Miss ČR Nikola Kokyová: Ráda bych změnila náhled Čechů na Romy

Na to já nikdy nebyla. Vodu nepiju vůbec, jenom limonády, v nejlepším případě ochucené minerálky. Mezi ostatními holkami ze soutěže jsem v jídle byla nejhorší – všechno jsem snědla a ještě si přidávala.

Doma v Kolíně nemáme řetězce, jako je McDonald nebo Burger King, tak si říkám, že když jsem kvůli soutěži v Praze, musím to využít a všechno ochutnat. Jak vystoupím z vlaku, hned si pro nějaký ten hamburger zajdu. Aspoň na tom pitném režimu bych měla zapracovat, to máte pravdu.

Ano, to je moje! Svíčková se šesti mě vždycky potěší. Za pěknou postavu vděčím jedině genetice a sportu. Chodila jsem na sportovní základku, osm let jsem závodně tancovala a závodila v atletice.

Měřím 177 centimetrů, takže mi šly hlavně skoky do dálky a do výšky. Průprava z latinskoamerických tanců se mi hodila při soutěži Miss, ve volné disciplíně.

Jsem hodně zvyklá na svou rodinu, stále bydlím u rodičů a mám je strašně ráda. Kvůli soutěži jsem byla často v Praze a nemohla jsem s nimi trávit tolik času.

Společnou dovolenou u moře jsme letos nestihli. Já i celá moje rodina jsme celý půlrok soutěží všichni žili. Nic jiného než Miss se u nás neřešilo.

Maminka není Romka, ale můj tatínek je romského původu, pochází ze Slovenska, kde má velkou část příbuzných. Žijeme podobně jako většina Čechů. Nevaříme romská jídla, neumím ani romsky.

Na tatínka jsem moc pyšná, je mi vzorem. Je to vzdělaný člověk, vystudoval vysokou školu. Několik let působil v armádě, aktuálně pracuje na krajském úřadě. Letos máme oba náročný rok. Já se musím zhostit funkce miss, tatínek kandiduje do Senátu za piráty.

V soutěži Miss jsem nikomu neříkala, že jsem Romka. Není to tak, že bych se za svůj původ styděla, naopak, jsem na něj hrdá, ale nemám ve zvyku říkat to hned jako první informaci o sobě.

Hodně lidí v České republice se automaticky na všechny Romy dívá skrz prsty. Samozřejmě že mě to mrzí. Jak moje rodina, tak spousta jiných romských rodin jsou slušné. Ráda bych náhled Čechů na Romy změnila. Snad se mi to i díky vítězství v soutěži Miss podaří.

Znám příběhy Romů z vyloučených lokalit jen z médií podobně jako třeba vy, nikdo z naší rodiny takovým stylem života nežije, ani mezi mými příbuznými na Slovensku. Chtěla bych hlavně poukázat na to, že Romové mohou být také úspěšní.

Třeba si mého příběhu všimne nějaká romská holčička a řekne si, že by taková chtěla být, že by taky chtěla studovat. Věřím, že nejlepším lékem proti chudobě a sociálnímu vyloučení je kvalitní vzdělání, na které by měly dostat šanci všechny romské děti.

Ano. Když jsem se přihlásila na Miss České republiky, tatínek říkal „dobře, ale škola musí zůstat na prvním místě“. Já i bratr studujeme vysokou školu, já ekonomii na Univerzitě Pardubice, bratr brzy ukončí Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.

Tatínek vystudoval politologii a maminka je zdravotní sestra. Na všechny jsem pyšná. Mrzí mě, že někteří Romové školu zanedbávají. Faktorů, proč se to děje, bude asi víc.

Někdy se na romské děti učitelé ve školách automaticky dívají jako na problémové a spolužáci je šikanují. Může se pak stát, že je tam rodiče radši nepošlou. Stát tohle moc neřeší. Když narážíte na předsudky už jako dítě, je to těžké.

Naštěstí ne. Mám sice typické romské příjmení, ale třeba ve škole se na mě nikdo skrz prsty nekoukal. Zřejmě i proto, že nevypadám jako úplně typická Romka. Lidi mi říkají, že mám krásné, výrazné oči, ale tipují mě třeba na Španělku.

