Nakladatelka Anna Pleštilová: Naučit se číst je něco jako naučit se věřit

Kniha prodávaná na váhu a krájená jako salám, vějíř kartiček s karabinou, knížečka s mašlí či sešítky s různým překlápěním – to je jen malá ukázka toho, čím Anna Pleštilová své zákazníky překvapuje. Její cesta ke knihám a nakladatelské činnosti, které se dnes věnuje s kolegyní Helenou Černohorskou, ale nebyla úplně přímá. Logická však nakonec rozhodně ano.

„Měli jsme doma pěkné knížky, nicméně více času než nad nimi jsem trávila venku. V zimě mi pak ale naše knihovna byla brzy malá,“ vzpomíná Anna. Tehdy ji ovšem nepohltila literatura, ale výtvarné umění. Ještě při studiu na výtvarně zaměřené střední škole až manicky žila kresbou.

Změna přišla na pražské UMPRUM v ateliéru tvorby písma a typografie – učitelé i přátelé jí tehdy otevřeli cestu do světa psaného slova.

„Dříve jsem v knihovně postupovala zleva doprava, jelikož mi scházel klíč k výběru knih. Později jsem se ocitla mezi lidmi, kteří pro knihy žijí, a má knihovna začala bobtnat. Největší podíl na tom měla přítelkyně a redaktorka Lucie Rohanová, jejíž doporučení jsou mi blízká dodnes.“

A pak už stačil jen krůček, aby se tato její láska propojila s výtvarným uměním, které studovala. „To, co mi knihy přinášejí v osobním životě, mě vede k tomu, že s nimi žiji v tom pracovním,“ říká Anna, která řadu svých drobných autorských, většinou knižních projektů vydala v malém nákladu ještě za studia. Jen zpočátku nevěděla, jak na to.

Naprosto nedotčena knižním trhem absolvovala návštěvu ve velkém nakladatelství, aby zjistila, že tudy její cesta určitě nepovede. „A tak jsem vydala svou diplomovou práci poprvé v nákladu nad sto kusů sama a začala s ní obcházet knihkupectví…“

Její diplomka s názvem Ovoce Čok totiž měla shodou okolností podobu obrazové knihy, v níž své poetické kresby doplnila i vlastními stručnými, vtipně filozofickými texty. A hned za ni získala Cenu Vojtěcha Preissiga v rámci Nejkrásnější knihy ČR a druhé místo v Ceně rektora Vysoké školy uměleckoprůmyslové. „Půvabné je, že tam, kde knihu vzali, berou naše knihy vesměs stále.“

Vysvětlení názvu Bylo nebylo nechává Anna na fantazii čtenářů. „Pohádka či klasické ‚být, či nebýt‘. Často o věcech pochybuji, ale vždycky je dotáhnu do konce. Na začátku to tak bylo i s nakladatelstvím. A jenom to, co se doopravdy stane, se nakonec počítá,“ vzpomíná.

Anně šla práce doslova od ruky. „Hodný pan knihař mě nechal hodiny lepit stovky knih, jelikož jsem neměla peníze, abych si někoho zaplatila.“

A na pečlivou ruční práci narazíte v produkci nakladatelství, kde kromě svých děl vydává i knihy řady dalších autorů, opravdu často. Zapojuje se do ní i sama, a někdy dokonce s přáteli a rodinou.

„Často si tou snahou zachovávat původní řešení knih komplikujeme život, protože je to nákladné a i pro nás vždy znovu poprvé, ale neumíme jinak. Vždycky si říkám, že příště se jí vyhneme, ale pokaždé se do ní znovu pustíme,“ rekapituluje s úsměvem.

U odborné veřejnosti poprvé výrazně uspěla s Knížkou z bláta skladatele a spisovatele Johna Cage, útlým svazkem hravé „kuchařky“ plné vzpomínek na to, jak jsme jako děti vařívali na pískovišti.

„V jednu dobu jsem procházela všechnu Cageovu tvorbu a právě Knížka z bláta mi přišla půvabná a vtipná. Díky Heleně, která mi dodala odvahu nápad realizovat a sama se jala nejen komunikovat s majiteli práv, se podařilo uskutečnit můj sen, přeložit ji a vydat.“

Za pozornost rozhodně stojí i titul Máj, 100 g za 78 Kč. Na e -shopu nakladatelství se dočtete, že máte při objednávce uvést požadované množství knihy, ale při objednávce nižší než 40 g nezaručují úplnost básně. Zkrátka jde o dílo klasické literatury prodávané jako salám, sýr či tlačenka.

„Máj vznikl na protest jako pomsta konzumní společnosti po rozporuplné zkušenosti z knižního festivalu, kde jsme měli stánek s knihami hned vedle stánku s občerstvením, a lidé si k nám tak maximálně odložili tácek s palačinkou. Máchův Máj si to nezasloužil, zasloužili jsme si to my sami. U lidí byl velice populární, ale netuším, co s balíčky krájených knih udělali.“

Anna vydává převážně tituly autorské. „V literární knize je nositelem sdělení slovo, může být i ilustrovaná, ale dějová linka je ve slově. Autorská kniha už ale literární a priori není,“ říká s tím, že teprve po jejím prolistování získá čtenář dojem, který je jedinečný. Jiný než z obrazu, filmu či fotografie. Právě proto je autorská kniha součástí volného umění.

