Národní linka pro odvykání: Jak se bojuje se závislostí po telefonu

Vstupuji do běžně vypadající pražské kanceláře, kterou bych si nejspíš nespojila s mnohdy obtížnými případy závislých klientů, jež tu telefoničtí konzultanti řeší každodenně. „Dobrý den, tady Národní linka pro odvykání (NLO), měli jsme spolu předjednaný hovor,“ spustí do mikrofonu připevněného ke sluchátkům jeden ze tří pracovníků na aktuální směně.

Kancelář se nachází v nejmenovaném lékařském domě – přesnou adresu prozradit nesmím, abych neohrozila bezpečnost zdejších zaměstnanců.

„Typickým případem je, když si žena v domácnosti začne pravidelně během dne udržovat hladinku, aby odbourala stres. Po určité době jí dojde, že se to vymklo kontrole, a zkouší vysadit sama, ale zažívá fyzické abstinenční příznaky typu třesu a neklidu. Tak se odhodlá nás oslovit,“ popisuje mi devětadvacetiletý vedoucí konzultant Igor Mikriukov (na úvodním snímku vlevo), který mě do prostor vpustil a našel si na mě chvíli mezi naplánovanými telefonáty.

Často volají i děti kvůli svému rodiči v důchodu, který se ponořil do alkoholu. Na lince pak řeší zejména to, jak s ním o problému vůbec začít mluvit. Klasické jsou tady i telefonáty se ženami, které volají kvůli partnerovi prohrávajícímu společné jmění ve sportovních sázkách nebo gamblingu na internetu. Čerstvě to zjistily, pociťují narušenou důvěru a zvažují, jestli s ním ve vztahu vůbec zůstávat.

Jak vysvětluje Mikriukov, závislost se teoreticky dá vypěstovat na čemkoliv. V praxi se vyskytují látky s vysokým, anebo naopak nízkým potenciálem vyvolat závislost, a proto se konzultanti víc setkávají s kuřáky a alkoholiky než s lidmi závislými na cukru, nakupování nebo pornografii. I s takovými potížemi se na ně nicméně uživatelé čas od času obracejí.

Na lince se sice v menším měřítku, ale přesto potýkají i s novodobou digitální závislostí neboli takzvaným netolismem.

Jak poznat, kdy začíná být telefon zlým pánem? Záleží na tom, do jaké míry člověka omezuje a začíná škodit.

Pro někoho může být hodina scrollování (prohlížení obsahu) na sociálních sítích moc a pro jiného šest hodin málo, třeba pokud je využívá při práci, například v marketingu.

„Kvůli sociálním sítím se nám ozývají hlavně samotní uživatelé. Často jim to začíná činit problém v práci, neplní pracovní úkoly, nebo je dohánějí na poslední chvíli, a to je vyšťavuje,“ říká k netolismu Mikriukov.

Při sjíždění sociálních sítí zažívají rychlé odpoutání, mozek se díky velkému počtu stimulů, které se navíc hodně střídají, dobře zaměstná, ačkoli ho to zároveň vyčerpává. Jde vlastně o formu stresu – jsme v neustálém „pozoru“, abychom něco důležitého, co se objeví na sítích, nezmeškali.

Kvůli hraní počítačových her nebo sledování videí se na linku obracejí skoro výhradně rodiče. Většinou jsou ohledně svého dítěte příliš úzkostní, a když se od konzultantů dozvědí, kde už začíná závislost a co je ještě v normě, zpravidla se prý uklidní.

„Typicky má jejich potomek problémy s prospěchem ve škole, po nocích hraje na tajňačku a ráno zaspává. Varovné signály jsou, když začne být agresivní, jakmile mu rodiče počítač seberou nebo ho třeba nutí s nimi jet o víkendu na chatu,“ vysvětluje Mikriukov.

Český zdravotnický systém přesně neudává, jaký by měl být maximální počet hodin strávených na počítači nebo mobilu, aby to bylo ještě „bezpečné“, ale například Americká asociace pediatrů má jasno. Z jejího pohledu je kupříkladu u dítěte mladšího šesti let více než hodina strávená na tabletu ve všední den už moc.

