Článek
„Když jsem jednou v noci nemohl spát, honily se mi hlavou myšlenky, že tu po mně, až odejdu, zůstane jenom prach. Napadlo mě, že by bylo zajímavé dalším generacím předat nějaké svědectví a třeba je upozornit na vlastní chyby, ze kterých by se dalo poučit,“ vysvětluje mladý muž, jenž pod názvem Život po životě tuto možnost nabízí i ostatním.
„Jenže jak jinak to v dnešní době udělat než přes digitální médium?“ zamýšlí se Tomáš Studeník. Poprvé se s tímto nápadem setkal v Americe, kde pro své malé děti nahrávají odkaz lidé trpící nevyléčitelnou nemocí. Vědí, že se nedožijí toho, až jejich potomci začnou dospívat, tak jim aspoň zanechají památku, která oživí vzpomínky a umožní, aby se o rodiči dozvěděli něco víc.
„Myslel jsem si, že v naší kultuře to nebude fungovat, ale zjistil jsem, že Češi se chovají celkem progresivně. Už máme desítky náhrobků a překvapivě nejen od mladých, kteří to berou trochu jako úlet. Nicméně společnost je rozdělená na dvě skupiny. První mi vyčítá, že ani po smrti nenechám lidi v klidu, že telefony na hřbitov nepatří, protože narušují pietu. Druhá část zase uznává, že způsob vzpomínání na naše blízké se vyvíjí a mění s dobou a v dětech to naopak může probudit zájem o své předky.“
zdroj: Novinky
Vzpomínkový profil na webu je možné vytvořit zdarma, ale za destičku s kódem už se platí. Nejdražší verze, zahrnující mimo jiné neomezenou platnost a jistotu, že se k profilu na internetu dostanou jen vybraní uživatelé, vyjde na dva a půl tisíce korun. Destička je vzadu opatřena oboustrannými lepicími páskami, které používají kameníci.