Miss Gabriela Kratochvílová: Rozchod rodičů není nikdy lehký

Chotěboř je malé městečko, které během několika posledních let hodně rozkvetlo. V centru je krásné zrekonstruované náměstí T. G. Masaryka, přímo stvořené na posezení u kašny s velkou točenou zmrzlinou. V letních dnech bych vás vzala na domácí limonádu do zdejší kavárny Chotěboř, kde se většinou potkáte s nemalou částí obyvatel.

Máte-li rádi kouzelné aleje stromů a krásná panoramata, navštivte zámek a přilehlý park. Nejpůvabnější jsou na podzim. Kopec sv. Anny v zimě slouží lyžařům, teď tam neváhejte vyrazit na piknik, výhled vás nadchne. Pokud nejste líní na procházky, údolí Doubravky si zamilujete stejně jako já. Žádné roční období tomu místu neubere na kráse.

Na soutěž Dívka roku se každý rok hlásí mnoho děvčat z města. Každá si to chce zkusit, nebyla jsem výjimkou. A dostala jsem velkou školu. Do té doby jsem byla takový uličník a najednou jsem se ocitla v krásných šatech a mluvila před spoustou lidí o tom, co bych v našem městě chtěla změnit. Řekla bych, že se ze mě tenkrát stala opravdová slečna. Studovala jsem na gymnáziu v Chotěboři, závodila ve fitness aerobiku a cestovala za modelingem třeba do Asie.

Před šesti lety jsem založila se sestrou Janou tým mažoretek, odmaturovala jsem, šla na vysokou školu do Prahy. Díky programu Erasmus jsem studovala půl roku v Anglii na University College Birmingham, získala bakalářský titul v oblasti hotelnictví, turismu a gastronomie a teď mě v Praze čeká poslední rok na Vysoké škole finanční a správní. Procestovala jsem hodně zemí, zúčastnila se mnoha závodů mažoretek, zažila vítězství i porážky a stala se dvojnásobnou tetou. Miluji výzvy a ráda zkouším nové věci. Odmala mi babička říkávala, že jsem hezká a že jednou všem ukážu. Asi už vím, co měla na mysli.

Snad všechno. Byla jsem opravdu velmi živé a hravé dítě. Lezla jsem po stromech, stavěla bunkry, milovala jsem hru na schovávanou a šipkovanou. Nebyly mi cizí ani panenky. Hrála jsem tenis, pořád jsem malovala, to mi zůstalo dodnes, tančila disco, soutěžila v aerobiku, hrála na piano a nejraději jsem chodila babičce na buchty a dědovi na točený salám, to mi stále a s oblibou připomínají.

V naší rodině studovali na gymnáziu snad všichni, takže bylo jasné, že tam půjdu i já. Bylo to krásných osm let plných nezapomenutelných zážitků. Myslím, že největší nápor byl spojený více než se samotným studiem s přijímacím řízením. Vybavuji si, jak jsem byla nervózní. Připravovala jsem se opravdu pečlivě. Otázky z matematiky si pamatuji doteď, i dnes bych bojovala s řešením tehdejších příkladů. Profesoři si s námi samozřejmě užili své. První roky nás hledali po škole, neboť jsme stále zapomínali, kde je jaká třída, a dodávali nám odvahu k tomu, abychom ztratili ostych z nové školy. S odstupem času to z nás spadlo a bylo nás třeba naopak krotit.

I taková myšlenka mě napadla. (směje se) Líbil se mi hotelový management a plánovala jsem se v tomto oboru uplatnit. Časem jsem se zaměřila na marketing, přesněji na marketingovou komunikaci, která má širší uplatnění, a tak jsem si ten obor vybrala v navazujícím magisterském studiu.

Na studiích v Anglii jsem se pro výuku v angličtině nadchla, hledala jsem proto obor, který by mi to umožňoval. Sama jsem si díky této propagaci školy všimla a rozhodla jsem se pro ni na základě doporučení kamarádů absolventů.

Znalosti v oboru, mnoho teorie, motivaci, ale také dokonalejší znalost angličtiny.

Mám mnoho snů, které bych si chtěla splnit a které jsou díky účasti v České Miss dosažitelnější. Ať už je to v herectví, moderování či modelingu. Avšak nejvíce si vážím praxe, kterou jako vítězka získávám, především v oblasti PR. Stále tak toužím po tom uplatnit se v oboru, který studuji. Lákala by mě práce v reklamní, kreativní nebo PR agentuře, třeba jako manažer vztahů s veřejností různých institucí nebo také tisková mluvčí.

