Článek
Bylo jí sedm, když stála před kamerou poprvé. Na konkurz do inscenace Kam uhnout očima ji přivedla její milovaná babička. Neposedná holčička filmaře zaujala, ale na roli jim nejdřív připadala moc malá.
Monika si ale dupla: že to tedy ne, že ona hrát prostě bude. Štáb pochopil, že má před sebou svérázného človíčka. Tu maličkou roli dostala a před kamerou byla suverénní. A otevřely se jí dveře do dalších filmových projektů.
Často se objevovala v oblíbených televizních kabaretech Štěpánky Haničincové, Josefa Dvořáka a Jitky Molavcové. „Pořad rozvíjel dětskou fantazii, jako děti jsme v něm nejen hrály, ale i malovaly a vymýšlely příběhy,“ podotýká Monika, která na sebe vždycky strhávala pozornost.
Byla hezká, bezprostřední a měla prořízlou pusu, něco jako Tomáš Holý v holčičím vydání. S ním se ostatně taky potkala při natáčení filmu Prázdniny pro psa (1980), kde ji vylovil ze splavu, kam spadla.
V legendárním seriálu My všichni školou povinní z roku 1984 hrála dceru nervově labilní učitelky Alenku Hajskou.
Brzy přišlo i natáčení slavného seriálu My všichni školou povinní (1984), kde ztvárnila jednu z hlavních dětských rolí, dceru nervově labilní učitelky, tu hrála Gabriela Vránová.
„Točilo se dva a půl roku. Byla tam dobrá parta,“ vzpomíná Monika Kvasničková. Brzy šla z jedné role do druhé. Její herecké, pohybové i hudební nadání ji později zavedlo na hereckou konzervatoř, kde ji učila i její seriálová maminka Gabriela Vránová.
„Měla jsem taky velmi oblíbenou pedagožku Milušku Dreiseitlovou, která mi v pubertě dělala něco jako druhou mámu. Její děti z legrace říkaly, že o mně a spolužákovi Hamanovi vědí všechno. Co jsme vyváděli na hodině herectví a podobně. Jasně že ke studiu patřily i trable a profesoři nás třeba nechtěli pouštět na natáčení, ale vztahy tam byly opravdové. Záleželo jim na nás. Při maturitě nám pomáhali. Dnes si mnoho lidí odškrtne pedagogickou čárku za splněný úkol a víc nic. Vřelost se ze vztahů vytrácí,“ zamýšlí se Monika.
Ve stejném roce se objevila i v pohádce Honza a tři zakleté princezny. Na snímku je vlevo.
Nadání po prababičce
Trable Monika nezažívala jen při studiu, ale i kvůli své neklidné povaze a neštěstí, které její rodinu postihlo.
Její mladší sestře nešťastnou náhodou zaskočila v krku pecka z hroznového vína a udusila se.
Chápu, že o mě rodiče měli strach, ale bylo to svazující. Chtěla jsem tehdy být od rodiny co nejdál.
Rodiče pak Moniku hlídali jako oko v hlavě, tatínek se bál nechat ji chvilku o samotě, aby se něco zlého nestalo. Možná i proto s chutí natáčela - aby se vyhnula přílišnému dozoru.
„Chápu, že o mě rodiče měli strach, ale bylo to svazující. Chtěla jsem tehdy být od rodiny co nejdál. Moje babička s dědou se mi zase snažili vyjít vstříc, všemožně mě podporovali. Sehnali mi piano, abych se na něj začala učit. Té pozornosti na mě zkrátka tehdy bylo moc,“ vzpomíná herečka.
Nejvíce spřízněná se cítila být se svou prababičkou, kabaretní umělkyní. Měla zajímavý osud, posuďte sami:
Přišla o matku a její otec se znovu oženil. S macechou neměla dobrý vztah. Dokonce se jednou ze zoufalství chtěla utopit v řece. Bylo to u Vltavy, nedaleko Národního divadla. Kolem šel pán s pejskem a začal se zajímat, co tam dívka vyvádí. Pověděla mu svůj příběh, a když se pán dozvěděl, že umí šít, nabídl jí, aby vyrobila kostým pro Národní divadlo. Tam se brzy zjistilo, že dívka má i herecké nadání, a dostala příležitost.
„Založili kabaret, kde moje prababička hrála snad všechny postavy, včetně těch mužských. Jestli jsem něco zdědila po nějakém předkovi, tak po ní,“ směje se Monika Kvasničková.
Její předkyně odmítla jít k filmu, protože dala přednost péči o nemocného manžela. Měl tuberkulózu a ona si usmyslela, že ho vyléčí. A to se povedlo. I Moniku léčitelství hodně zajímá.
Tomáš Holý: Tragický konec dětské hvězdy
Zhroutila se do smutku
Stejně jako prababička má i spoustu dalších zájmů a talentů, přesto byla její životní cesta leckdy trnitá. Její vzdor, dětská sláva, snaha se před popularitou ukrýt a zejména šok, který následoval po zatčení prvního manžela (a otce jejího syna Simona), ji poznamenaly.
