Na schůzce s Tondou Blaníkem

Jen dvě maminky s kočárky evidentně netuší, že je to všechno jen jako, a producent je běží slušně požádat, aby zmizely ze záběru.

„No, ty škrte, kdybys nebyl tak spořivej, mohli jsme mít o starost míň,“ vžívá se do role herec Marek Daniel a vypomáhá si tahákem, který mu produkce vytiskla na velkou ceduli. „Jede auto,“ upozorní před další klapkou. Kamery se na chvíli zastaví, dokud vůz nezmizí v průjezdu. Pak ještě řemeslníci na dvoře rámusí železnými trubkami. Krátká prodleva a kamery snímající scénu z několika úhlů znovu jedou.

Točí se za plného provozu, nicméně místní obyvatelé jsou podle filmařů shovívaví a natáčení berou spíš jako zpestření. Možná dokonce patří k fanouškům seriálu, jejž na internetu sledují statisíce lidí. A který díky nedávno obdrženému Českému lvu ještě víc pronikl do širšího povědomí.

Navzdory tomu, že jedna epizoda trvá nanejvýš 10 minut a její natočení zabere jediný den, přinesla tahle role Marku Danielovi doposud největší popularitu a vytvořila mu, jak to v takových případech bývá, slušné alter ego. Jako Tondu ho někdo osloví minimálně jednou nebo dvakrát denně.

„Záleží, v jaké je to situaci, jestli je ten člověk veselý, nebo jenom opilý. Někdy se stane, že ani nevědí, jak se jmenuju občanským jménem. Byl jsem asi šťastnější, když jsem takhle známý nebyl, ale zvykám si,“ přiznává.

Podobné zkušenosti má jeho kolega Michal Dalecký alias Tondův asistent Žížala.

„Zatím je to všechno v dobrém, nic hanlivého. Když jsme byli v Praze s rodinou, tak mě jeden pán oslovil: Pane Žížalo, můžu vám pomoct s kočárkem?“ Ale jak dodává, naštěstí zatím nikdo nechtěl, aby jako lobbistova pravá ruka něco skutečně zařídil.

„Je fakt, že všechny hlavní postavy, Tonda nejvíc, vstoupily do reality. Pro nás až překvapivě,“ hovoří za kolektiv tvůrců režisér Marek Najbrt. „Na začátku byla naše vnitřní potřeba reagovat na politiku. Dostali jsme nápad, schéma a začali ho realizovat.“

S námětem na satirický seriál Kancelář Blaník nepochodili u České televize, tak zakotvili na televizi Stream, kterou provozuje portál Seznam.cz. Po pilotním dílu na podzim 2013 a první řadě v následujícím roce si rychle získal svoje diváky a stal se fenoménem.

„Akce!“ Jsme zpátky na dvoře a hlavní hrdina je dle pokynů režiséra Marka Najbrta znovu v ráži: „No ty škrte, kdybys nebyl tak lakomej,“ upraví tentokrát mírně svoji repliku, „mohli jsme mít o starost míň. No nic, já ti pak ještě zavolám,“ končí rozhovor s Andrejem Babišem.

Není to poprvé, co se na něj scenáristé zaměřili. Ministr financí se na Marka Daniela z hlediště jen usmíval, když mu herec při Českém lvu z pódia ironicky děkoval za tvůrčí inspiraci. Nedá se však říct, že by autoři seriálu měli spadeno jen na něj.

Cynický lobbista se montuje do každé kauzy, o níž se mluví. Levárny, podrazy, korupce, ovlivňování veřejného mínění, v tom si libuje. Inspirace je nevyčerpatelná. Jak Marek Daniel připomněl, když ocenění za mimořádný počin v oblasti audiovize přebíral, nebýt Andrejů, Mirků nebo Bohoušů, seriál by neexistoval.

Diváci se rádi ztotožňují s hlavními postavami, takže si oblíbili i Tondu. Tvůrci to tak úplně nezamýšleli, protože to podle nich rozhodně není charakter hodný následování. „Z mého pohledu je to jednoznačně negativní postava, antihrdina. Vychází však ze vzorů, které ve společnosti reálně existují,“ myslí si Marek Najbrt.

Autoři, k nimž patří třeba režisér Bohdan Sláma a scenáristé Jan Bartes, Tomáš Hodan, Robert Geisler nebo Benjamin Tuček, se původně inspirovali zveřejněnými odposlechy mezi Pavlem Bémem a Romanem Janouškem a lidmi, jako jsou Marek Dalík nebo Ivo Rittig.

