Nechala jsem si zmrazit vajíčka

„Asi před dvěma lety jsem byla na večeři s kamarádem, který přispívá do Huffington Post (americký zpravodajský web - pozn. red.). Právě tehdy psal článek o mražení vajíček. Jedna z jeho nejlepších kamarádek se mu ozvala, že je jí čtyřicet a nemůže mít s partnerem děti. Lékaři se jí tehdy ptali, proč si jako úspěšná byznysmenka nenechala včas zmrazit vajíčka,“ vypráví podnikatelka se slovenskými kořeny.

Luzsicza si uvědomila, že je v podobné situaci. Nemládne, děti jednou chce. Momentálně ale vhodného partnera pro založení rodiny nemá. Po přečtení textů o tom, že velké americké firmy dávají zmražení vajíček jako firemní benefity, se rozhodla k činu.

Začala si zjišťovat, zda lze podobný proces podstoupit v Česku. Není to prý vůbec složité, ve srovnání s USA ani drahé. „Pořád se mluví o tom, jak mají ženy budovat kariéru, ale málo o tom, jak být zároveň matkou. Proč si nepomoci moderními technologiemi, když jsou k dispozici,“ shrnuje.

Odebráním vajíček, shodným s tím, jejž podstupují ženy v rámci umělého oplodnění, prošla na pražské reprodukční klinice na jaře. Předtím ji čekal důkladný pohovor. Jako první se Eriky lékař - s ohledem na věk 38 let - zeptal: „Proč jste nepřišla před deseti roky?“ Za ideální čas k zákroku se totiž považuje pětadvacítka, kdy je ženský organismus nastaven na reprodukci nejlépe.

Následovalo další překvapení. Luzsicza netušila, že vajíčka si sice může v Česku legálně uložit, jejich případné oplodnění spermií ze spermobanky je ovšem nezákonné. „Nejsem Češka. Část života jsem strávila v Maďarsku, kde s ničím podobným problém není. Čeští doktoři mě proto od procesu hodně zrazovali,“ hodnotí. Přestože jejím cílem není mít dítě za každou cenu, zákony vymezující reprodukční medicínu v ČR ji udivují. Podle ní neodpovídají liberálnímu přístupu našinců, převážně ateistů, k životu.

Ona začala naplno realizovat plán pojistky budoucí možné rodiny v březnu. Tehdy si do břicha píchla první stimulační hormony podporující zrání vajíček. Na počátku června jí je lékaři odebrali.

„Proces mi trval déle, než bývá běžné. Jenže já hodně létám po světě, navíc jsem potřebovala vzhledem k věku více hormonů. Na sále jsem pak strávila v narkóze patnáct minut. Vůbec nic mě nebolelo, hodinu po probrání jsem šla domů,“ ohlíží se.

Za výkon klinice zaplatila zhruba osmačtyřicet tisíc korun. Dalších asi pět tisíc ročně stojí opatrování materiálu v mrazicím boxu. „Mám čtyři zralé vzorky, optimální by bylo jich mít alespoň deset. Zda jsou životaschopné, uvidím při případném umělém oplodnění,“ říká.

Úspěšná manažerka, která stojí za mediální společností AXOCOM zaměřenou na zastoupení a budování specializovaných televizních kanálů, je pevně rozhodnutá, že zmrazená vajíčka využije jen tehdy, když najde pro dítě správného tátu.

„Třeba to zní zvláštně, ale posledních patnáct let jsem dřela. Budovala si kariéru. Stále jsem přitom měla pocit, že soukromý život na mě jaksi počká. Nepočká, už to vím. A já teď nechci, abych jednou našla toho, v uvozovkách, pravého a zjistila, že neotěhotněním kvůli omezení fyziologie těla. Proto jsem do odebrání vajíček šla,“ líčí přesvědčivě. Ani její blízcí jí rozhodnutí nevymlouvali.

