Článek
Kromě toho je i vášnivá cestovatelka a ze všeho nejvíc ji láká východ. Mimo jiné už navštívila Izrael, Thajsko, Kambodžu a křížem krážem procestovala také Tunisko, odkud pochází její biologický otec.
Ostatně - zrychlit z nuly na dvě stě čtyřicet kilometrů v hodině za pět vteřin se jí také povedlo na cestách. Nový rok totiž přivítala v Abú Dabí v Saúdské Arábii a tamní nejrychlejší horskou dráhu světa si nemohla nechat ujít.
„Bylo to při návštěvě Ferrari Worldu, kde je spousta zábavních atrakcí a přitom se člověk dozví něco i o historii a současnosti aut Ferrari. Moc jsem si to užila a můj syn Dalibor také, dokonce jsme si to sjeli dvakrát. Jsem prostě střelec tělem i duší a miluju vše, co letí rychlostí šípu,“ říká.
Zároveň tím hned připomněla, v jakém se narodila znamení. „Někdy jsem trošku neřízená střela, ale vždycky se rozhoduji na základě srdce. Nechávám se vést intuicí, protože to je nejlepší průvodce naší životní cestou. Když rozum necháme chvilku odpočívat, zjistíme, že spousta věcí jde mnohem snáz. Proto vždycky dám na svoje pocity.“
Proč studovala korán
Cestování jí přináší zajímavou inspiraci. Letos na jaře s partou kamarádek pobyla deset dní v Jordánsku, kde jsou mimochodem podle ní lidé velmi přátelští, a to včetně policistů.
„Táhlo mě to tam už déle nejen kvůli skalnímu městu Petra, ale i kvůli hoře Nebó, kde zemřel Mojžíš, a Betanii, kde byl údajně pomazán Ježíš. Po návratu z Jordánska se mi náhodou domi stala do ruky brožura Úvod do koránu a začala jsem se o islám zajímat víc. Říkám si, že také vzhledem k mému původu by má znalost měla být trochu hlubší.“
A tak se i stalo. „Spousta islámských termínů je dnes interpretována úplně jinak, než jaký je jejich pravý význam. Například džihád, který všichni známe pod pojmem svatá válka v negativním slova smyslu, protože je zneužívaný teroristickými extremisty, má původně zcela jiný význam. Znamená boj za dobrou věc, ale jde o vnitřní boj neboli boj duše za to, být lepším člověkem, sousedem, rodičem atd. Tento boj se má odehrávat v nás mezi našimi kladnými a zápornými vlastnostmi.
Nebo například mnohoženství je ve dnešním chápání také nepotřebný přežitek. Do koránu bylo však vloženo po bitvě u Uhudu, kdy bylo pobito mnoho muslimů, po kterých zůstalo velké množství vdov a sirotků, a aby tyto vdovy a sirotci nezůstali v bídě, bylo mužům, kteří přežili, nakázáno, aby se o vdovy postarali. Takže původní význam byl úplně jiný.“
Zůstat nohama na zemi
A v červenci Nela se svými syny navštívila Indii, protože chtěla poznat projekty sdružení M. O. S. T., které podporuje. „Zaměřuje se na pomoc Tibeťanům a na zachování této jedinečné kultury. Jeden z mnoha projektů je nejen adopce dětí, ale i starých lidí.“
Herečka chtěla osobně poznat svého adoptivního dědečka, který díky adopci na dálku přežil, protože si mohl koupit léky a teplé oblečení. Také ji zajímalo, jaká se tam staví klášterní škola pro mnišky a jak vypadá nová šicí dílna.
