Návrhářka Zuzana Kubíčková: Pařížská je sen, kterým to nekončí

Když vstoupíte do nárožního činžovního domu „U Dvou Malorusek“, jako první vás zaujme malé točité schodiště v secesním stylu. Vydáte-li se po něm do druhého patra, narazíte na dveře se jmenovkou Zuzana Kubíčková.

Velkorysý rohový byt v sobě skrývá nejen zázemí pro návrhářku, ale i velkorysou šicí dílnu a showroom. Z arkýřových oken je dechberoucí výhled na zdobné domy, jejichž suterény hostí nejluxusnější světové módní značky. „Ještě před rokem by pro mě byla Pařížská jen snem, pomýšlela bych na ni jen v legraci. A kromě toho jsem v tomto ohledu pověrčivá, nechci předem říkat záměry a nějak s nimi počítat. Raději jsem mile překvapena,“ říká návrhářka.

Začátky Zuzany Kubíčkové přitom byly mnohem skromnější. První ateliér otevřela zhruba rok po ukončení školy a byl na pražském Jungmannově náměstí. Ze začátku na všem pracovala sama. Až po dalším roce si k sobě vzala první krejčovou.

„Dnes je nás v ateliéru sedm. Tři krejčové a jedna kolegyně, která tvoří střihy. S ní konzultuji první návrhy a volíme správný technologický postup. Pak máme kolegyni, která má na starost chod ateliéru a sklady. Plus nám chodí jednou týdně vypomáhat studentka. Mimo ateliér mám další kolegy od marketingového týmu k správci sociálních sítí. Nárazově, při různých akcích, máme stálé spolupracovníky – je to produkční, grafický designér, stylisté, fotografové a další.“

Zuzana Kubíčková studovala původně šestileté gymnázium, ale po dvou letech přešla na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, kde vystudovala obor Návrhářství a modelování oděvů. Absolvovala také ateliér Módní tvorba VŠUP v Praze.

Během studií byla na stážích v Paříži a Reykjavíku. Rok prožila v Itálii, kde získávala zkušenosti u módního návrháře Gianniho Tolentina.

„Podle mě je vždycky a pro každého dobré vidět, jak to funguje jinde, v jiném městě, zemi, podniku. A pro kreativní práci je to dvakrát tak důležité, protože člověk se dostane za horizont svých běžných pohledů a postojů. Může díky tomu přehodnotit, co už zná, a s novou inspirací hledat nové přístupy, nové možnosti.“

Posbírané zkušenosti ze zahraničí implementovala do svého vlastního osobitého stylu, který je navzdory sílícím streetwearovým trendům stále velmi ženský, sofistikovaný a zároveň v sobě nese nádech tajemna i erotiky. Navrhuje nejen módu na běžný den, ale také luxusní velké večerní róby. Často ve své tvorbě kombinuje jednoduchost střihů v kontrastu s texturovanými materiály.

Přirozenou součástí každé kolekce je krajka. Tento nesmrtelný materiál je pro návrhářku ostatně typický a je protkaný všemi minulými kolekcemi.

„Naším cílem je vypracovat sbírku kvalitních střihů, které dobře padnou a sluší ženám různých proporcí a velikostí. Takových střihů nemusí být kvanta, ale provedením z různých látek dosáhneme zcela jiného výsledku.“

Její šaty s oblibou nosí i celebrity. Pravidelně po jejích výtvorech sahá například modelka Tereza Maxová či Zuzana Stráská.

Jako známá osobnost si ale připadá každá žena, která do ateliéru vstoupí. Návrhářka si totiž potrpí na osobní styk s každou klientkou, se kterou ladí detaily do posledního puntíku.

„Šijeme všechno až na základě objednávky a přímo na míru zákaznici. Je rozdíl, jestli tvoříme model, který je z naší kolekce a je k vidění v ateliéru, nebo jestli tvoříme unikátní návrh pro jednu osobu. Nicméně vždy platí, že se zákaznici věnuji individuálně.“

Nejoblíbenějším kouskem jsou u zákaznic jednoznačně šaty. „Naše zákaznice jsou velmi rozdílné, jedno je ale spojuje, nebojí se být v oděvu nějak rozpoznatelné. Naše modely jsou většinou výrazné a odlišují se od běžné konfekce.

Nejraději si nechávají šít šaty jakéhokoli druhu – denní, večerní, black tie, svatební, prostě různé. Příkladem našich nejoblíbenějších jsou buklé šaty pouzdrového střihu, které sluší každé postavě a nabízejí množství alternativ, ať je to barva, délka, typ rukávu, tvar výstřihu, materiálové provedení apod. Je to po všech stránkách úspěšný model.“

Samostatnou kapitolou jsou pak večerní společenské šaty. Obojí patří mezi její oblíbenou disciplínu. Po covidové pauze si návrhářka nadělila velkolepou módní přehlídku, která potvrdila, že její přehlídky patří tradičně mezi nejočekávanější události na tuzemské módní scéně. I proto jsou často opředeny tajemstvím a konají se na netradičních místech, která už sama o sobě vyvolávají zvědavost.

Jedna z posledních přehlídek se například konala uprostřed Vinařské ulice. V blízkosti místa, kde donedávna návrhářka žila. Běžce a páníčky venčící své psy tak vystřídaly modelky v celkem 30 okouzlujících večerních modelech.

„Ztělesněním ideálních večerních šatů je pro mě styl 30. let minulého století. Jsem přesvědčená, že je to ta nejlichotivější silueta a archetyp noblesních šatů. Styl třicátých let přinesl novou práci s materiálem a anatomií těla. Například díky šikmému pokládání látky se šaty jiným způsobem nesou kolem těla. A to se nám na stylu tohoto období líbí.“

Počátek minulého století návrhářku inspiruje i v navrhování burleskních kostýmů pro tanečnici Terézií Bělčákovou alias Miss Cool Cat.

„Burleska je zábavná show, která je takovou zjednodušenou formou divadla. Burleskní kostým je příjemným zpestřením naší práce. Platí u něj úplně jiná kritéria než u oděvů, které tvoříme pro zákaznice. Dovoluje pracovat s nadsázkou a výrazným zdobením.“

S velkou láskou přistupuje Kubíčková i k tvorbě svatebních šatů. „Mám ráda svatební tematiku. Je to také svébytný oděvní segment v tom smyslu, že nositelka chce ještě víc než kdy jindy vypadat co nejlépe. Svatební den je jeden z nejdůležitějších v životě. Pro mě je velká zodpovědnost a výzva naplnit představy klientky a současně přijít s řešením, které je pro mě charakteristické.“

Svatební dodavatelé by mohli potvrdit, že komunikace s nevěstami může být často složitá a vyhovět jejich přání může být občas obtížné. Zásahům do svých návrhů se ale Kubíčková nebrání.

„Je to dialog. Beru to tak, že se na mě nevěsty obracejí proto, že jim je moje estetika blízká a těší mě, že je můj názor zajímá. Nejprve naslouchám, poté navrhuji. Vznikne model, který se líbí nám oběma.“