Ještě před zavoláním na linku je možné se pokusit ovládnout svou nepřekonatelnou chuť podívat se, co je na internetu nového, a například si v aplikaci nastavit denní limit. Když koukání do mobilu člověka připraví o pět hodin denně, může se to další den pokusit zredukovat na čtyři a tak dále, než se dostane k hranici, kdy mu aktivita začíná být jen k užitku.

Dobré je také zamyslet se nad tím, co mu sítě do života vlastně přinášejí.

„Úleva a relaxace jsou spojujícím prvkem všech závislostí. Někteří klienti nám říkají, že když v práci nebudou kouřit, přijdou tím o pauzy. U mobilu to může být podobná nevědomá přestávka na odpočinek. Sociální sítě a počítačové hry jsou konstruované tak, aby u nich člověk byl co nejvíc času, a vůbec není snadné tomuto mechanismu vzdorovat. Když ho pak někdo pochopí, kolikrát se mu ve výsledku zhnusí,“ míní Ladislav Dékány (25), odborný garant NLO.

Zatímco o netolismu a jeho dopadu zejména na teenagery se začíná mluvit čím dál víc, takzvaná gerontoadiktologie čili závislost u seniorů je podle Dékányho pořád tabuizovaná.

Rizikových klientů je mezi staršími potenciálně až několikrát víc než mezi mladistvými a není výjimkou, když zavolá čerstvý vdovec či vdova řešící svůj smutek léky v kombinaci s alkoholem.

„Praxe je taková, že některé návykové léky na lehké psychické obtíže předepisuje lékař pacientovi opakovaně, a ten je tak může brát de facto doživotně. Zdá se mi, že pro některé lékaře je jednoduché se tím moc nezabývat, přestože pacient zvyšuje kvůli sílící závislosti dávky. Přijde mi zvláštní, že jim návykovou látku nevadí předepisovat třeba dvacet let v kuse.“

Těžkou hlavu v posledních letech nejen konzultantům na lince, ale i vládním činitelům dělala nová kategorie takzvaných psychomodulačních látek. Pod toto označení nyní spadají například kratom (přírodní opioid získávaný ze stejnojmenného tropického stromu) nebo nikotinové sáčky, náhražky tabáku, které se umísťují pod ret a nikotin pak do těla proudí skrze ústní sliznici.

Stát je zprvu nijak nereguloval a byly široce dostupné, takže se nepřekvapivě hojně šířily mezi nezletilými.

Kratom není ve skutečnosti nic nového, v Asii se užívá minimálně několik set let. V malých dávkách působí stimulačně, ve větším množství tlumí podobně jako heroin. Předávkovat se jím prakticky nelze, zrádný je však při užívání s dalšími drogami (takzvané kombinované závislosti jsou mimochodem ty nejnebezpečnější vůbec).

Na český trh zamířil kratom před několika lety a jeho popularitu zřejmě podnítilo to, jaký duch tuto látku obestřel.

„Nejspíš to vyvolala média, která o ní psala jako o něčem přírodním, tím pádem nezávadném. Jenže bez regulace vždycky chybí požadavek na kvalitu,“ podotýká Dékány.

Mikriukov v této souvislosti upozorňuje, že kratom se z právního hlediska neřadí ani mezi potraviny, a tak se nezřídka vyskytne na různých e-shopech třeba jako sběratelský předmět. Česko se v tomto směru přibližuje k nové legislativě, které už se dočkaly obávané nikotinové sáčky, dříve běžně prodávané v automatech, tedy volně přístupné dětem.

Dospívajícím často způsobily závislost, kvůli níž časem přešli na klasické tabákové výrobky. Dnes prodej nikotinových sáčků už upravuje novela zákona.

Časté dilema zákonodárců je, zda návykové látky – a které – povolit, či ne. Dékány na to má jasný názor: „Prohibice byla pokaždé hrozný průšvih. Zvětšil se černý trh a lidé onu látku sehnali a užívali tak jako tak. A pak nad ní nebyl žádný dohled a zhoršila se její jakost. Všechno by mělo být rozumně regulované, podle statistik to společnosti přináší největší benefit.“

Adiktologické služby navzdory dennodennímu kontaktu se závislými nemají pravomoc legislativu pozměnit, ve výsledku jde vždy o politické rozhodnutí, byť se oficiálně mohou účastnit jednání vládních pracovních skupin. Větší slovo pak mají zastřešující organizace typu Asociace poskytovatelů adiktologických služeb.