K tibetské kultuře a filozofii má velký respekt a obdiv a je přesvědčená, že mají hlubší smysl i pro nás, Evropany. „Tibetské děti utíkají do Indie přes himálajské průsmyky, aby zde mohly studovat v rodném jazyce v exilových vesnicích. Posílají je tam sami rodiče, i když vědí, že je třeba už neuvidí. V exilu se jim totiž nabízí svoboda vzdělání a šance zachovat si vlastní kulturu včetně rodného jazyka. V jejich rodné zemi to je prakticky nemožné, protože čínská vláda nahradila tibetské školy čínskými.“
Při své letní dobrodružné cestě plánovala navštívit i nomády, od kterých zástupci sdružení za vybrané peníze od dárců nakoupí kozy, a ty pak věnují rodinám, pro které jsou důležitým zdrojem obživy. Projekt Koza pro Tibet podporuje hlavně Bára Hrzánová, takže tam herečka chtěla na vše dohlédnout i v jejím zastoupení.
Nela Boudová se zajímá o různé filozofie, buddhismus nevyjímaje. „Podle mě je velmi důležité pracovat na svém duchovním životě, ale zároveň zůstat nohama pevně na zemi, to je ta rovnováha - umět vylítnout, ale přitom být stále v kontaktu se zemí.
A další věc je pochopení absolutní zodpovědnosti za svůj život. Myslím, že největší utrpení v životě přináší pocit, že člověk a jeho život jsou jen obětí vnějších okolností. Za vše, co se nám děje, lidi, které potkáváme a stejně tak i situace, které prožíváme, jsme však zodpovědni jen my sami. Náš svět kolem je odrazem našeho vnitřního já, a právě proto je rčení 'Chceš-li změnit svět, změň nejdříve sám sebe' tolik pravdivé.“
Maso nejí už čtrnáct let
Na schůzku do kavárny přiběhla v tričku, džínách a v teniskách svého mladšího syna Dalibora, a přitom mi vysvětlila, že si musí odpočinout od lodiček na vysokém podpatku, které nazouvá večer v divadle. Objednaly jsme si kávu a palačinky s tvarohem. „Je to výjimečné, a to se snad smí,“ zadoufala. Je štíhlá a ví, co si může dovolit.
Nela Boudová jí především ovoce a zeleninu a jídelníček si hlídá. Právě proto se před nedávnem stala tváří Světa zdraví. „Nechala jsem si udělat jídelníček na míru. Jsem již čtrnáct let vegetariánka a moje důvody k tomu, abych přestala jíst maso, byly hlavně etika a vztah ke zvířatům. Zvířata tu jsou od toho, aby nám dávala radost a smích, a já nemůžu sníst něco, co mě umí rozesmát.
Po čase začala cítit i pozitivní zdravotní účinky vegetariánství. „Tak jsem u toho zůstala a momentálně přemýšlím o přechodu na veganskou a živou, tzv. raw stravu. Jídlo nás může léčit, nebo trávit, a je na nás, co si vybereme,“ tvrdí herečka. K vegetariánství vedla i svoje dva syny.
„Vědí ale, že se mohou kdykoliv svobodně rozhodnout jinak, a zrovna před pár měsíci za mnou přišli s tím, že by si rádi občas maso dali. Během let jsem samozřejmě narážela na spoustu předsudků ohledně škodlivosti vegetariánství pro děti, ale našla jsem si pediatričku vegetariánku, od které jsem žádný nátlak necítila.
Můj názor je takový, že matka vždycky intuitivně ví, co je pro její děti dobré. Naši kluci jsou zdraví a plní síly. Dalibor tancuje životem. Je mu 13 let, studoval na taneční konzervatoři a nyní přestoupil na Taneční centrum Praha.“
S patnáctiletým Andrejem se zase potkává před kamerou v seriálu Doktoři z Počátků, kde hraje jejího syna Filipa. „Jsem ráda, že jsme spolu na place. Jednak společně trávíme více času a také je dobře, že pozná, co tato práce obnáší. Je to zkušenost k nezaplacení a těší mě, že mu to nestouplo do hlavy.“ Andrejovou největší vášní je hra na violoncello a nedávno udělal přijímací zkoušky na hudební konzervatoř v Plzni.
Pubertu svých synů herečka zvládá, jak se dá. „Když se něco děje, zareaguju rychle a tvrdě. Pak jsem opravdu rázná matka, i když jinak mají kluci volnost,“ říká.
