Názory známých osobností na dovolenou strávenou v muslimské zemi

Byl jsem v Turecku, kde se mi velice líbilo, a velmi pozitivní zážitky jsem si přivezl z Ománu, abych jmenoval vlastně jediné dvě čistě muslimské země, kde jsem zatím trávil dovolenou. Navštěvoval jsem tam mešity a muslimové neměli žádné problémy se mnou ani já s nimi. Nemám ale chuť jet do země, kde mi hrozí únos s následným podřezáním hrdla, eventuálně zastřelení.

Zároveň nejsem naivní a vím, že bezpečné není ani Václavské náměstí nebo sedadlo v letadle seriózní německé letecké společnosti. To ale nejsou adekvátní příklady. Pro to, co chci vyjádřit, mě napadá Izrael, což je také země ohrožovaná terorismem, přesto bych k nim na dovolenou jel a dokonce se tam i chystám.

Abych byl upřímný, nejde totiž jen o ohrožení, to je věc statistická. Jde o pravděpodobnost, že se něco stane nebo nestane, o celkovou atmosféru. Takže ta volba nemá co dělat primárně s náboženstvím jako spíš s obecnou náladou v zemi.

Samozřejmě! Ta otázka mě, upřímně řečeno, dost šokuje. V muslimských zemích jsem byla mnohokrát, mám řadu muslimských přátel ve Francii, Anglii a Německu, a přestože rozumím obavám, které vyvstaly v reakci na všemožné teroristické útoky, kategoricky odmítám jejich propojování s otázkou víry.

Kdo věří v jakéhokoli boha, odsuzuje jakoukoli formu násilí. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, a dala bych za to ruku do ohně, že muslimové jsou mírumilovní, dobrosrdeční lidé. Takže do takového Turecka bych klidně zase někdy jela - skvěle tam vaří, a například Istanbul má neuvěřitelné kouzlo.

Záleží na tom, o kterou zemi jde. Za relativně bezpečné bych považoval například Egypt, Maroko, Turecko, Spojené arabské emiráty. Nerad bych cestoval do Sýrie, Iráku, Íránu, Pákistánu, Saúdské Arábie, Jemenu nebo Libye. Z náboženských fanatiků mám velké obavy a považuji za rozumné coby turista se oblastem, kde tito fanatici operují, vyhnout.

Stejně jako křesťanský svět je i ten muslimský různorodý a každá země jiná, takže záleží na tom, co od dovolené očekáváte. Já potřebuji alespoň nějakou existující infrastrukturu a pocit, že se můžu pohybovat v neturistických oblastech beze strachu. Co se týče bezpečnostního hlediska, tak za současné situace bych si asi nevybrala sever Nigérie nebo část Sýrie a Iráku.

Na druhou stranu do Jordánska nebo Spojených arabských emirátů bych jela klidně hned. Pokud se na dovolenou nevydám do válečné zóny, což skutečně neplánuji, tak je rozhodně statisticky pravděpodobnější, že se mi něco stane třeba na D 1 při cestě do Brna.

V žádném případě nemám nic proti jakémukoliv náboženskému vyznání, absolutně je respektuji a vnímám ho jako svobodnou volbu, pokud ovšem zároveň neznamená omezení svobody ostatních lidí. Exotické destinace ale obecně příliš nevyhledávám a nejraději dovolenou trávím s rodinou někde na horách v České republice nebo v létě na kolech na jižní Moravě, případně třeba v Chorvatsku.

Přiznám se, že jsem poněkud znepokojen posledním vývojem souvisejícím s působením Islámského státu, což je pro mě další důvod, proč do těchto destinací nejezdit. Přestože si uvědomuji, že není možné házet všechny muslimské země do jednoho pytle.

Kdyby to záleželo jen na mně, tak rozhodně ne! Ne však proto, že by se jednalo o zemi muslimskou, ale proto, že cestování mi je vyloženě proti srsti. Když už se tomu čas od času nevyhnu, pak se snažím vyvarovat přístupu „nevaž se, odvaž se“. Cestovatel, který je při smyslech, by si měl být schopen uvědomit, že různé části světa se neliší jen klimatem a rozmanitou faunou a flórou.

Na prvním místě jsou to různé zvyky, tradice a někdy i společensko-kulturní tabu, která často vycházejí ze základů vybudovaných náboženstvím. Češi si nepřipouštějí, že pocházejí ze země, která je v celosvětovém měřítku exotická nízkou mírou religiozity, což v zahraničí může způsobit velké a v řadě případů i životu nebezpečné problémy. Právě tak nám zpravidla nedochází, že demokracie, které se těšíme, poskytuje neuvěřitelně široký prostor pro různorodost, ať už názorovou, nebo třeba ve stylu oblékání.

Každý turista by si měl uvědomit, že výlet za hranice všedních dní má kromě vzrušujícího pocitu z exotického zážitku provázet i nezbytná dávka obezřetnosti a respektu vůči zemi, kam se chystá. A pak je jedno, zda se jedná o zemi s kulturou judaistickou, křesťanskou, muslimskou, buddhistickou či hinduistickou.

Myslím, že před každou cestou by měl mít člověk představu o aktuální situaci v zemi, kam jede. Osobně upřednostňuji oblasti, kde hrozí maximálně ztracený kufr. Ráda bych se vrátila třeba do Maroka, které bylo pro mě jedním z nejsilnějších cestovatelských zážitků. Nezažila jsem jiné místo, kde jsou najednou tak uspokojeny všechny vjemy, jako na náměstí v Marrákéši: barvy, vůně, tóny… Úžasné!