněné v časopise Harvard Business Review trpí pondělním blues často lidé s vyšším vzděláním.

Příčiny autoři studie přesně neuvádějí, ale naznačují jich celou řadu. Mohou být složitější, protože takoví lidé investovali hodně úsilí a mnohdy i prostředků do svého vzdělání a kariérního postupu, aby mohli dělat pro ně smysluplnou a dobře ohodnocenou práci.

Psychické problémy pak může odstartovat zklamání z reality, kdy kariéra nevypadá tak, jak si dotyčný představoval, práce není tak zajímavá, stala se z ní nezáživná rutina apod. Velkou frustraci mohou způsobit i širší socioekonomické faktory, například vysoké nároky na život, kdy ani relativně vysoká výplata dostatečně nepřevýší výdaje tak, aby se tvořila rezerva pro budoucnost a k uspokojování dalších, nadstavbových potřeb.

Pondělní neurózu ovšem často zažívají také lidé, kteří práci berou jen jako obtížnou nutnost. Těžiště svého života vidí ve svých volnočasových aktivitách, koníčcích, rodině, jsou prostě mnohem šťastnější o víkendu…

S pondělky bojují i ti, kteří nesnášejí přesně naplánovaný režim, ať už jde o pracovní dobu, nebo o to, že si v zaměstnání většinou nemohou sami určit svou náplň práce a ani si ji rozvrhnout podle svých představ. Podráždění a nechuť si mnohdy nesou už ze školy.

„Vždycky jsem byla člověk, který se zajímal o spousty věcí, ale jakmile jsem sedla do lavice, jako bych vypnula. Dneska to vidím tak, že mě ubíjela pevná struktura,“ vzpomíná dvaatřicetiletá Eliška.

„Do prvního zaměstnání jsem chodila se stejným pocitem. Speciálně v pondělí bylo těžké dorazit včas. Navíc starší kolegyně nebyly zrovna laskavé a nápomocné. Nakonec jsem zjistila, že je pro mě daleko méně stresující pracovat na volné noze.“

Tak radikální krok jako přechod ze zaměstnance na OSVČ často není nutný, nicméně změna potřebná je.

„Jestli vás pondělní blues přepadá mnoho týdnů, neměli byste nad tím jen mávnout rukou, nebo se s tím prostě smířit. Ať už je řešení něco vylepšit v práci, vyříkat si problém, nastavit hranice, nebo zvážit odchod a nalezení nového místa,“ radí psycholožka Kristina Sarisová.

Základem cesty ke změně je ovšem přiznání. Je třeba si připustit, že stavy, které zažíváme, nejsou v pořádku a opravdu se mohou týkat naší nespokojenosti s prací. Psychické i fyzické projevy dlouhodobého stresu bývají různé, neřešené však často vedou k závažným onemocněním.

Typické bývají např. různé zažívací potíže, jež mnohdy přisuzujeme dietním chybám, ale také napětí ve svalech, bolesti hlavy, různé blokády páteře, potíže s dýcháním, pocity tísně, melancholie, ale i podrážděnost či vztek…

Můžeme se potýkat také s únavou a nedostatkem energie a chuti pustit se do čehokoli, a to bez ohledu na skutečnost, že jsme si právě odpočinuli. V noci z neděle na pondělí se také často objevuje nespavost, bušení srdce, neschopnost zastavit nervózní tok myšlenek na pracovní povinnosti.

Problém, který nás ubíjí, se podepíše i na pracovním výkonu. „Z výsledků mnoha studií z psychologie a neurologie vyplývá, že náš momentální emoční stav má ohromný vliv na kvalitu naší práce. Pokud pociťujeme pondělní blues, jsme méně produktivní, méně motivovaní, více pesimističtí, méně kreativní, méně se zapojujeme a hůře se učíme,“ vyjmenovává autor a motivační řečník Alexander Kjerulf.

Procházet obdobími, kdy nás převálcují negativní aspekty určité části života, je normální. Práce není výjimka. Otázka je, jak z takové situace vyjít co nejlépe. „První věc, kterou byste měli udělat, je zeptat se sám sebe, co je špatně,“ upozorňuje Kjerulf. Jestliže jde o vážnější potíže, například dlouhodobé přepracování, vztahy s vedením, bývá nejlepší svůj problém s někým sdílet, poradit se s rodinou, přáteli, odborníky a začít situaci měnit.

Někdy ale stačí drobnosti, i když to třeba vypadá, že se s hlavním problémem dělat nic nedá. Prostě otestujte situaci tím, že vyzkoušíte dílčí, na první pohled malé změny. Podle Kjerulfa bychom si měli v neděli odpoledne položit čtyři otázky: Kdo je v práci pozitivní? Jak můžu být pozitivní já? Co mě na práci baví? Co pro sebe můžu udělat po práci?

Pokud na ně lze nalézt alespoň trochu povzbudivé odpovědi, dostaví se velmi pravděpodobně úleva. A možná nás i překvapí, jak velká může být…

Třeba se stahujete do své ulity a přehlížíte kolegy, kteří si udrželi pracovní nadšení a dobré naladění. Pokud byste si s nimi mohli rozumět, buďte aktivní. Na takovém obědě s někým, kdo má svoji práci rád, se můžete nakazit trochou pozitivní energie. A je jedno, jestli s dotyčným přímo nespolupracujete. Naopak, možná i to bude pro vás osvěžení.

„Na pracovní týden se často podíváme tak, že myslíme jen na obtížné věci, které musíme vyřešit,“ upozorňuje Alexander Kjerulf s tím, že bychom na to měli jít úplně opačně. Pokud je vaše první myšlenka při jakémkoliv úkolu „Ach jo“, otravujete tím sebe i kolegy. Koneckonců znáte to, s chutí do toho, půl je hotovo…

Snadno ubíjí i stále se opakující rutina a nuda. Ale přece jste se rozhodli jít do svého oboru i z jiných důvodů, než je výplata. Zkuste si vědomě připomenout, co na něm máte rádi. Je to jen malá změna v přemýšlení, ale může ovlivnit celý pracovní týden.

V neděli si také můžete udělat seznam mimopracovních aktivit, na které se těšíte. A první si naplánujte hned na pondělí. Je jedno, jestli půjde o sport, procházky, nebo prostě o zábavu, u které vypnete.

Co třeba nevařit a objednat si domů dobrou večeři? Můžete zajít na skleničku s kamarádkou nebo se dívat na oblíbený seriál. Zkrátka jde o to, abychom nežili jen tím, že se prokoušeme pracovními povinnostmi a pak si svou otrávenost doneseme i domů.

Pondělní ráno bývá často nejméně oblíbenou částí týdne i u studentů. Jaké jsou hlavní důvody?