„Česká republika je specifická hlavně užíváním pervitinu, u něhož je problém, že je z valné většiny užívaný injekčně. Typická představa je, že si onen člověk píchá do rozbodaných nohou někde pod mostem, přitom může jít o osobu vysoce fungující, hodně vydělávající, na které byste to nikdy nepoznali.

Samozřejmě známým faktem je, že jsme na jedné z nejvyšších příček na světě se spotřebou alkoholu. V letošním roce je to poprvé, co máme zatím více alkoholiků než kuřáků,“ naráží Dékány na pandemický rozmach nezřízeného pití i u lidí, kteří by se dali dříve pojmenovat „jen“ jako příležitostní pijani.

Spektrum závislostí, které linka zřizovaná Úřadem vlády ČR od roku 2016 pokrývá, se postupně rozšiřovalo. V nepěkném „žebříčku“ vedli podle předloňských statistik Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti kuřáci. Ti dominují už od vzniku linky, po cigaretách dlouhodobě sahá přibližně čtvrtina české populace. Kdo by čekal na druhém místě alkohol, trefil by se.

Problém s rizikovým pitím v republice mělo až 1,7 milionu obyvatel. Počet pijanů na hraně těžké závislosti vzrostl za posledních sedm let o vyšší desítky tisíc osob. Bronz předloni připadl problematickému užívání léků, které se v Česku týkalo zhruba patnácti procent dospělých.

O svém problému s návykem se lidé nebo jejich blízcí mnohdy stydí promluvit se svým okolím či kupříkladu praktickým lékařem, zkrátka pro ně bývá jednodušší zvednout telefon a anonymně si popovídat. Výhodu pro samotné závislé lze spatřit i v tom, že se obsah hovorů nepropisuje do sdílené zdravotní dokumentace. Konzultant se od klienta nedozví jméno ani žádné další osobní údaje, pokud mu je sám neprozradí. V počítačovém programu, skrze nějž hovor přijímá, totiž vidí pouze telefonní číslo.

Na lince čeká klienta kratičký „úvodní“ hovor, při kterém konzultant ověří jeho věk (musí být starší patnácti let), informuje ho, že maximální rozsah služby je patnáct telefonátů, a předběžně od něj zjistí, co potřebuje. Během následného prvotního telefonátu, který obvykle zabere půl až tři čtvrtě hodiny, je hlavní zjistit klientovu anamnézu. Nejdůležitější je takzvaně určit zakázku, která je měřitelná – kupříkladu snížit počet vykouřených cigaret nebo přejít na náhražku.

Nutno dodat, že v NLO mají jasně stanovené hranice, kam až sahá jejich odbornost, a klienty se konzultanti nezdráhají odkázat na výživové poradenství, klinickou psychologii nebo třeba sexuologii. K tomu disponují databází, ze které vytipují odborníky v okolí bydliště volajícího.

Je třeba ale zjistit i klientovu skutečnou motivaci. „Když volá pán, že chce přestat pít, ale posléze vyjde najevo, že ho do toho natlačila manželka sedící vedle něho s hlasitým odposlechem a on sám o to zas tak velký zájem nemá, nedokážeme s tím moc pracovat. Člověk musí sám opravdu chtít se závislostí skoncovat,“ zdůrazňuje Dékány.

Pokud se ale vážný zájem z jeho strany potvrdí, sestaví se odvykací plán. S klientem se projdou kroky den po dni, obvykle v délce jednoho měsíce, a jejich naplnění se při telefonátech průběžně kontrolují.

Po půlroce od prvního kontaktu přichází na řadu evaluační hovor, při kterém si konzultant ověřuje, jestli klientův stav zůstal od dokončení léčby stejný. Telefon jim za poslední roky ale podle interních statistik zvedlo jen 10 procent dřívějších klientů.

V letech 2018 až 2021, ze kterých Mikriukov čerpal údaje, se od zmíněné desetiny zkontaktovaných uživatelů zjistilo, že přes 42 procent z nich se své závislosti zcela zbavilo a dalších přibližně 10 procent uživatelů snížilo dávku, anebo přešlo na náhražku, třeba z klasických cigaret na elektronické.

