„Nejtěžší je naučit se kroky a vyjádřit emoce.“ Pětinásobné mistry republiky přivedly k tanci jejich maminky

Kaiserštejnským palácem v Praze na Malé straně se třetí lednové úterý rozléhaly latinskoamerické rytmy. Mladý taneční pár – třináctiletá Julie a čtrnáctiletý Patrik – nám tu ukazoval své nadání v oboru tanečního sportu. Ocenila ho i porota soutěže Zlatý oříšek, která se zaměřuje na nejnadanější děti z celé České republiky.

Do soutěže se už v minulosti jednou hlásili, nicméně neuspěli. Nevzdali se a napodruhé se mezi sedmičku oceněných dostali. Však na sobě také celý rok tvrdě pracovali. Za tréninky začali dojíždět i do zahraničí, například do Itálie, jak zmiňují ve videomedailonku, který pro soutěž natočili.

„Jsem rád, že to napodruhé vyšlo,“ komentuje ocenění Patrik Pařízek. „Samozřejmě je to pro nás pocta. Nečekali jsme, že bychom to mohli vyhrát, protože konkurence byla velká, takže nás to těší,“ dodává Julie Ptáčková.

„Myslím si, že Patrik s Julčou si zasloužili získat Zlatý oříšek, protože na sobě opravdu denně makají. Je to náročné, logisticky – dát děti dohromady, aby dojely v čas na tréninky – a ještě to skloubit se školou,“ říká nám Bohdana Ptáčková, maminka tanečnice Julie.

„Já se tanci věnuji už osm let a dostala jsem se k němu skrze moji mamku, protože vždycky chtěla, ať tancuju,“ prozrazuje tanečnice.

„I mě k tomu dovedla mamka. Já se mu věnuju nějakých sedm let,“ spočítal Patrik. A právě rodiče jsou také jejich největší oporou. „Podporují nás hodně, vozí na tréninky, platí je, dělají všechno kolem,“ vyjmenovává Patrik a Julie souhlasně přikyvuje.

Každý pochází odjinud, Julie z Kojetína ve Zlínském kraji, Patrik z Hnojic u Olomouce. Jak se dali dohromady, nás opravdu zajímá.

„Já jsem Páťu chtěla za tanečního partnera už před tím, ale on měl partnerku. Pak chtěl Páťa mě, ale já jsem měla partnera. Ale napotřetí to už vyšlo,“ směje se Julie. Zasáhli prý zčásti rodiče a zčásti náhoda.

Společně trénují třikrát až čtyřikrát týdně, před soutěží ještě častěji. Co je podle nich na tanci nejobtížnější? „Nejtěžší je technika tancování,“ myslí si tanečnice. „Nejtěžší je naučit se správně kroky a umět vyjádřit všechny ty emoce,“ doplňuje ji její partner.

A co je naopak na tanci těší? Patrik těžko hledá slova, kterými to vyjádřit, prý ho baví tanec všeobecně. Jeho nejoblíbenějším stylem je momentálně samba. Kdybyste se ho ale zeptali za pár měsíců, možná už by volil nějaký jiný.

Julie nezapře ženský pohled na věc – baví ji mimo jiné být u tance za fešandu. „Hezké šaty a make-up jsou příjemné. Naučila jsem se taky chodit na podpatcích, což mě těší, ani vyšší podpatky mi nedělají problém.“ Nejraději teď tančí slowfox, i u ní se však preference čas od času mění.

Pro Novinky na kameru předvedli, jak v jejich podání vypadá čača a rumba. Stačí je pár minut pozorovat a hned je nám jasné, za co dostali například pět mistrovských titulů ČR nebo výhru na tuzemské Olympiádě dětí a mládeže v roce 2022.

„Minulý rok jsme byli na mistrovství světa ve standardních tancích, latinskoamerických tancích a desítkách (disciplína, ve které páry tančí 10 tanců, standardních i latinskoamerických - pozn. red.). V latinskoamerických tancích jsme byli devětadvacátí, v desítkách patnáctí, jako jediný český pár, a ve standardních tancích jsme byli dvanáctí,“ vyjmenovává Patrik.

„A pak jsme ještě byli na zahraniční soutěži v německém Stuttgartu, kde jsme v latině skončili třináctí ze 105 párů,“ doplňuje seznam úspěchů Julie a hned dodává, že je brzy čekají další soutěže, třeba mistrovství republiky v latinskoamerických tancích. Tak ať se daří, přejeme jim.