Příliš ho nevnímám. Snažím se soustředit na to, co dělám, jak dobře to dělám, kde se ocitám, jak se mají mí přátelé a rodina, na věk příliš nekoukám.

O tom nepochybujte, snažím se užívat každého dne a bavit se vším, co dělám.

Děkuji, ale nebrala jsem to jako marketingový tah, v krátkých vlasech jsem se našla daleko dříve, než je proslavily světové hvězdy. Jsou zkrátka součástí toho, jaká jsem. Je ale pravda, že ve škole vtipkují o tom, že z této zkoušky mám jednoznačně za A.

Vždycky určitě ne, ale ostříhala jsem se, protože jsem chtěla změnu. Moje mamka jako mladá krátké vlasy nosila. Byla v nich nádherná, a tak jsem asi doufala, že budu vypadat stejně, nebo alespoň trochu jako Audrey Hepburnová. Podobou si jistá nejsem, ale po všech vyzkoušených střizích vlasů jsem se konečně našla.

Byl to jen nápad. Stojím si za tím, že zkusit se má všechno, a tak jsem sebrala odvahu a na výzvu sestry zkusila své štěstí.

Mluvím o nich velmi ráda. Se sestrou jsme dokonce fotily a dávaly rozhovor jako sestry Kratochvílovy. Oba podnikají a jsou spokojení a pyšní rodičové.

Ano, oba už mají děti.

Na všechno možné, až nám byl dům malý. Ze všeho nejvíce jsme „bobovali“ na polštářích po schodech, stavěli domečky pod psacími stoly a hráli si na vesmírnou loď ve skříni s ložním prádlem.

Rozchod rodičů není nikdy lehký, ale snažila jsem se to chápat. Máme dobré vztahy a to je pro nás to nejdůležitější. Oba jsou báječní, jsou mi velikou oporou a zároveň dobrými kamarády. Co víc si přát?

Vzhledem jsem více po mamce, ale hnědé oči a tvrdohlavost mám po taťkovi. Lásku k přírodě, sportu nebo třeba vaření mám po obou.

Stále trvám na tom, že krása spočívá uvnitř člověka, v tom, jaký je. Musí však o ni pečovat, stejně jako o tu vnější.

Nemyslím si, že bych si ho byla příliš vědoma, už vůbec ne, že bych ho pak přímo využívala. Snažím se být vždy taková, jaká jsem. Nekalkuluji.

Bylo toho opravdu hodně a stále je. Zúčastnila jsem se řady partnerských akcí, zkusila si dva přímé přenosy, volila nejkrásnější dívku roku i miss dětských domovů, šla několik módních přehlídek, podívala se na festival v Karlových Varech, nafotila kampaň módní návrhářky Beaty Rajské, s dětmi jsem mluvila o zdravé výživě a problematice poruchy s příjmem potravy, mimo jiné si s nimi dala i do těla.

Tím, že jsem jako česká miss vyhrála automobil, jsem se stala opět řidičkou a už začínám pracovat na diplomové práci. A v neposlední řadě se intenzivně připravuji na světovou soutěž Miss Universe, jejíž finále bude 9. listopadu v Moskvě. Beata Rajská mi připravuje garderobu, ve které budu Českou republiku reprezentovat.

Nadchlo mě asi opravdu všechno. Práce mě baví a stejně tak nové příležitosti. Se zklamáním jsem se zatím nesetkala, pouze chvílemi s únavou, ale ta k tomu občas patří.

Filip je statečný a hodný chlap. Je pravda, že náš vztah byl poměrně brzo vystaven velké zkoušce, ale zvládáme to o to lépe a oba nás ten půlrok posílil.

Snažím se pro to dělat maximum. Na tréninky mažoretek jezdím na Vysočinu, jak nejčastěji mohu. Holky z týmu jsou zlaté a mají se mnou velkou trpělivost. Kolečkové brusle, běh či hra badmintonu jsou pak záležitostí hodiny, a ta se vždy najde, fotografování a malování jakbysmet.

Chtěla bych zdolat horu, zahrát si ve filmu, naučit se surfovat a ze všeho nejvíc vidět celý svět.