Stvořili Tondu Blaníka na základě skutečných lobbistů, které pořádně nikdo nezná, protože to jsou lidé skrytí v pozadí. „Jak říká Tonda Blaník – známý lobbista, špatný lobbista,“ poznamenává Marek Najbrt.

Přesouváme se do kanceláře, která je další kulisou Tondových fiktivních telefonátů. Interiér kýčovitě míchá rudou a stříbrnou barvu, na stole leží hromádka mobilních telefonů, základních pomůcek lobbisty, a sám hlavní aktér má na sobě nabubřelou kombinaci hnědých mokasín, bílých kalhot, růžové košile a stříbrné kravaty.

Marek Dalecký jako Žížala a Halka Třešňáková jako sekretářka Lenka si zkoušejí scénu, kdy on leží na zádech na kancelářském stole a ona ho dusí jakousi stoličkou.

„A klidně mu říkej: Tak co, líbí se ti to, ty hajzle?“ radí režisér. „Hele, Marine,“ obrátí se na Marka Daniela, „ty přicházíš, řekneš: To jsem rád, že jste si to vyříkali, ale teď musíme pracovat.“

Marek Daniel přechází po místnosti, kamera je zatím vypnutá. „Andrejovi teče do bot, Andrejovi teče do bot,“ vštěpuje si svoji repliku.

„Já jsem teď byla nějakou dobu v Americe a tam je hodně populární charita. Všichni bohatý lidi tam dělaj charitu,“ rozjíždí dialog sekretářka Lenka.

Režisér ji opraví: „Ve scénáři je: na něco přispívaj.“

„Jo, to je vono!“ zvolá lobbista. „Charita!“ dostal právě vnuknutí. Ministrovi poradí, aby se z průšvihu vysekal příspěvkem na dobročinnost. Sami filmaři jsou určitě zvědaví, jaký ohlas bude tenhle Tondův případ mít. Starší epizoda s názvem Biobabiš patřila k nejsledovanějším v nedlouhé historii seriálu a produkce po jejím odvysílání obdržela pozornost.

„Dostali jsme od Agrofertu dárkový koš plný dobrot,“ prozradí Marek Daniel. „Pozdrav pro Tondu.“

Podle producenta Milana Kuchynky se politici obvykle neozývají. „Víme o tom, že se o nás baví, ale přímo k nám se nic nedoneslo ani nám nikdo z nich nepsal.“

Může se zdát, že scenáristé si ústy Tondy Blaníka dovolí všechno, ale jak producent přiznává, na začátku s právníkem konzultoval, kde jsou mantinely politické satiry. Obecně si však Kancelář Blaník servítky nebere a scénář je plný vulgarit. Často převzatých z policejních odposlechů dotčených osob, dodávají tvůrci.

Na hraně byl nedávný díl o Miloslavu Ransdorfovi a kauze švýcarského konta. Do vysílání šel krátce po jeho nečekaném úmrtí, přesto se diváci mohli mimo jiné dozvědět, že komunistický europoslanec je „křivohubej bambula“. Seriál odhalil, že do Švýcarska jel proto, aby vybral účet přímo Blaníkovi, který si tam ulil peníze z kauz CASA, gripenů nebo Opencard.

Marek Najbrt nachází pro lobbisty i vlídná slova. Ne všichni jsou podle něj padouši. „I když my s tím tak trochu pracujeme,“ připouští.

„Bavila jsem se s jedním člověkem, který je v politice a na seriál se dívá, ale mluvil o něm, jako by se ho to nijak netýkalo, což mi přišlo absurdní,“ zaznamenala představitelka sekretářky Halka Třešňáková.

„Je to podobné, jako když si film Bony a klid, kritický vůči vekslákům, paradoxně veksláci oblíbili,“ srovnává režisér a dodává, že ačkoli kolektiv tvůrců jednotlivé kauzy studuje a sbírá různé kuloární informace, na obrazovce se odehrává fiktivní příběh. Příběh drzého a morálně pokleslého lobbisty, který může i nemusí mít svůj reálný předobraz.

„A teď vypadněte,“ vyhání Tonda Blaník své podřízené z kanceláře, jak mu předepisuje scénář. Zkouška končí, kamera pojede naostro. Jdu taky. Vím, že Tonda má na své zákulisní čachry rád klid.