Německému prezidentu Gauckovi život se dvěma ženami vyhovuje

„Holt musí tančit, k jeho úřadu to patří,“ podotýká Hansi a nezastírá, za jaké štěstí považuje, že se nemusí pohybovat ve světle ramp.

Rozruch z Berlína a nekonečné dotazy, proč se ani po 22 letech rozluky nerozvedli a proč hlava státu žije ve svém sídle v berlínském zámku Bellevue s Danielou na hromádce, do poklidného Rostocku nedoléhají.

Hansi se diví, proč lidem tolik leží na srdci – a ještě víc na jazyku – soukromí prvního muže Spolkové republiky. „Dříve mě všechny řeči o rozvodu ještě zraňovaly,“ svěřuje se týdeníku Bunte. „Dneska je neberu jako nějak zvlášť důležité. Dostávám pořád dopisy a e-maily od lidí žijících spolu bez požehnání. Radí mi, abych nic neměnila.“

Hansi, kterou její muž opustil v roce 1991, se za někdejšího pastora-disidenta provdala před 54 lety. „A tak to i zůstane,“ přemítá. „Rozvod není téma ani pro mě, ani pro manžela. A ani nikdy nebylo. Povídáme si spolu o mnohém, o něm však nikdy.“

Ani žádný z jejich čtyř potomků ji netlačil k tomu, aby spálila všechny mosty. „Kdybych byla prezidentem, nerozváděla bych se v okamžiku, kdy by to všichni ode mě očekávali,“ upozorňuje.

A tak si Hansi z prsteníčku zlatý prstýnek nesundala. S Joachimem se znali ze základní školy, chodit spolu začali v osmnácti. Vzali se o rok později ještě na střední, rodiče, především jeho, nad nimi zlomili hůl. Protloukali se velice skromně, Hansi vydělávala, Joachim studoval.

„Před svatbou jsme si slíbili, že každý měsíc ušetříme pět marek na prstýnky. Sice se nám to dařilo, přesto však peníze nestačily. Založila nás moje nejlepší kamarádka. V devatenácti jsme si mohli dovolit snubáky. Prstýnek pro mě moc znamená – vždyť jsme si na něj odtrhovali od úst,“ vrací se vzpomínkami.

A jak na svízelné začátky vzpomíná dnešní hlava německého státu? „Byli jsme chudí i bohatí. Neměli jsme peníze, avšak obdarovávali jsme se důvěrou, něhou a koneckonců i velkou romantickou láskou,“ uvádí ve své biografii.

Gauck ještě před zrodem berlínské zdi v srpnu 1961 jezdil často do západních sektorů Berlína. Přitahovala ho mladá studentka, švagrová spisovatele Uweho Johnsona. „Byla svůdná,“ líčí s tím, že nepodlehl, protože „měl situaci pevně v rukou“.

Třetího říjnového dne roku 1990, kdy se Německo znovusjednotilo, stáli Gauckovi v Berlíně na čestné tribuně poblíž kancléře Helmuta Kohla (83) a jeho manželky Hannelore. Usmívali se a drželi se za ruce.

Pak se Joachim po hlavě vrhl do politiky. Respekt a uznání si získal jako první šéf instituce s rekordně dlouhým názvem – Úřad pro správu dokumentů (východoněmecké tajné služby) Stasi a dohled nad nimi. Dodnes se mu říká Gauckův úřad. „Stal se z něho úplně jiný člověk,“ všimla si nejmladší dcera, které bylo dvanáct, když odešel.

Při letošní návštěvě Etiopie došlo k malé roztržce. Jeden z učitelů ve škole v Addis Abebě podporované Dětským fondem OSN UNICEF nemohl uvěřit, že prezidentský pár není sezdán. „Ona není vdaná za prezidenta?“ ptal se. „A spí v jedné místnosti?“ Nakonec odešel.

S Danielou se Gauck seznámil v roce 1999, a nebyla tehdy první, ke které se uchýlil, když odešel od manželky. Danieliny předchůdkyně Bettiny Wulffové (40), vysoké a sportovně založené blondýny, která se vyzná, bylo všude plno. Chovala se jako filmová hvězda, její tetování na rameni probírali i nejserióznější komentátoři.

S Danielou přišel pravý opak. Když Joachima v březnu 2012 zvolilo Spolkové shromáždění prezidentem, Daniela Schadtová se rozloučila se svou vášní – pozicí šéfky vnitropolitického oddělení norimberského listu Nürnberger Zeitung. „Hádali jsme se, vytáčeli, napadaly nás absurdity. Občas to vyznívalo tak vesele, absurdně a komicky, že by se naše tvůrčí sezení z fleku dala vysílat na YouTube,“ žertovala o své práci.

Drží se v ústraní a nestrhává na sebe pozornost. O prezidentovi mluví jako o svém muži, on ji považuje za svou ženu. Ráda hovoří a ráda se směje. K nelibosti své ochranky jezdí po Berlíně na kole, sveze se i metrem. Nejlépe se cítí v džínách, svetru a teniskách.

Nečiní jí to žádné potíže. „Zapadla by do každého týmu. Vždy optimistická, dobře naladěná, žádná nemilosrdná útočnice. Týmová hráčka – to sedí nejvýstižněji,“ vzpomíná Rienhardt Scheinkart (69), který ji v letech 1975 až 1981 trénoval ve volejbalovém oddílu TG Hanau.

Gauck se občas přepíná – až se zdá, že „jede“ na rezervu. „Není ti přece dvacet pět,“ kárá ho Daniela naoko. On se rozesměje – hlášky své partnerky i její ironii miluje.

„Je jeho nejdůležitější poradkyní, ale i kritičkou. Když se rozohní a hovoří příliš dlouho, něžně ho pohladí po zádech. To je signál, aby skončil. A prokazuje mu jedinečnou službu: když létá příliš vysoko, stahuje ho neomylně na zem,“ nepřehlédl list Süddeutsche Zeitung.