„Pozdní mateřství máme v rodině. Mámě bylo 31, když jsem se jí narodila. Rovněž na ni se v socialismu nahlíželo jako na starou. Podle mě to odpovídá teď mému věku kolem 43. To je hranice, kdy bych si ještě dokázala představit počít dítě. Nevidím smysl v tom mít ho za každou cenu, třeba v šedesáti, i kdyby to medicína umožnila,“ tvrdí.

Opatrně nicméně připouští, že při mapování legislativní situace si zjišťovala, co by se stalo, kdyby životní partner do určené doby nepřišel. Objevila, že cesta k případnému potomkovi přece jen u nás existuje.

„Klinika mi totiž musí uchovávaná vajíčka vydat. V tu chvíli se za ně, za jejich kvalitu zříká i zodpovědnosti. Když budu mít s sebou příslušný přenosný mrazicí box, stačí jej dát do auta a odjet třeba právě do Maďarska.“ (Toto tvrzení není úplně pravdivé. V EU platí, že materiál lze vydat na žádost klienta jen na konkrétní kliniku s platnou certifikací či licencí. Je možné jej svěřit pouze autorizovanému, úřady schválenému přepravci - pozn. red.)

„Je to nejhorší scénář, o němž vážně ani neuvažuji. Pro mě má muž v rodině zásadní roli. Netoužím po dítěti proto, že mi ujíždí vlak. Kdyby to byl můj cíl, mám při své cílevědomosti splněno. Stále si však myslím, že vhodného tátu mohu potkat každým dnem,“ směje se.

Luzsicza je přesvědčená, že kdyby jednou opravdu v náručí chovala vlastní dítě, zvládne péči o něj stejně dobře jako kariéru. Prostě omezí cestování, předá část práce kolegům. Mateřství samotné považuje za nezbytnou součást svého spokojeného života. Proceduru na klinice tak vnímá jako formu pojistky, aby jednou nelitovala, že kdysi cosi důležitého zanedbala.

Varovných příkladů úspěšných žen snažících se marně o početí potomka v pozdním věku má v okolí hned několik. „Skončily nezřídka v depresích, což je zbytečné. Zamražená vajíčka by jim mohla pomoci, jen kdyby na vše myslely dříve,“ uvádí.

A proč se rozhodla příběh zveřejnit? Chce dát šanci stejně smýšlejícím dámám zamyslet se včas. Každá pracující žena bez partnera by podle ní měla mít možnost počít dítě ve správnou chvíli, s tím pravým mužem, bez stresu z přibývajícího věku, obav o zdraví.

„Člověk neví, jak se život vyvine. Plánuje-li někdo kariéru, stejně jako kdysi já, nemá etické, náboženské výhrady, měl by vědět, že nechat si zmrazit vajíčka kolem pětadvacítky je jednou z alternativ, jak počít dítě ve vyšším věku. Navíc to není tak nákladné. Stačí si například odepřít luxusní kabelku,“ uzavírá.

Zjistěte si svou plodnost, radí mladým Čechům a Češkám šéfka brněnské reprodukční kliniky Kateřina Veselá. Případné mrazení vajíček a spermií nepovažuje za výstřelek, ale důležitou prioritu všech, kdo plánují do pětatřiceti budovat kariéru.

Sympatické lékařce projdou ročně její firmou Repromeda stovky pacientů. V laboratořích tam vyšetří tisíce embryí. Plní tím své motto: posouváme hranice nemožného v asistované reprodukci. Za šestnáct let se díky ní narodilo téměř 2400 zdravých dětí.

V civilizovaných zemích se to odhaduje minimálně na patnáct až dvacet procent. Ne všichni navštíví lékaře. Jsou-li budoucí rodiče starší, těžko se navíc odlišuje, zda mají problémy s početím kvůli věku nebo jiným příčinám.