Poslední dobou jde z role do role, ale o svém soukromém životě, respektive o vztazích s muži nehovoří. Proč? „Můj intimní život je moje osobní věc. Zájem veřejnosti o osobní záležitosti jiných lidí jsem nikdy moc nechápala. Pakliže si dokážu naplnit svůj vlastní život, nepotřebuji se pídit po životech jiných lidí.“
Všechny vztahy pokládá za cestu k sobě a za učení. „Je to podobné jako ve škole, protože každý partner nám přináší nějaké téma, které máme zpracovat a pochopit. O své škole mluvit nechci, navíc za chvilku můžu zase přestoupit do jiné třídy a na jinou školu. Můžu anebo nemusím přestupovat i poměrně často, ale nemusí to vědět všichni.“
Nela Boudová si chce zachovat svou nezávislost, a to se jí daří. Vlažnou ji nechávají i zprávy od jejích zarytých fanoušků, které se objevují na internetu. Jediní muži jejího života, o nichž hovoří, jsou synové Andrej a Dalibor. Jejich otcem je scenárista a producent České televize Jan Lekeš.
Morálka jako vyučovací předmět
Herečka je žádaná nejen v televizi a ve filmu, ale také v divadle. Patnáct let byla v angažmá v pražském Činoherním klubu a dnes je na volné noze. V Činoherním klubu hostuje v představeních Léda a Impresário ze Smyrny, v Divadle v Rytířské má na repertoáru Úhlavní přátele a v Divadle Palace je k vidění v představeních Do pyžam, Prachy a Heslo morálka, kde exceluje po boku Miroslava Etzlera. Jak vlastně sama chápe slovo morálka?
„Morálku chápu jako soubor zásad a pravidel dobrého a etického chování. Jenže problém je, že to, co je dobré pro jednoho, nemusí být dobré pro druhého, takže je to vlastně abstraktní pojem, který nejde úplně definovat. Lidé by v sobě měli mít morálku zakořeněnou a vrostlou a měli by konat dobro ne proto, že se bojí trestu, nebo naopak očekávají odměnu, ale proto, že to jde ze srdce. Kdyby to bylo možné, zavedla bych morálku ve školách jako vyučovací předmět, aby se děti orientovaly v základních otázkách morálky už od malička.“
Před kameru si Nela Boudová brzy stoupne při natáčení pohádky Amálie a tma, kterou napsala Petra Neomillnerová.
„Je to příběh dvanáctileté holčičky, která je duch a má kamarádku ve světě živých. Měla bych hrát její maminku, je také duch a je to operní zpěvačka, která se kdysi utopila. Je to krásný, mystický a romantický příběh. Na scénáři nyní pracuje Halina Pawlowská.“
Nela Boudová ale také píše. Je autorkou pohádkových knížek O víle Voněnce a Eliška a Korálníčci. „Necítím se jako spisovatelka, prostě mě jednoho dne udeřila inspirace, tak jsem vzala tužku a papír a nechala múzu, ať tvoří. Sama jsem přesně nevěděla, co z toho vznikne, a nechala jsem se překvapit.“
Ovšem filmový a televizní divák ji má spjatou i s hlasy slavných hereček, jako jsou Julia Robertsová, Melanie Griffithová, Jodie Fosterová, a kromě toho dabuje i Mirandu v seriálu Sex ve městě. Je něco, co by si s těmito slavnými herečkami chtěla vyměnit?
„Asi jen honorář. Já mám svůj život ráda. Vážím si toho, jaký je, protože kolem sebe velmi často vidím lidi, kteří jsou smutní, unavení nebo nešťastní a vlastně svůj život nemají moc rádi. Jsem vděčná za to, že jsem pochopila, jaké věci v životě jsou opravdu důležité a že spousta okolností, kvůli kterým se lidi stresují a trápí, je vlastně zcela nepodstatná. Život je vlastně taková iluzorní hra, kterou hrajeme podle pravidel vymyšlených někým jiným.“