Negativní důsledky vrcholné politiky: Šediny a více vrásek

„Je daleko šedivější a má podstatně více vrásek. Je téměř jisté, že to souvisí se stresy spojenými s výkonem vrcholné funkce,“ říká profesor Illinoiské univerzity v Chicagu S. Jay Olshansky. Stačilo osm let v čele nejmocnější země planety a někdejší mladistvý politik vypadá přepadle a předčasně zestárle. V lednu 2009 nastupoval do Bílého domu s černými vlasy, během oslav padesátin v roce 2011 si však novináři všimli, že mu na hlavě raší tzv. „pepř a sůl“.

„Vypadám tak staře, že John Boehner (republikánský expředseda Sněmovny reprezentantů) už pozval Benjamina Netanjahua na můj pohřeb,“ žertoval prezident nedávno. „Extrémně zátěžová zaměstnání, k nimž vrcholná politika patří, akcelerují procesy stárnutí na maximum,“ říká doktor Asim Shahmalak z Korunní kliniky v Londýně a Manchesteru, který politikům pravidelně nastřeluje vlasy.

„Práce dlouho do noci a ustavičný stres začnou dělat s vlasovým pigmentem divy. Radím ale politikům, aby nebojovali s nevyhnutelným. Sůl a pepř na hlavě působí důstojně a státnicky,“ dodává specialista.

Jenomže některým se už o „soli a pepři“ může jen zdát. Řeč je o někdejších souputnících, britském premiérovi Tony Blairovi a americkém prezidentovi Billu Clintonovi. Dnes dvaašedesátiletý Blair má hlavu bílou jako mléko. Když nastupoval jako 44letý na Downing Street č. 10, mládím a energií jen sršel. To se ale začalo rychle měnit. Zlé jazyky dokonce tvrdily, že se uchyloval k láhvi…, tedy s barvivem na vlasy.

Bill Clinton (nastoupil jako 43letý) zase kompenzoval stresy nadměrnou konzumací nezdravých hamburgerů. Nakonec v roce 2004 musel jako 58letý podstoupit čtyřnásobný srdeční bypass. Ovšem už v jednapadesáti byl bílý jako kouzelný dědeček.

„Politici zřejmě staví zájem státu nad nutnost jíst zdravě a cvičit,“ uvedl doktor Anupam Jena z Lékařské fakulty Harvardovy univerzity. „Je možné, že kdyby na světě panoval univerzální mír, prezident Clinton by se stravoval lépe,“ říká Jena.

Seznam šedivějících státníků je ovšem daleko obsáhlejší - šediví už i nynější premiér Jejího Veličenstva David Cameron, jemuž ještě není ani 50. A jeho předchůdce Gordon Brown, který nastoupil k moci v roce 2007, tedy rok před vypuknutím finanční krize, zaplatil také za globální ekonomický propad bílou hlavou.

Závidět politikům platy, popularitu a požitky je prostě krátkozraké. Aspoň to tvrdí studie v odborném magazínu British Medical Journal, který nepřerušeně vychází od roku 1840. Podle něho politici stárnou rychleji než běžní občané. Jejich zátěž jim z předpokládané délky života sebere nejméně tři roky, tvrdí britští vědci. „Vysoké funkce sice zajistí politikovi řadu výsad, ale nakonec za život nahoře státníci tvrdě zaplatí,“ míní autor článku.

Magazín systematicky prozkoumal délky života prezidentů a premiérů v 17 zemích světa, včetně Spojených států, Británie, Kanady, Francie a Německa. Princip testu byl prostý - vědci porovnali délku života 250 státníků po odchodu z funkce s věkem 250 protikandidátů, kterým zůstaly dveře do nejvyšších pater politiky uzavřeny.

Jednotlivé osobnosti k sobě řadili i podle toho, z jaké pocházejí společenské vrstvy a jakého vzdělání dosáhli. Vyšlo najevo, že lídři se dožili v průměru o tři roky méně, než by podle statistik bývali mohli. „Tři roky jsou dlouhá doba a poměrně vysoká cena za vedení země,“ dodal Jena.

Doktor Michael Roizen z Clevelandské kliniky prostudoval lékařské záznamy prezidentů od roku 1920, a dokonce tvrdí, že takzvaní „vůdci svobodného světa“ každým rokem zestárnou dvojnásobně rychle, tedy o dva roky.

Potvrzoval to ostatně už John Hay, osobní tajemník Abrahama Lincolna. Do deníku si podle British Medical Journalu zapsal, že „prezident stárne před očima“. „Oči se mu zakalily kvůli ustavičnému přemýšlení o krizích a těžkostech. Působil odtažitě a netečně. Ke konci života byl pohroužen do sebe a duchem zcela nepřítomen,“ stojí v záznamech.

Z jiné studie ovšem vyplývá, že američtí prezidenti se v průměru dožívají delšího věku než jejich voliči. „Stres z vládnutí nepochybně urychluje tvorbu šedin a vrásek, ale to ještě neohlašuje předčasnou smrt,“ říká profesor Olshansky. Podle jeho závěrů délku života prezidentů ovlivňuje fakt, že jde v drtivé většině o velice bohaté lidi s přístupem k nejlepší zdravotní péči - i když zmíněného Clintona před kritickým srdečním onemocněním neuchránila.

Olshansky namítá, že pokud by prezidenti opravdu stárli dvakrát rychleji, musel by Harry S. Truman zemřít nedlouho po svých 68 narozeninách. On to však dotáhl málem do devětaosmdesáti, a to měl na krku stresy z použití atomových bomb proti Japonsku a z vypuknutí studené války.

„Na šediny se zkrátka neumírá,“ shrnul závěry Olshansky, podle něhož zrychlené stárnutí po odchodu z funkce opět „zpomalí“. Důkazem je opět Bill Clinton, který je dnes veganem a žije nadmíru zdravě.

Přesto si Barack Obama nedávno neodpustil vtípky na adresu kanadského premiéra Justina Trudeaua, který je o celou dekádu mladší. Obama mu poradil, aby si kvůli špatným vyhlídkám začal rovnou barvit vlasy. Podle doktora Jeny má však Trudeau coby dobrý boxer docela slušné šance udržet se fit. „Má daleko lepší výchozí pozici než většina politiků a věk se na něm tolik nepodepíše,“ míní autor studie.

Anebo je zde ještě jedno řešení, jehož symbolem je britský expremiér John Major (72). Ten totiž působil natolik bezbarvým a „šedivým“ dojmem už od nástupu do funkce, že ani nikoho nenapadlo řešit, jak vypadají jeho vlasy.

A také vzpomínka na něj už vybledla - nebo přinejmenším zešedla.