Monika Marešová: Mohla bych vést poradnu pro podváděné manželky

Moc často mě nesleduje, jen jednou za čas se podívá a většinou má pozitivní připomínky. Říká, že je to dobré.

Ani jednou. Asi to bude tím, že jsem se nikam necpala, vždy mě sami oslovili. Nejsem průbojný člověk, loktařka, která se prosazuje silou. Obecně bych ale s takovou výtkou neměla problém. Zájem o mě je skutečně kvůli Leošovi, to klidně přiznám. Na druhou stranu – kdybych byla příšerná, nikdo mě nevezme. Moje příjmení asi pomůže k tomu, abych se někam dostala, pak už je to ale na mně, jestli to zvládnu, nebo ne.

Jenom jedno odpoledne v týdnu. Vysíláme ale každý den a chystá se živé vysílání.

To určitě ne. Je to tak na jedny šaty z konfekce nebo větší útratu v kavárně. Co se týče peněz, už od chvíle, kdy jsme se rozešli, Leoš slíbil, že se o nás postará. A to také bezvýhradně dodržuje. Nepotřebujeme mít spolu domluvené alimenty ani další věci.

Nezachoval se úplně nejlíp, to je pravda. Když mu ale někdo nadává, říkám – podívejte se na ostatní. Ti odejdou a pak se ještě projeví jako tuplovaní hajzlové. Na rodinu se úplně vykašlou! To mně se nestalo. I přestože se Leoš zachoval tak, jak se zachoval, říká, že jsme jeho rodina a vždycky budeme. Má nás moc rád a je to z něj i cítit.

Měsíčně od něj dostávám konkrétní částku na domácnost a na děti. Když je potřeba něco navíc, například musíme obnovit dětem šatník, koupit kolo nebo něco podobného, řeknu mu a společně to pak řešíme. Nikdy se ale ještě nestalo, že by se zablokoval a něco dětem nebo mně nepořídil. Stejné to bylo ale i v době, kdy jsme spolu žili.

Myslím si, že je to nezvyklé. Ale i Ondřej Soukup s Gabrielou Osvaldovou jsou na tom stejně. Zatím vycházíme skvěle. Máme spolu dvě děti, a tak je logické, že se i nadále snažíme fungovat co nejlíp.

Je to paradoxní, ale na Leoše jsem vztek neměla. Ale té slečně jsem v záchvatu vzteku skutečně chtěla upravit pusinku. Byl to však jen takový záblesk. Mám v sobě nějakou hrdost a sama sobě bych se pak nemohla podívat do očí. Člověk se má vyvztekat doma, vybušit do polštáře, svou slabost by ale neměl ukazovat navenek. Když si zachováte dekorum, ukážete svou sílu. Černých myšlenek jsem ale měla spoustu. Člověk je musí udržet na uzdě.

Byli tací, kteří si mastili svaly a měli sto chutí jít mu rozbít pusu. Prosila jsem je, ať to nedělají, protože to je zbytečné. Tyhle věci si partneři musí vyřešit sami.

A určitě bych v tom byla dobrá. Dnes lituji, že jsem nestudovala psychologii, protože mě to baví. Opravdu mě napadlo, že bych si v tom směru doplnila vzdělání, jenže jsem zjistila, že po atestacích, než bych si mohla otevřít praxi, by mi bylo padesát. Zkušeností z praxe ale mám opravdu hodně. (rozpačitě se usmívá)

Záleží na situaci. Když jsem na nevěru manžela přišla já, byla jsem těhotná, nemohla jsem s tím nic dělat. Tehdy mi strašně pomohla kineziologie. Špatně se to popisuje, ale stručně řečeno mě paní kinezioložka udržovala ve stavu, abych vůbec fungovala. A jedno vím jistě – všechno přebolí. Chce to jen čas. Utrpením, kdy ta situace nastane, si musí projít každá, na to žádná rada neexistuje.

V žádném případě to v sobě nesmíte dusit. Je potřeba se vykecat. Brečet, brečet a brečet. Tím se vám z těla vyplaví všechno negativní. Půl roku jsem probrečela a kamarádky měly vykecané díry do hlav. Je to to nejlepší, co v tu chvíli můžete udělat.

V těhotenství mě na to známí několikrát upozorňovali. Žila jsem asi v nějaké bublině, měla jsem kolem sebe nepropustný štít, nechtěla jsem to slyšet. A navíc chyběl důkaz. Takže pravda vyšla najevo až ve chvíli, kdy se mi Leoš na přímou otázku přiznal.

K tomu bych se nikdy nesnížila. Stejně člověk takhle ublíží nejvíc sám sobě.

Myslím si, že ho semlel šoubyznys. Měl slávu a peníze a trochu to neunesl. Když se člověk podívá do zahraničí, tam je podobné chování celebrit úplně normální. Zkrátka se mu stalo to, co je úplně běžné.

To by si vůbec nedovolil. Je soudný a ví, že do toho by mi, navíc potom, co se stalo, mluvit nemohl. Je to moje věc.

Jen velmi okrajově. Spíš jde o nonverbální komunikaci, kdy po těch společně strávených letech jeden na druhém poznáme, když něco není v pořádku.

Upřímně řečeno o ní nemůžu mluvit, protože ji vůbec neznám. To, co slyším, nemusí být vůbec pravda. A jak to tak bývá, nikdo mi na ni neřekne nic pěkného. Navíc to není moje věc, stejně jako není věc Leoše, s kým žiju já.

Musí se to zkoušet. Někdy už po měsíci zjistíte, že to nejde. Je mi skoro čtyřicet a jsem hotová ženská, která má vše, co si kdy přála, tedy vlastní bydlení i děti. Mně skutečně nic nechybí. Chci jen normálního chlapa, který bude mít rád mě a mé děti a s kterým si budeme společně užívat. Nepotřebuji zakládat rodinu nebo něco takového. Kromě toho mám pocit, že se mě chlapi bojí.

Poslední dobou jsem vztah vždy ukončila já, protože mě pánové nebavili. Chci, abych vedle sebe měla chlapa, a ne aby si na něj jen hrál. Potřebuju muže, který vymyslí, kam půjdeme, co budeme dělat, a ne někoho, kdo bude sedět doma na pohovce a čekat, co se bude dít.

Stále zastávám názor, že je to nejlepší moderátor v Česku. To, že není půl roku na obrazovce, neznamená, že by ho nechtěli. Leoš si jen vždy hlídal, aby nebylo přemarešováno.

To je pravda. I proto mu moc přeju úspěch. (směje se)