Ředitelka NLO Zuzana Hrzalová (36) to vnímá jako úspěch. „Odvykání bez asistence mívá tří- až pětiprocentní úspěšnost. Pokud klient využije všechny možné prostředky včetně osobního poradenství či léčiv, dosahuje se až 35procentní úspěšnosti,“ uvádí.

Linka 800 350 000 funguje ve všední dny mezi 10. a 18. hodinou, lze na ni zavolat odkudkoliv po Česku zcela zdarma. Její nízkoprahovost cílí na snižování nákladů na odvykání, které ne nevýznamně zatěžují zdravotnický systém (jen VZP léčba těchto pacientů vyšla v roce 2021 na více než 1,1 miliardy korun).

Ladislav Dékány na lince působí už pátým rokem, začal při studiu adiktologie na Univerzitě Karlově. Vždycky ho prý zajímala psychologie a zvažoval i medicínu, kde ho nakonec odradila délka a objem učiva.

Navíc ho přemohl strach, že třeba, nedej bože, skončí v pátém ročníku bez titulu. Na pozici adiktologa může pracovat v ambulanci, ústavní léčbě, sociálních službách nebo ve vězení. Dékány kombinuje poloviční úvazek na NLO se stejně velkým pracovním vytížením na protidrogovém odboru Úřadu vlády.

NLO je podle něj skvělé místo pro profesní začátky, dobře se zde nabírají prvotní zkušenosti. Současný zdejší tým však tvoří i odborníci se vzděláním v pomáhajících profesích: psychologové, sociální pracovníci či lékaři včetně zdravotních sester, kteří svou práci na lince často kombinují s jinou aktivitou v oboru. Laické dobrovolníky, kteří nejsou výjimkou na obdobných poradenských linkách, zatím do svých řad nepřijímají.

Ačkoli jsou odvětví kolegů rozmanitá, cílem zaškolení, které se skládá z přednášek i telefonátů nanečisto, je smazat vzájemné rozdíly v odbornosti, aby se zrodil v podstatě vždy stejný konzultant. „Celý personál je dost v obraze, a pokud se objeví nějaká novinka, poměrně rychle se k tomu začne vytvářet metodika,“ uvádí Dékány, který má takový monitoring na starosti.

„Mezi klientem a konzultantem je vyvážené partnerské pouto. Konzultant je odborníkem na závislosti a klient expertem na svůj vlastní život,“ podotýká Mikriukov, který kromě půl úvazku na lince pracuje coby terapeut zejména pro neziskovky a firmy, které zaměstnávají jeho krajany, ukrajinské válečné uprchlíky. Mikriukova úroveň češtiny je obdivuhodná navzdory tomu, že v Česku žije teprve deset let.

Přestože práce konzultanta nebývá procházkou růžovou zahradou, pracovníci si na její náplň nestěžují. Dékány ji nazývá „relativně pohodovou“, ze které odchází povětšinou s klidem. Pouze výjimečně mu nějaký klient uvázne v hlavě, především pokud je mladý a snáz s ním sympatizuje. Je zapotřebí držet si odstup, aby zároveň dokázali s klientem soucítit a přistupovat k němu s pochopením. Pokud se nějaký zaměstnanec nadále kvůli klientovi trápí, má možnost požádat o takzvaný debriefing, kdy se s ním po směně spojí nadřízený a poskytne mu terapii.

„Víme, že naše schopnosti jsou omezené a každého zachránit nemůžeme. Děláme, co je v našich silách, jinak bychom za chvilku vyhořeli. Když z kanceláře odcházím, už nejsem konzultant, ale Igor, kluk s kytarou, který si jde zahrát s kapelou nebo bere přítelkyni na večeři,“ usmívá se Mikriukov.

Lince se neustále rozrůstá klientela. Ne proto, že by tak moc narůstaly počty závislých, ale protože jich NLO zvládne odbavit víc. Ředitelka Hrzánová chce službu rozšířit o chat a delší pracovní dobu s větším personálem, který aktuálně čítá sedmnáct osob. Teď je limituje rozpočet, který zatím udrží současný provoz. Rádi by dosáhli vícezdrojového financování, nikoli jen od Úřadu vlády. Peněžně podpořit linku je možné přes portál darujme.cz nebo se na příspěvku napřímo domluvit.