Moderátorka Bára Divišová: Kladu na sebe vysoké nároky

Na současnou pozici politické novinářky jste se vypracovala od píky. Vzpomenete si občas na začátky regionální redaktorky?

Velice ráda. Začínala jsem v Jihlavě v roce 2005, kdy nebyla technika ještě tak vyspělá. Úsměvné mi přijde, když vykládám mladším kolegům, jak jsme posílali reportáže na kazetě autobusem do Prahy, kde si je vyzvedl taxík a odvezl na Novu, aby se stříhaly a pak šly do vysílání.

Jak se dvacetiletá dívka z Vysočiny dostane ke zpravodajství na Nově?

Po maturitě jsem si hledala práci. Bude to znít zvláštně, ale zdál se mi sen, že tu práci dělám. Pak jsem viděla v televizi oznámení o výběrovém řízení na redaktorku. Bez zkušeností jsem prošla třemi koly, evidentně jsem jim připadala tvárná, takže mě vzali. Nebála jsem se využít příležitosti, byť za minimální plat odpovídající chybějící praxi.

Prošla jste různými pořady, Snídaní s Novou, Střepinami, Víkendem, pracovala na rozjezdu Života ve hvězdách, pár let už máte pořad Napřímo. Kde vám bylo nejlépe, nejzajímavěji?

Začínala jsem v Televizních novinách. Na to vzpomínám hodně ráda, protože jsem se naučila od základu, jak televize funguje. Kdyby mě dnes posadili na jakékoliv místo ve zpravodajství, tak zvládnu vše od přípravy a natočení reportáže až po nastříhání a odvysílání pořadu.

Nejlíp mi bylo ve Střepinách, kam jsem se před časem vrátila, a v Televizních novinách, kde mi byla agenda nejbližší.

Patnáct let jste dělala reportérku. Jak těžké bylo přejít na politické debaty ve studiu v Napřímo? S čím se novinář zvyklý pracovat v terénu potýká?

Napřímo mi nabídl ředitel zpravodajství s tím, že jsem správně drzá. Pro mě obecně přejít do studia bylo dost těžké, protože na sebe kladu vysoké nároky. Ve studiu jsem najednou musela mít všechno v hlavě, předvídat, a všechno, co jsem nastudovala skrze rešerše a citace, dát před sebe na stůl.

Jde o úplně jinačí práci, člověk musí umět diskutovat, reagovat na to, co kdo řekne, argumentovat. První dva roky jsem z toho byla ve stresu a nešťastná ze sebe. Měla jsem pocit, že nejsem moc dobrá, že se to nikdy nenaučím.

Je těžké potlačit při debatách osobní sympatie nebo antipatie?

Snad na mně není vidět, koho volím, nebo ano? Někdy mě diváci podezírají, že mám k někomu horší nebo lepší vztah. Třeba si mysleli, že nemám ráda pana Babiše, ale kdybyste se ho zeptala, tak vám řekne, že máme velice korektní vztah.

Nebojíte se skočit hostům do řeči. Občas mám při debatách v rádiu nebo v televizi pocit, že je náročné přerušit řečnění, že zpovídaný si dál vede svou. Stává se vám to někdy také?

U některých respondentů ano, ale vzhledem k tomu, že už je trochu znám, a vím, co od nich očekávat, tak jsem na to připravená. Někteří odpovídají stylem: ptejte se mě, na co chcete, já vám odpovím, na co chci já.

Touží vysílací čas využít, aby prodali svoji agendu. Toto dělá třeba Andrej Babiš nebo Tomio Okamura, ale myslím si, že jsem se s tím naučila nějakým způsobem pracovat. Musím být vytrvalá, jsem tam od toho, aby odpovídali na to, co chci já.

Vraťme se k prezidentské debatě, kdy Nova rozdělila kandidáty na dvě skupiny. Do primetimu zařadila tři favority, což někteří diváci negativně komentovali. Přišlo vám to správné?

Šlo o rozhodnutí vedení, jako televize jsme to neudělali poprvé, už k tomu došlo před sněmovními volbami v roce 2021 a lidé nás za to chválili.

Debata byla daleko přehlednější. Kandidáti byli rozděleni podle preferencí, což jsme zprůměrovali podle průzkumů z agentur. Takže jsem dvě skupiny vnímala jako možnost pro ně mít větší prostor. Uvědomuji si, že někteří kandidáti s tím nesouzněli, ale já v tom problém neviděla.

Za nefér to považoval Marek Hilšer, který na protest odešel ze studia. Vy jste to označila za teatrální gesto a párkrát jste si do něho rýpla. Snesla se na vás vlna kritiky. Co jste z toho vyvodila?

Zpětně jsem o tom dost přemýšlela. Mohla jsem si některá rýpnutí, k čemuž došlo asi čtyřikrát, odpustit. Že byl jeho odchod teatrální, na tom trvám.

Možná jsem si to brala osobně. Marek Hilšer totiž stejný formát ve stejném složení absolvoval na druhé soukromé televizi a nic z toho nevyvodil. Předtím to nevadilo a najednou ano? Zdálo se mi, že zneužil naší televize pro své soukromé PR.

Pro mě to byla atomovka, připravuji se pečlivě na debatu, a on z ničeho nic udělá tohle. Znal podmínky předem, takže mi to přišlo spíš nefér vůči ostatním a jako snaha zviditelnit se.

Pořad Cesta na Hrad se částečně točil venku. Sice za zády s krásným panoramatem, ale ve velké zimě. Nebylo to náročné?

Byla jsem navlečená do několika vrstev teplého prádla, takže jsem neonemocněla. Když jsem nebyla v záběru, tak mě opečovávali teplými dekami a přímotopem. Ve stanu jsme měli k dispozici zázemí. I když to venku vypadalo všelijak, opravdu jsem se neměla špatně.

Máte šestiletou dceru Žofii. Jak se vám daří skloubit náročnou profesi s rolí mámy?

No, to byste se měla zeptat jí, snad dobře. Mám takovou pracovní dobu, že spoustu věcí můžu dělat z domova a nikdo neřeší moji docházku. Jsem v televizi, kdykoliv je třeba. Vyzvedávám dceru ve školce sama, ale jinak tatínek funguje, bez něho bych to nezvládla. Ve středu mám pořad Napřímo na webu TN.cz, přímé vysílání absolvuji v neděli dopoledne a odpoledne točíme Střepiny.

Ráda fotíte, pořizujete i momentky v kuloárech Poslanecké sněmovny. Fotografujete na mobil, nebo máte fotoaparát?

Mám zrcadlovku, ale fotografuji i na mobil. Ráda bych měla na focení víc času, občas zajdu do Sněmovny během svého volna a fotím. Baví mě to. Fotím i dceru, nejraději, když je naštvaná, pořádně naprdlá, mám ráda emoce. Před dvěma roky jsem si udělala radost a koupila si teleobjektiv, s dobrou světelností a vhodný na velkou dálku. Jsem takový šmírák.

Neuvažovala jste o výstavě v prostorách Sněmovny? Možná by vaše vidění poslance pobavilo.

Na výstavu to rozhodně není. Nechtěla bych se dotknout kolegů fotografů, kteří toho nafotili spoustu, a daleko lepších fotografií. Myslím si, že oni by si zasloužili vystavovat fotky v Poslanecké sněmovně.