Článek
„Bylo to přinejmenším zvláštní, když jsem se o sobě dozvěděl, že jsem kdesi zesnul. Když mi pak přicházely esemesky, jestli jsem mrtvej, věděl jsem, že to lidi berou vážně. Poctivě jsem tedy odepisoval, že jsem ještě tady, mezi živými,“ dodal spokojeně.
Nejspíš se podvědomě snažím vynahradit si celá ta léta, kdy mě nikdo neznal.
Na zprávy o své smrti má ale svou teorii. „Loni skutečně zemřel můj o tři roky starší kolega, také Afroameričan, Al Freeman. Byl to výborný komik, který si dělal vždycky ze smrti legraci, možná to ale před svou smrtí řekl jednou vážně. Někdo si pak propojil jména a vznikla tahle fáma. Já sice mám také handicap, naštěstí mi ale dosud nevadí při natáčení, “ říká s úsměvem herec, který se letos představí v šesti rozličných filmech.
Vedle akční sci-fi Nevědomí s Tomem Cruisem, dobrodružného snímku The Last Knights - Poslední rytíři a jeho oblíbených thrillerů, jako je například Pád Bílého domu, je mezi nimi i historický snímek We The People (My lidé) a nechybí ani komedie Last Vegas se znovuzrozeným Michaelem Douglasem a stálicí Robertem De Nirem.
Na otázku, jaký film si v posledních letech užil nejvíc, bez zaváhání odpoví: „Bylo to natáčení akční krimi Red.“
„Nejspíš se podvědomě snažím vynahradit si celá ta léta, kdy mě nikdo neznal,“ směje se Morgan, který se stal slavným vlastně až ve dvaapadesáti hlavní rolí v komedii Řidič slečny Daisy. Na svou poněkud opožděnou kariéru se však dívá s nadhledem. „Úspěch prostě přijde, až nastane ten správný čas. Má kariéra trvá víc než čtvrt století a to přece není špatné. Někdy si dokonce myslím, že bylo dobré, že jsem se okamžitě nestal slavným, možná že bych byl jen zazářil a hned zhasnul,“ konstatuje.
Ve svém herectví prokázal Freeman obdivuhodnou všestrannost. „Čím jsou mé role pestřejší, tím lépe. Za ta léta jsem se stal nechtěně jakýmsi vzorem kladných postav, vždycky mi šlo ale hlavně o to, aby film měl zajímavý příběh,“ prozrazuje. Na otázku, jaký film si v posledních letech užil nejvíc, bez zaváhání odpoví: „Bylo to natáčení akční krimi Red. Sestava s Helen Mirrenovou, Brucem Willisem a Johnem Malkovichem neměla chybu. Škoda že jsme neměli měřiče smíchu. Myslím, že bychom jistě strhali všechny rekordy,“ směje se ještě teď.
Dlouhou dobu vše nasvědčovalo tomu, že Freeman zůstane imunní vůči svým mnoha fanynkám, se svou druhou manželkou, návrhářkou Myrnou Colley Leeovou, žil čtyřiadvacet let. Pak mu ale v roce 2008 přišla při natáčení filmu Clinta Eastwooda Invictus: Neporažený do cesty jeho zajímavá blonďatá producentka a počítačová expertka Lori McCrearyová - a bylo po manželství. Zdá se, že za Lori, se kterou od té doby žije, ale zaplatil velkou cenu.
Freeman s Islou Fisherovou na přehlídce CinemaCon 2013 v Las Vegas
Právě v roce 2008, kdy prožíval novou lásku, měl Freeman velice ošklivou autonehodu, kterou přežil jen zázrakem. A také od té doby má zmíněné problémy. Trpí těžkou chronickou bolestí, která vystřeluje ze zlomeného ramene. Jejím následkem je paralyzovaná pravá ruka. I přes sliby odborníků, že v roce 2011 dojde ke zlepšení, je ruka stále nehybná. Proto na ní neustále musí nosit kompresivní rukavici.
„Při nehodě se v ní poškodily nervy a dodnes s ní nemohu hýbat. Rukou totiž hýbáte až miliónkrát za den. Já ale nemohu a nehybná ruka mi otéká, proto ta stlačující rukavice. Někdy je bolest nesnesitelná,“ povzdechne si.
Víte, že…
Při hledání svých předků v televizním seriálu Afroamerické životy, podobnému našemu Tajemství rodů, Freeman zjistil, že jeho prapraprapředci byli otroci ze Severní Karolíny na Mississippi.
Přišel i na to, že bělošský prapraděd jeho matky byl pohřben vedle své afroamerické partnerky, se kterou v době rasistického Jihu nemohli být oddáni. Podle dostupných vzorků DNA ze seriálu se zjistilo, že je potomkem dvou rozličných kmenů z Nigérie.
Ale i když se vzhledem k tomu musel vzdát svého milovaného plachtění, nezoufá. „Aspoň můžu hrát jednou rukou golf, ale hlavně mohu pracovat. Natáčení je pro mě pokaždé velkou vzpruhou. V takových chvílích zapomínám, že mám vůbec nějaký problém. Díky tomu žiji,“ končí Morgan Freeman.