Jak pro koho, ale plošně ano. Asi pět procent žen sice může otěhotnět i kolem 40, biologicky to nicméně zcela přirozené není. Příroda nás nějak naprogramovala, my ji neposloucháme. Odkládáme založení rodin kvůli druhořadým věcem nazývaným: zajištění, kariéra, ještě si něco užijeme…

Lidé se pak k tomu rozhodují až tehdy, kdy by přirozeně měli mít druhé, spíš třetí dítě. Někdy si pro něj přijdou v letech, kdy jiní čekají narození vnoučete. Rádi pomůžeme všem, mám pro neplodné páry velké pochopení, proto tu práci dělám. Jen je potřeba říkat hlasitěji: můžete-li, přijďte se léčit včas.

Začala bych spíše u toho, co ideální rozhodně není. A to v případě ženy pokoušet se poprvé otěhotnět po 33., respektive 35. roku. V tu dobu se zvyšuje riziko tzv. aneuploidií ve vajíčkách: v buňkách roste podíl chromozomálních vad, jež vznikají při jejich zrání.

Vajíčka jsou totiž v ženském těle předpřipravená od embryonálního stadia, z doby, kdy je žena sama u mámy v děloze. Funkci začnou plnit v momentě, kdy dospěje. Jejich počet, délka biologicky naprogramované kvality jsou omezené. Je-li ženě kolem pětatřicítky či více, jede v jakémsi modulu prodloužené záruky. „Přístroj“ se může porouchat, ona neotěhotní.

Kolem 25. roku bych vůbec všem doporučila zjistit si vlastní reprodukční potenciál, kvalitu spermií a vajíček. Preventivně. Nejlepší doba pro početí je jinak u ženy od 23 do 30 let. Muži mají nějaký čas k dobru, tak do 35.

Po čtyřicátém roce se kvalita spermatu zhoršuje. Pozor, u obou pohlaví mluvím o ideálu. Nikomu nedoporučuji: teď musíte mít děti. Vím, že je k tomu nutné mít partnera, zázemí…

Jistě. Hlavně těm, co chtějí od mládí budovat kariéry, nemají ve vhodném biologickém věku na rodinu čas. Věřte mi, ve 38 letech je na podobné úvahy pozdě, i když lepší je pro mateřství udělat aspoň něco. Já dámám doporučuji jít na proceduru kolem 25. roku.

Moje vize zní: vím-li o sobě, že chci být manažerkou, profesorkou na univerzitě, několik let tvrdě makat, řeknu tatínkovi: za promoci mi dej peníze na zamrazení vajíček. Po ní by to holky měly racionálně udělat. Přinese jim to jistotu, že vzorky na ně v mrazáku čekají, až budou mít hodného tatínka. Mají-li perspektivního partnera, doporučuji rovnou uschovat celá embrya.

No určitě! Na sto procent. Pokud se nerozhodne otěhotnět do třicítky, pohlídám si to. (smích)

Obecně jsou na tom našinci stejně, u některých povolání, nezdravě zatížených třeba stresem, je problém častější. Za horší pro reprodukci Čechů opravdu považuji vysoký věk rodičů, a to nejen matek. Podle některých výzkumů nynější častější výskyt autismu, psychických poruch u dětí může souviset se stárnutím otců, zejména s nově vznikajícími mutacemi spermií ve vyšším věku.

Snad všichni jsme udělali v první třídě roznožku, netrénujeme-li, v dospělosti se k nohám sotva ohneme. Tělo se opotřebovává. Fertilita se navíc natrénovat nedá.

My na klinice děláme často hodně odbornou práci, konkrétně genetické vyšetření embryí, takzvaný preimplantační screening. Jezdívají k nám lidé z celé republiky. Těch přibývá, častěji se o nás totiž dozvědí. Před dvaceti roky veřejnost ani jiní lékaři nechápali, co děláme.

