Návrhářka Gábina Páralová: Střídavá péče mě naučila dělit čas

První obchod jsem otevřela ve studentském Spodním traktu v roce 1996. S odstupem tolika let je těžké hodnotit, jak jsem se přesně cítila. Určitě však převládal pocit zodpovědnosti, trémy, ale i radosti a štěstí z toho, že mám kde prodávat a prezentovat svoje díla.

Mám velkou radost ze spolupráce s Českou televizí Brno, vytvořila jsem několik modelů pro moderátorky zpravodajství. Nela Boudová se u mě obléká už dlouhá léta, nejen na slavnostní premiéry. Oblékala jsem ji také do filmu Roznesu tě na kopytech. Mé věci nosí i Bára Kodetová a Andrea Kalivodová.

Většinou spontánně. Kreativitu nejde naplánovat, ale začínám zhruba půl roku dopředu. Nechávám hlavu volně lítat a nasávám inspiraci. Z mých zážitků a vjemů dozrává myšlenka a motiv celé kolekce. Ten pak disciplinovaně a plánovitě rozpracovávám.

Objednávám zipy, knoflíky, lepení, podšívky a hlavně materiály. Někdy mě nabídka materiálů překvapí natolik, že překopu modely jen kvůli materiálu. Jindy zůstávám u motivu a rozpracovávám ho do dalších variací.

Modely z hlavních kolekcí jsou mými stavební kameny. Z nich čerpám inspiraci, témata a prvky pro subkolekce, které týden co týden vytvářím. Nové kousky jsou tvarové a barevné variace oficiální kolekce.

Snažím se žít teď a tady, takže teď mám nejraději jaro. Je plné vůně, sytých barev. Slunce intenzivně svítí a jde z něj velká síla. Jaro mi navíc přineslo moji dceru. Jsem ale ráda, že žiji v mírném pásmu, kde se střídají čtyři roční období. Každé z nich má něco do sebe.

Po představení oficiální nové kolekce bývám dost často v obchodech a debatuji se svými zákaznicemi. Měním prvky, detaily, délky, šířky a někdy i celé modely podle toho, která klientka přijde a má chuť diskutovat. Je to nesmírně inspirující.

Někdy mají zkonzultované modely větší sílu a já se poté společně se zákaznicemi raduji, jak jsme to pěkně vymyslely.

Spektrum mých zákaznic je široké a mění se. Pokud chci být úspěšná, musím naslouchat přáním svých klientek. Schopnost reagovat na poptávku v co nejkratším možném termínu je důležitou součástí úspěchu v podnikání.

Zrovna dnes jsem v butiku mluvila se slečnou, která si mezi řečí postěžovala, že jí v současné nabídce chybějí moje typické ulítlé mikiny s kapucí. Vzaly jsme si na slečnu telefonní číslo a domluvily jsme se, že budou příští týden hotové dva nové prototypy a ozveme se.

Mívala jsem, snad se tradice obnoví. Snažíme se najít sponzora na moji výroční autorskou módní přehlídku.

Černá barva je moje nejoblíbenější, každý v ní vypadá štíhleji. Černá je pro mě charizmatická, tajuplná barva. Je vážná a důvěryhodná.

Zebra je tak oblíbená a signifikantní, že ji mám ustájenou ve své módní stáji už čtvrtým rokem. Zatím se tedy budu držet jednoho druhu.

Moje heslo je, že kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody. Komu se líbí tvorba určitého návrháře a chce jej podpořit, zjistí si o něm informace a ví, do čeho jde. Samozřejmě, jsou návrháři, u kterých si pořádně připlatíte, ale je tu také dost těch, kteří jsou ve středním proudu a jejich věci jsou dostupné.

Za kvalitní originální kousek někdy zaplatíte stejnou cenu jako za lepší konfekci. Kvalitní oblečení se navíc dědí. Podporujete zároveň český trh, protože investujete nejen do sebe, ale i do českých řemeslníků.

Za halenky a trika dáte okolo dvou tisíc korun, krátké šaty stojí 3 až 6 tisíc a kabáty zhruba sedm tisíc korun. Tvořím i levnější řadu společenských šatů, ta vyjde přibližně na šest tisíc.

Sledování trendů považuji za součást vzdělání. Je důležité mít přehled, předvídat a jít s dobou.

Osmdesátky.