Měla už za sebou vztah s Jiřím Krampolem, se kterým jsou dodnes přátelé, když se poprvé vdala.
Zahrála si také v muzikálu Pomáda, kde vynikly její pohybové schopnosti.
Manžel Josef byl stejně jako Krampol o dost starší než ona, zabýval se také léčitelstvím. Používal k němu i konopí a s Monikou i synem odcestovali do Indie. V polovině devadesátých let ho za pašování konopí zatkli.
Byl uvězněn na deset let a Monice se zhroutil svět. Vůbec nevěděla, co bude dál. Navíc v té době zemřel její otec na rakovinu. Bylo jí kolem pětatřiceti a zahučela do depresí. Nějaký čas se potýkala s alkoholem, a to ne málo. Slibně rozjetá herecká kariéra, divadlo i natáčení šly stranou.
„Zhroutila jsem se do sebe a do smutku. Mám silné prožívání, což se lidem na hercích líbí. Mě to však stálo mnoho. Navíc mě palčivě mučily otázky, na které jsem neznala odpověď. Týkaly se smyslu života. Pití vína nebylo tehdy z radosti, ale k zahnání smutku. Bylo to tristní, slyšela jsem kolem sebe hlasy jako „no, té je tedy škoda“. Byla jsem regulérně na dně a musela jsem se z něj vyhrabat sama.
Poznala jsem obě polarity života, úspěch i pád. Díky tomu se mi mnohem lépe daří být ve svém středu. Pětadvacet let mám klid. Když je člověk sám k sobě upřímný, nepotkávají ho už tak hrozné věci,“ myslí si herečka, která si mimochodem v roce 1984 zahrála i ve filmu legendárního Karla Kachyni - Krajina s nábytkem.
Cesty po světě
Nakonec odcestovala do Španělska. „Cestování je pro mě balzám a očista. Pobývala jsem i v Americe, která mi přinesla zase jinou zkušenost. Z mých kreseb mi v Los Angeles známí uspořádali výstavu. Byla jsem v šoku, jak rychle a snadno je to tam možné,“ popisuje svoje zkušenosti z města, o kterém se říká, že se v něm plní sny. Ráda se vrací do Indie, navzdory tomu, co se v ní přihodilo.
S manželem si otevřela dětskou filmovou školičku, kde připravují talentované děti na hereckou práci.
Co se týče zmíněného Španělska, pochvaluje si, že se druhý syn Teodor narodil v blízkosti Středozemního moře. Ostatně tato země ji spojuje s jejím druhým manželem.
„Když jsme se při natáčení studentského filmu setkali, cítila jsem, že jsme v souladu. Po seznámení jsme se k sobě sestěhovali velmi brzy a cítila jsem, že je to tak v pořádku.“
Kromě herectví ji baví i malování a ruční práce. Polštářek s mandalou je jejím výtvorem.
V Praze si spolu otevřeli dětskou filmovou školičku, kde připravují talentované děti na hereckou práci. Monika tak může zúročit své zkušenosti z dob, kdy sama jako malá stála před kamerou.
„Nejprve jsme herectví učili na letních táborech, pak jsme si vybudovali svoje zázemí. Máme pár nadaných žáků, kteří se u nás učili a pak se vydali vlastním směrem. Herce Milana Peroutku nebo Jakuba Štěpána například,“ upozorňuje Monika, pro niž je při práci s dětmi nejdůležitější hravost a spontaneita.
Práce s dětmi je mi souzená
Sama se těchto vlastností naštěstí nikdy nezbavila. „Baví mě strašně moc věcí. Měla jsem období šití kabelek, vyrábění dárků pro své blízké, pořád ráda maluju, ráda se hýbu, se synem Simonem chystáme knížku o výkladu snů,“ vypočítává jen některé z aktivit, které ráda střídá.
Naposledy v době koronavirové pandemie vytvořila a vymyslela stolní hru pro děti. „Ani spát jsem nemohla, jak moc jsem ji chtěla dokončit. Už se moc těším, až si ji děti budou moci zahrát,“ raduje se.
S Jiřím Krampolem, se kterým připravuje nový diskusní pořad, a s manželem Pino Forisem.
Těší se i na nový projekt, který chystá se svým dávným přítelem, hercem Jiřím Krampolem.
„Vlastně se také týká doby koronavirové. Mnoho věcí se teď mění a po tom, jak se konkrétní změny projevují v životě různých lidí, bychom chtěli pátrat v diskusním pořadu. Neměl by v něm chybět humor,“ přibližuje své plány herečka, která se nedávno objevila v roli lékařky v seriálu Místo zločinu Ostrava.
„Režisér Hřebejk rád improvizuje, a tak konečná podoba té role vznikala až při cestě do Tunisu, kde se zrovna ten můj díl natáčel. Měla jsem štěstí. Krásná práce, milý štáb a ještě koupání v moři. Místní se o nás velmi zajímali, a dokonce nás pozvali na ambasádu. Tam jsem o slavnostním večeru skončila mezi dětmi, které se ho taky účastnily. Asi je mi práce s nimi souzená,“ uzavírá bývalá dětská hvězda.