Teď se opřu zejména do pediatrů. Myslíte si, že nám posílají nešťastné rodiče, jimž se už jedno postižené dítě s genetickou zátěží narodilo? Nikoli. Přitom cesta ke zdravému potomkovi existuje! Podobně nevstřícní bývali dříve někteří onkologové, kliničtí genetikové. Radívali párům: zkuste otěhotnět přirozeně, my vám uděláme diagnostiku plodu a uvidíme…

Testuje se až v momentě, kdy žena nemůže jít na standardní interrupci. Má-li plod vadu, může pár zažádat do 24. týdne o indukovaný potrat. Matka pak nastoupí do porodnice, dostane léky vyvolávající de facto uměle porodní děj. V nepřipravených porodních cestách může trvat relativně dlouho, je to více než nepříjemné. Jako gynekoložka, na rozdíl od lékařů z jiných oborů, jsem u podobných případů opakovaně byla. Ten akt je strašný, devastuje ženě tělo, duši. Některé jej přitom podstupují v touze po zdravém potomkovi několikrát. Jde o vylučovací metodu pokus a omyl…

Vždy mě napadalo: jde to řešit jinak? Dáte-li matkám vybrat: umělé oplodnění zdravým embryem z laboratoře, či popsané trauma, drtivá většina volí první, šetrnější, pro mě etičtější variantu.

Můžeme pozorovat morfologii vajíčka, spermie, vývoj embrya. Při časosběrném systému monitorování (tzv. time-lapse) pozorujeme až neuvěřitelné maličkosti v jeho vývoji, ale dílčí chromozomy či jejich strukturu takhle zcela určitě vidět nelze. K tomu je zapotřebí odebrat z embrya vzorek, izolovat DNA a provést jeho genetické testování.

Hledáme tak například chromozomové vady, dědičná onemocnění. Zejména u párů, kde se v rodině vyskytuje vážná genetická zátěž, mimo jiné různé typy zhoubných nádorů. Laiky může zajímat i to, že karcinom prsu - způsobený mutací v BRCA genu - může přenášet na dítě rovněž otec.

Jistě, měla jsem klienta, jenž se nechal testovat proto, že mu babička, matka, tetičky na nemoc zemřely. Genetické prověřování může pomoci ke zdravému dítěti i jiným párům zatíženým nějakou vážnou dědičnou chorobou.

Namátkou přenašečům cystické fibrózy, spinální mozkové atrofie, hemofilie. Nezřídka na ni přijdou až tehdy, když se jim první dítě narodí postižené. My pro ně vybíráme zdravý, správně se vyvíjející zárodek, aby se to neopakovalo.

Pomocí mikromanipulačních nástrojů, mikroskopu z pěti- až šestidenního embrya odsajeme několik nespecializovaných buněk. V tu dobu ještě není jasné, zda budou tvořit základ mozku, kosti… V zárodku nijak nechybějí, samy se nahradí. Vzorek následně testujeme, zkoumáme DNA, hledáme poruchy. Po odběru jsou vybraná embrya zamrazena, respektive vitrifikována. V tekutém dusíku čekají na zavedení do těla matky.

A proč by to, proboha, chtěli? Oni chtějí zdravé dítě! Ostatně, nikdo mě o nic podobného nepožádal, já bych to ani, i kdybych to uměla, neudělala. Zákony přesně určují, kdy můžeme preimplantační testování udělat. Jde o závažné nemoci ohrožující a znemožňující plnohodnotný život jedince. Pro zajímavost, namátkou ani barvoslepost k nim nepatří. A k volbě pohlaví - ta je možná, váže-li se právě určená vážná choroba na konkrétní pohlaví plodu.

Říkala? (Odpovídá dcera: No jasně, pořád. Slýchala jsem: vezmi si košilku, stáhni si tričko, táhne ti na cemr…) Vidíte. Ochrana reprodukce začíná u nás samotných. Dávejte si pozor, jak Číňani říkají, na napadení zevním studeným větrem. Hlídat si teplé ledviny, nohy, ruce. Všem bych doporučila dostatek spánku, nestresovat se, dobře jíst, nekouřit, moc nepít alkohol…

Reprodukční schopnosti spojují to, co jsme dostali od přírody, plus to, jak žijeme. I dokonale vybavení jedinci mohou vklad zdevastovat, ti průměrní díky péči o tělo značně zlepšit.