Takové publikace vznikají různě. Předem danou formu mají pouze kapesní atlasy, vějíře poznávacích kartiček, které si můžete vzít i s dětmi na procházku a dozvědět se o kamenech, motýlech, trilobitech, mracích a mnohém dalším.

Často ale jde o autorské projekty. „Snažíme se vyjít autorovi vstříc. Když si vezmu naši dvorní autorku Kateřinu Černou, její knihy mají svérázné formáty, které ona sama vytvořila a vydala v malinkatém nákladu, a my se je pokoušíme zprostředkovat většímu počtu čtenářů. Vydáváme jejich reprinty, přesto chceme zůstat originálu blízko – třeba vtipným řešením vazby nebo neobvyklými materiály, z nichž jsou vyrobeny,“ říká Anna.

Tradicí Bylo nebylo se stala i literární štěstíčka. „Potřebovala jsem číst a po večerech se soustředit, uklidnit se a odpočinout si. Zjistila jsem, že je pro mě někdy přínosné texty knih přepisovat,“ vzpomíná Anna.

Když se jí úryvků nahromadilo moc, začala je rozdávat a v době pandemie pak i posílat e-shopem. Dopis tak mohl dostat i člověk, který neměl nikoho, kdo by mu ho poslal. A stále může.

Zpočátku měla spolu s kolegy ve vedení Bylo nebylo ještě i jiné zaměstnání. „Mnoho let jsem vedla kroužky na prvním stupni základní školy. To bylo radostné, ale pak už dlouhé.“

Tak se dle svých slov nepřipravená a naivní nechala přemluvit k vedení ateliéru grafiky na Vyšší odborné škole grafické, tzv. Hellichovce. Po dvou letech zjistila, že to není pro ni. „Studenti se potřebovali naučit řemeslo a můj přístup byl příliš intuitivní a impulzivní.“ A to nešlo dohromady.

Anna vedla také workshopy, které připravovala na míru podle toho, kdo, kam a pro koho si ji pozval.

Momentálně je na rodičovské dovolené s téměř dvouletým synem. Přesto dál pracuje v nakladatelství, jež si už na svůj chod vydělá, a Anna tak může fungovat jako velká inspirace všem, kdo by chtěli ze svého koníčku udělat profesi.

„Dnes kreslím nejčastěji syna, a jen když spí, protože jinak se moc hýbe. Těším se, až budeme tvořit spolu. Teď jsem mu pořídila prstové barvy, jinak mám fixy, ale těmi kreslí třeba na židli, stůl, sebe i na piškoty,“ usmívá se Anna. „Mám pocit, že teď nastane období knížek pro nejmenší děti. Není to rodina versus práce, ale spíš rodina a práce. Inspirace je jasná.“

Má ale i plány, na kterých už se pracuje. „Připravujeme k vydání starší knížku již zmíněné malířky a básnířky Kateřiny Černé – Dobrodružství slečny Madlenky. Je celá veršovaná a ráda bych, aby vyšla v poctivé, plátěné vazbě.“

Aktuálně má Anna radost z knihy Marka J. Vavřince, který u Bylo nebylo začal vydávat před dvěma lety.

„Krajinou Bohů, démonů a lidí, jež teď vyšla, byla vytištěna knihtiskem, tedy přímo z dřevorytových a polymerových štočků. A je překrásná! Majstrštyk autora, který si uvědomuje, co vše obnáší pracovat s knihami, a je ochotný podstoupit všechnu tu dřinu i s rizikem nulového komerčního úspěchu. Ví, že takovéto knihy se dělají proto, že se zkrátka musí udělat.“

Ačkoli má Bylo nebylo na kontě devět různých ocenění, jednu nominaci na cenu Jiřího Ortena, a šest z nich navíc jde za Annou i autorsky, příliš ji to nevzrušuje.

„Nemám pocit, že by to moji práci nějak změnilo. Knihy se nezačaly lépe prodávat jen díky tomu, že získaly cenu. Potěšily mě, dodaly trochu motivace, ale jde o rozhodnutí poroty a není jistota, že bylo správné. Ješitnost potěší, ale dlouhodobě významná pro mě ocenění nejsou,“ hodnotí to střízlivě.

Podstatná je pro ni tvorba. Nevšední formou a vazbou jako by knihy oslavovala. „Odráží se v nich autor. Zatímco s ním se často již nemohu setkat, s knihou ano. Myslím, že naučit se číst je něco jako naučit se věřit.“

Četba je dle Anny zdrojem mnohého: poznání, zábavy, radosti… „Fakt, že se toto všechno dá skrýt do fyzického objektu, mě stále udivuje.“

Může se vám hodit na Firmy.cz: Nakladatelství Bylo nebylo, UMPRUM