Když se dovědí o mém původu, bývají reakce trochu rozporuplné: „Ty jsi fakt Romka? To bych do tebe neřekl, vždyť jsi úplně normální, inteligentní!“ Můžete se tomu smát, ale s hořkostí.

Jezdili jsme tam, ale teď to zanedbávám, dva nebo tři roky jsem tam nebyla. Díky sociálním sítím jsme ale v kontaktu. Část tatínkových příbuzných bydlí v Čechách, s těmi se vídám častěji, jsou mi bližší.

Ano, romské tradice se tam udržují víc. Přála bych Čechům vidět romskou svatbu. Je naprosto honosná. Když přijdeme na českou svatbu, všichni tam říkají, jak je krásná, ale my jsme v rozpacích. Kdyby to viděli u nás! Luxusní šaty, složité účesy, nevěsty jak ruské carevny! Žádný přírodní styl.

Stovky určitě. Každá rodina má svůj stůl s obrovským množstvím jídla a pití, zvlášť je raut. Výslužka ze svatby není košíček s pár koláčky, to jsou celé tašky! Až přijde ten správný čas, chci to mít stejně.

No to musí! Dvacet let už je pořádný věk. (směje se) Cenu nedokážu odhadnout, asi může jít až do milionů.

Ale udržuje se taková tradice, že nevěsta tancuje a při tom se vybírají peníze. Nevrátí se tím asi plné náklady na svatbu, ale ty jednotlivé částky jsou štědré, dává se třeba deset tisíc.

Nemáme v rodině ani jeden rozvedený pár. Všichni jsou věřící, manželství je posvátné. Líbí se mi to.

Rodiny mých slovenských příbuzných žijí hodně pospolitě. Každá má samozřejmě svůj vlastní dům, ale blízko sebe. Scházejí se na Vánoce, narozeniny, ale i jen tak, pomáhají si. Můj tatínek je z pěti dětí a všechny se mají rády. V takovém soudržném prostředí je rozvod těžko představitelný.

Nejen k nim. Když mé sestřenici nabídla tchyně po svatebním obřadu tykání, odmítla to. Slušně a hezky odpověděla, že k ní má jako k matce svého muže velkou úctu, cítí vděčnost za to, že jejího muže vychovala, a proto jí chce dál vykat.

Samozřejmostí je, dobře se postarat o stárnoucí členy rodiny, žádné odkládání do domova seniorů.

Pohřby jsou taky velkolepé. Mezi Čechy je teď takový trend nedělat rozloučení nebo jen v rodinném kruhu, bez přátel a známých.

Můj tatínek tohle nechápe, vnímá to tak, že zemřelého pořádně neuctili. Romové často pořizují velké hrobky, o které se pěkně starají, žádné malé pomníčky.

Pohřbívá se do země, kremace není obvyklá. Když v rodině někdo zemře, jeho nejbližší drží rok smutek. Neznamená to jen chodit v černém. Vzdát se máte veškeré společenské zábavy.

Takže když například mojí tetě zemřela maminka a ona brzy potom dostala pozvánku na křtiny, nemohla se zúčastnit. Má to něco do sebe, člověk si smutek odžije, nepotlačí ho v sobě. Ale zrovna tenhle zvyk už moje generace tolik nedodržuje.

Vidíte, musím se jí na to pořádně zeptat. Nejsem si jistá, jestli si tatínkovi rodiče nepředstavovali spíš nějakou pořádnou romskou nevěstu. Každopádně se s tím smířili, maminka vychází s tatínkovou rodinou moc hezky.

Moje sestřenice si taky vzala Čecha, v naší generaci už se na původ nehledí. Rodičů si vážíme a radíme se s nimi, o své budoucnosti si ale rozhodujeme sami.

Za rok bych měla dokončit bakalářské studium. Zatím nevím, jestli se mi kvůli povinnostem spojeným s vítězstvím v Miss neprotáhne. Čekají mě přehlídky, focení, samozřejmě také účast v zahraniční soutěži.

Věřím, že se mi tím otevřou nové profesní možnosti. Během studia střední školy jsem pracovala jako moderátorka a reportérka regionální televize, bavilo mě to, je to jedna z možných cest, kterou bych se mohla časem vydat.

Samozřejmě bych jednou taky ráda utvořila harmonickou rodinu. Moji rodiče jsou spolu třicet let a mají se stále rádi. Chci to mít stejně.