Nemocná slezina nebolí, o to víc je třeba podporovat její funkčnost

Slezina je uložena hluboko při páteři v levé části břicha pod bránicí a je chráněná žebry (devátým až jedenáctým). Nelze ji nahmatat, dokud není zvětšená, strukturou je podobná velké mízní uzlině ledvinovitého tvaru a je kryta obalem, kapsulou.

Váží obvykle mezi 50-200 g, ovšem její hmotnost se mění s věkem. Po čtyřicátém roce klesá.

Je nejen podstatným článkem našeho imunitního systému, ale také největším lymfatickým orgánem. Má tedy výrazné ochranné a „čisticí“ funkce v organismu, které sice při jejím odebrání mohou postupně převzít jiné orgány v těle, ovšem např. imunita takto postiženého pacienta je pak trvale vážně poškozena.

Proč je tedy slezina pro kvalitní život člověka tak důležitá?

Jak poznáte, že slezina nefunguje tak, jak by měla? Je to poměrně obtížné, sama totiž nemůže bolet. Bolest můžete cítit z jejího pouzdra, ale ani to nebývá časté.

Většinou jsme tedy odkázáni na vyšetření krve a další diagnostické metody, jako je třeba sonografie břicha nebo CT. Ty nám navrhne lékař, pokud na základě některých příznaků usoudí, že je to třeba.

Samotná onemocnění sleziny nebývají příliš častá, může se jednat o záněty, abscesy, nádory či infarkt. Nicméně může být poškozena v důsledku onemocnění jiných orgánů, a to zejména jater.

Příznaky tedy bývají poměrně různorodé:

Při filtrovací funkci sleziny může dojít k poruše, kdy její protilátky začnou nesprávně ničit buňky tělu vlastní – krevní destičky, což velmi zvyšuje riziko krvácení.

Při snížené tvorbě krevních destiček v kostní dřeni a současném poškození destiček protilátkami a jejich následné destrukci ve slezině dochází k tomu, že se v těle počet krevních destiček výrazně snižuje.

To je právě charakteristický znak pro autoimunitní onemocnění zvané imunitní trombocytopenie (ITP) a slezina v ní hraje podstatnou roli.

Dříve lékaři v těchto případech často přistupovali k úplnému odstranění sleziny (splenektomii). Dnes se snaží onemocnění zabránit, případně slezinu zachránit včasnou léčbou.

Preventivní léčba zahrnuje především očkování, např. proti hepatitidám apod., a včasné zahájení léčby antibiotiky při známkách rozvíjející se infekce, aby nedošlo k nevratnému poškození sleziny.

„Vyjmutí sleziny je velkým a nevratným zásahem do lidského těla nesoucím s sebou častější riziko postsplenektomických infekcí neboli takzvaného OPSI syndromu, který je u těchto pacientů celoživotním nebezpečím a postihuje přibližně jedno až tři procenta z nich. Jednoduše řečeno se jedná o otravu krve, která je způsobena těžkou bakteriální infekcí celého organismu a může vést až k úmrtí,“ vysvětluje Libor Červinek z Interní hematologické a onkologické kliniky FN Brno.

Život bez sleziny přináší navíc zvýšené riziko trombotických komplikací, tedy tvorbu krevní sraženiny v tepnách a žilách, která brání průtoku krve. A mluví se také o vyšším riziku kornatění tepen.

„Splenektomie splňuje svůj účel u zhruba 66 % pacientů. U těch není třeba další terapie, ale současně je pak pacient do jisté míry omezen právě chybějící slezinou. Pacienti jsou například náchylnější k různým infekcím. Současná medicína jako alternativu nabízí i méně razantní možnosti léčby v podobě farmakoterapie, které taktéž přinášejí žádoucí výsledky,“ upřesňuje Libor Červinek.

Důležitým preventivním opatřením pro další kvalitní život pacientů bez sleziny je očkování. I přesto, že je vakcíny nemusejí ochránit před všemi druhy infekcí, chrání je především před rozvojem závažného stavu ohrožujícího život.

Pacient by měl být naočkován ideálně dva týdny před splenektomií nebo max. dva týdny po zákroku, není-li to možné před ním. Doporučuje se očkování proti pneumokokům, a to oběma dostupnými vakcínami, dále proti meningokokům typu A i B, vakcína proti Haemophilus influenzae a proti chřipce. Dnes jistě i očkování proti koronaviru dle dostupnosti.

Pro čínskou medicínu je slezina doslova klíčovým orgánem. Je podle ní vlastně zdrojem životní síly, protože umožňuje získávat energii ze stravy. Její poškození se tak projevuje únavou, nedostatkem energie či přejídáním, pomalým metabolismem.

Často se tedy můžete setkat s doporučením detoxikovat slezinu, chcete-li zhubnout, a to pomocí bylin. Stejně tak ale můžete její činnost podpořit řadou potravin.

Když už nic jiného, bude se vám pak dobře trávit. Platí také, že odlehčíte-li játrům, slezině to udělá jen dobře.

Pampeliška. Smetánka lékařská skvěle podpoří činnost nejen sleziny, ale i jater. Nálev si připravíte ze 2 čajových lžiček sušeného kořene. Přelijte 200 ml vroucí vody a půl hodiny louhujte. Čaj pijte jednou týdně před spaním.

Sporýš lékařský. Upravuje zažívání, pomáhá při odkašlávání, působí močopudně, podporuje ledviny a játra, regeneruje organismus – 30 g přelijte půl litrem studené vody a nechte přes noc louhovat, ráno povařte cca 10 minut a sceďte. Užívejte vždy šálek před obědem a před večeří.

Sléz. Sléz planý nebo i okrouhlolistý má slezinu už v názvu. Odhleňuje, tiší bolesti a používá se při zánětech sleziny – 10 g listů i květů přelijte půllitrem vroucí vody, patnáct minut nechte louhovat a scezené popíjejte po celý den, ideálně z termosky, aby nálev zůstal teplý.

Ostropestřec. Otéká-li vám slezina, užívejte tinkturu z ostropestřce mariánského minimálně dva měsíce. Jde i o osvědčený prostředek při léčbě jater.