Malé černé (klasické černé šaty - pozn. red.), dokonale padnoucí kalhoty a černé sako, bílou košili a světlý trenčkot. Neměl by chybět ani kvalitní kabát, například z mohérové vlny.

Za mě je to padnoucí oblek a kabát, košile, triko s límečkem a tmavé kalhoty džínového typu.

Exkrementy všeho druhu. Zejména ty psí.

Alexander McQueen byl vizionář. Jeho pokračovatelka se snaží následovat jeho rukopis a odkaz, ale není to Alexander.

Obdivuji japonské návrháře a mám ráda mladou módu z Londýna. Těším se na London Fashion Week. Mladí návrháři jsou nespoutaní, mají jiskru a nápad.

Filmy o módě jsem viděla, ale spíše sleduji jiné než ty prvoplánově módní snímky. Kostým v nich hraje důležitou roli, protože dotváří charakter postavy.

Natalie Portmanová je pro mě ztělesněním ženské dokonalosti. Je křehká a silná zároveň, vzdělaná a pokorná, navíc je krásná. Šaty na člověku mohou vyniknout více než samotná nositelka nebo být naopak tak nevýrazné, že na ně hned zapomenete. Natalie Portmanová jde zlatou střední cestou, šaty nepotlačují její osobnost, ale přirozeně a harmonicky s ní splynou.

To nedovedu odhadnout. Navrhování svatebních šatů u mě mělo určitý vývoj. Na začátku byla poptávka. Moje stálé zákaznice vznesly požadavek, ať jim určité šaty udělám v bílé či krémové barvě, přidám pár změn, a vdají se v nich. To jsem následně rozpracovala a vznikl můj první katalog svatebních šatů.

Když si během zkoušek vytvoříme vztah, nevěsty nám většinou přinesou výslužku i s pozvánkou.

Každý den se snažím naplánovat, ale i když mám vše pečlivě připravené, den mi spousta náhod mění. Zdržím se déle se zákaznicí nebo přijde inspirace a já se nemohu odtrhnout od rozdělané práce. Mám však vždy naplánovaný měsíc dopředu, už kvůli tomu, že s mužem máme střídavou péči.

Pro mě je to dobré v tom, že jsem se naučila dělit čas. Střídáme se po týdnu. Když jsem s Valentýnkou, vymýšlím animační programy, jezdíme na výlety, kreslíme, učíme se, je to paráda. Můžu se jí plně věnovat. Pak mám to druhé dítě, moji práci.

Jsem pořád dobře naladěná, nejsem unavená. Máte totiž nějaký časový úsek, do kterého dáte maximum. Nemáte pocit, že vám něco uniká, že se málo věnujete dceři nebo práci. Když jsem s Valentýnkou, jsem prostě máma a nic jiného mě nezajímá.

V dalším týdnu hodně pracuji, abych dohnala ten týden předtím, ale mám čas zajít si do kina, přečíst si knížku a dělat běžné věci, na které bych jako pracující máma neměla čas.

Strašně. Valentýnka je mým zrcadlem, naučila mě spoustu věcí o sobě samé a dala mi do života hrozně moc. Jsem s ní strašně svobodná. Směju se jako malé dítě, když spolu blbneme. Najednou vidíte svět úplně jinak, nezatíženě, z perspektivy dítěte. To je tak osvobozující, všem doporučuji mít dítě.

Ano.

Ne. Já věřím na energii, na něco mezi nebem a zemí. Moje holčička si svého pana chůvu zavolala, ještě než se narodila. Uvědomovala jsem si, že potřebuji pomoc, hned druhý den po porodu jsem začala pracovat.

Na společné dovolené jsem Míru několikrát viděla s dětmi. Jsme stejně naladění, takže když padla otázka, jestli se nechce přestěhovat do Brna a dělat nám chůvu, nebyl nijak zvlášť šokovaný. Do půl roku se přestěhoval a jeho hlavním programem je teď Valentýnka.

Já bych chtěla, aby byla šťastná. Je mi jedno, jakou zvolí profesi. Já si přeji, ať jsou lidé šťastní v tom, v čem žijí. Najít štěstí je v životě to hlavní. Podmiňovat si spokojenost tím, že budu šťastná, až…

To pak jen přežíváte, nežijete. Moje přání je být šťastná a zdravá. Co chcete víc.