Článek
U vás je možné pořídit téměř vše, co se dámské, ale i pánské módy týče, zajímavé jsou rozhodně korzety. Proč právě ony? Je to tím, že se nyní zase vrací ženskost do módy?
Myslím, že být opravdu sebevědomou ženou, je v každé době vlastně hodně odvážné. Je to mnohem odvážnější, než být něco mezi mužem, ženou, byznysem atd. I v dnešní době se najdou lidé, kteří hezky žensky oblékanou ženu budou považovat za méněcennou. Ale myslím, že už i v Čechách je to na ústupu a přiznaná ženskost neubírá ženě na serióznosti.
Hodně žen si objednává zajímavě řešené byznys šaty, pouzdrové šaty a korzety, které mohou nosit jako součást oděvu, pokud jejich zaměstnání nevyžaduje nějaký dress code. Jsou ženy, které si vybírají v neutrálních barvách nebo neutrálním vyhotovení korzet, který nosí třeba pod sako.
I když, pokud mají práci, při které více sedí, tak si myslím, že to nemůže být úplně pohodlné na celý den. Ale zase to má efekt, protože korzet drží linii. Nutí je to být ve vznešené pozici, což se asi ženám na tom také líbí. On totiž korzet, když se v něm začnete hrbit, tak začne docela dost tlačit. A vy prostě musíte zachovat elegantní pozici.
Dá se říci, že nošení korzetu vypovídá něco o životním stylu ženy?
Absolutně ne. Myslím, že je touha každé ženy vypadat dobře. Ale je pravda, že korzety objednávají častěji baculatější ženy. U nich to tvarování těla hodně vynikne. Velmi záleží na celkové tělesné konstituci. Pokud má žena čtverhranější tvar těla, včetně žeber, tak se korzet moc sešněrovávat nedá. Když má užší pas, tak se všechno měkké, jakýkoli faldíček, dá vytvarovat a schovat korzetem. Kostice v korzetu má hlavní účel, že i když žena nemá v plánu tolik utahovat, tak nedovolí faldíkům, aby udělaly hrboly na šatech. Křivka je pak vždycky elegantní, ženská a ladná.
Děláte také spodní prádlo. Nic běžného, ale zajímavé originály. Má to smysl, když se dá levně pořídit v podstatě kdekoli?
Asi to není moc běžné. Ale když si žena vezme na sebe luxusní prádlo, tak se hned jinak nese. Ví o tom a řekne si, mám na sobě něco a je to tajné. Já byla spodním prádlem fascinována už od dospívání. Měla jsem ho kvanta, kupovala jsem ho jen proto, že se mi to líbilo. Ani nemuselo být v mé velikosti, jen pro ten nápad. Zkoušela jsem ho šít na sebe i své kamarádky.
Zlom přišel v době, kdy jsem založila svou značku a mj. začala šít plesové a svatební šaty. S nevěstou většinou přišly na zkoušku i její kamarádky, které jí chtěly koupit ještě nějakou drobnou vtipnost. Podvazkový pás nebo netradiční spodní prádlo. Takže jsem ho začala dělat i na přání a pak jsem ho začala i nabízet. A ačkoli dělám vlastně všechno, spodní prádlo je taková moje kratochvíle.
Podle vašich slov děláte téměř vše. Když se tedy na vás někdo obrátí, tak vy doporučíte látku, uděláte návrh a ušijete?
Ano. Vlastně od začátku až do konce. Vždycky se snažím nabízet plný servis. Konzultujeme představu, co zákaznice má, dohodneme se na tom, jak to zhruba bude vypadat. Návrh dělám raději až na základě látky, která nám padla do oka. Zákaznici vždycky změřím, vyhotovím základní střih, udělám si modelaci. Pak ji pozvu na první zkoušku, kdy mám tu věc nahrubo připravenou, protože se dolaďuje.
Zkoušení při zakázkové výrobě je náročnější, protože se zkouší naněkolikrát. Záleží na časové vytíženosti zákaznice. Ale pokud ke mně může chodit pravidelně, tak většina zakázek je hotová do tří až čtyř týdnů. Výjimkou jsou svatební šaty, ty trvají déle. Expresní zakázka na druhou stranu může být hotová do několika dnů nebo do týdne, pokud mě nic jiného termínově nelimituje.
V obchodních řetězcích se dá sehnat vlastně všechno. I když velmi často na úkor kvality. Pociťujete to na svém podnikání? Nebo nastala změna a lidé už si vybírají?
Vidím velký posun. Vlastně je to paradox, v době krize, kdy lidé měli a mají méně peněz, tak mně přibylo hodně zakázek. Možná lidé přišli na to, že není až tak výhodné kupovat levné věci, které vezmete jednou dvakrát na sebe a ony se rozpadnou.
Mám i stálé zákaznice, které jsou z řad učitelek. Většina z nich má takové pravidlo, že nakoupí některé věci v řetězcích, ale jednou za půl roku, nebo za rok se snaží si pořídit něco jiného originálního. Většinou jdou za mnou nebo někým jiným, koho jim doporučím a trochu si dopřávají. Mám takové zákaznice hrozně ráda, protože mi přijde, že to nejsou žádné fifleny, ale jsou to holky nebo ženy, které si na určitou věc našetří a pak mají radost, že si ji konečně pořídily. Ale jsou také lidé, kteří mě objeví, mají peníze a mají rádi kvalitní věci a těm se samozřejmě snažím vyjít také vstříc.
Kde sháníte látky? To je obecně trochu bolavé místo...
Přes tři roky jsem studovala a pracovala v Anglii, tak se tam dokážu rychle zorientovat na trhu s látkami, mám tam některé oblíbené obchody. Nakupuji také látky z Německa. U nás už existují luxusnější obchody, které nabízejí třeba širší škálu hedvábí nebo brokátu, což je super. Ale je jich jen pár. České fabriky, které dělaly kvalitní zboží, buď zkrachovaly, nebo vyváží do zahraničí.
České dodavatele, které mám podchycené, se snažím podpořit i tím, že u nich nakupuji. Většina z nich je dostatečně kvalitní, jejich látky - např. kvalitní úplety, košiloviny apod., dokážou uspokojit i náročného zákazníka.
Problém je spíš v tom, že jak jich je málo, hodně látek se dováží z Itálie a odjinud. Přijde mi, že k nám nechodí prvořadé zboží. Což je hodně omezující. Oni to tady prodávají jako luxusní zboží, ale přijde mi, že je to minimálně druhá kategorie.
Takhle jsem koupila jakože luxusní italskou látku, která ovšem žmolkovala, nebyla stálobarevná, vytahovala se. Proto se raději držím toho, co mám ověřené. Pokud chci dělat kolekci, která má být v nižší cenové relaci pro normálního člověka, tedy žádná exkluzivní záležitost, musím garantovat kvalitu. Ale i u spotřebních věcí, co někdy vyrábím, chci, aby kvalita byla na úrovni.
Modely Jany Thálové budou k vidění na prodejní výstavě Prague Design Week, která bude otevřena od 3. do 9 listopadu v Domě U Minuty na Staroměstském náměstí v Praze.
