Míša Landová: Na svou televizní tvář si teprve zvykám

Chodím se tam hlavně dívat do vitrín. Mám-li příležitost, ráda ochutnám. Záměrně si vybírám podniky, o nichž vím, že si vše dělají samy, postaru. Bez předpřipravených směsí. Ty sice výrobky zlevňují, ale na chuti jim nepřidávají, naopak.

Poznáte je jednoduše, propočtem. Logicky nemůžete zboží prodávat za míň, než stojí vstupní suroviny. V online prostředí to mám podobně. Fandím všem, kteří dělají cukrařinu poctivě a hlavně oficiálně. Český cukrářský, pekařský trh je v něčem deformován. Především tím, že se hodně peče na zakázku doma.

Samozřejmě. Berou jim zákazníky, kazí ceny. Když pominu fakt, že neplatí nájem a daně, nepodléhají žádným kontrolám ani přísným pravidlům provozu. Cukrář profesionál bohužel nemá ani moc možností se nějak odlišit, suroviny i pomůcky jsou dnes volně dostupné pro všechny, obvykle i za stejné ceny.

Dva dny před křtem mé kuchařky v září 2020. V té době měli vybrané finalisty. Oslovili mě s určitou nabídkou, já pak procházela kamerovými zkouškami, konkurzem, až jsem se dostala tam, kam jsem se dostala, do poroty. Naskočila jsem do rozjetého vlaku.

Byla jsem trochu ostřílená, než jsem do televize šla. Jsem na kamery zvyklá z online kurzů, které jsem natáčela. Vím, na co si mám dávat pozor. Mimo jiné na to, že musím dobře vyslovovat.

Musela jsem ale na sobě i zapracovat, třeba se zaměřit na to, abych určitá slova, věty neopakovala. Snad se to povedlo. Pravidlo: nerada se na sebe koukám, nerada se fotím, u mě platí ovšem stále. Na svou televizní tvář si teprve zvykám.

Nebudu vám lhát, favorit je vždycky. Jenže tohle je soutěž s přesnými pravidly. Může se vám v ní několik kol dařit, pak jedno celé zkazíte a jdete ven. Nesbíráte plusové body, minulé úspěchy jsou vám k ničemu, když je nezopakujete.

Shrnuto, počáteční favorit nemusí doběhnout do cíle jako první, nemusí se ani dostat na stupně vítězů, do finále. Nikdo z nás si ani netroufal předem říct, kdo v něm bude.

(smích) Tohle se stalo v první řadě, do níž jsem se hlásila. Tedy já ne, přihlásila mě tehdejší kolegyně. Napekla jsem, co bylo potřeba, vyrazila na konkurz. Záhy mi přišlo, že mě neberou. Přestože jsem se do soutěže nehrnula, v tu chvíli mi to přišlo líto, že mě do užšího výběru nepustili.

Tehdy mi nedošlo, že je to soutěž pro amatéry. A já už měla blog, živnostenský list, i když jsem se cukrařinou ještě naplno neživila. Vyřadit mě museli.

Až v momentě, kdy mi zavolali z České televize. Řekla jsem si: Ha, je to tady, budu soutěžit. Ukázalo se ale, že mi nabízejí post porotkyně...

Poté, co jsem prošla pětitýdenním natáčením, jsem ráda, že jsem v první řadě nebyla. Všichni soutěžící mají můj neskutečný obdiv za odvahu, s jakou do formátu šli.

Myslím si, že doma jím sladkého běžně víc než při natáčení soutěže. Všichni mě předem strašili, že toho bude hodně, ať ochutnávám z předložených pokrmů skutečně jen malé kousky... Já jsem ovšem pocit přesycení neměla. (smích)

Dokonce když skončilo oficiální natáčení, vypnuly se kamery, nastalo spontánní dojídání, šla jsem si občas pro přídavek.

Převážně u mě doma, v mojí vlastní kuchyni. Kde je nejen vytvořím, ale také musím nafotit a sepsat na blog. Něco sníme doma, ale většinu se snažím rozdat sousedům či přátelům. Dokud jsem ještě chodila do práce, pravidelně jsem zásobovala kolegy. Vlastní výrobnu ani cukrárnu nemám, na zakázku nepeču, ale kdysi to byl můj sen.

Nejsem. Blog jsem založila v roce 2014 jako nadšená amatérka, pro kterou byla cukrařina koníček. Pracovala jsem v logistice, ve firmě obchodující se zemědělskými komoditami.

Teprve před třemi lety jsem našla odvahu odejít z práce a začít se cukrařině věnovat naplno. Nicméně blog mě neživí ani dnes. To spíš já živím blog. Mojí hlavní náplní jsou cukrářské kurzy, které vedu.

Přehled mám, ovšem formoval se jinde. V bývalém zaměstnání jsem řešila spíše kukuřici nebo řepkový šrot.

Babička s maminkou. Doma jsme vždycky hodně a dobře pekly. K našim víkendům patřívaly buchty, bábovky. Nápad, že se budu věnovat pečení a psát blog, přišel až v mé hluboké dospělosti, současně s potahovanými dorty, které mě naprosto uchvátily. Toužila jsem mít je co nejhezčí, každý byl pro mě výzva a posouval mě tak dál.

Začala jsem chodit na kurzy, zkoušet recepty, samovzdělávat se. Obdivovala jsem zahraniční food blogy a říkala si: To by bylo skvělé něco podobného mít. Ani ve snu mě nenapadlo, jak to dopadne.

Podobně sofistikovanou rozvahu v něm nehledejte. Zpočátku šlo o jakousi z nouze ctnost. Původně jsem měla zaregistrovanou doménu dortykladno.cz. Když jsem přemýšlela o vydávání blogu, začala jsem hledat jinou.

Kombinovala jsem různá česká slova, jejich spojení, jež by se k cukrařině hodila: vanilka, sladké, pečeme, skořice, voňavé. Nechtěla jsem anglický název, ač někdy vypadá v kuchařině líp. Víkendové pečení mi v tom porovnání přišlo takové obyčejné, i když univerzální. Doména ale byla volná, nic mi nebránilo ji použít.

Co vím, tak čtenářky si ho zkracují. Říkají: Peču podle vépečka, podle vépé. Mě spíš ani neznají. Mají to asi jako vy. Chtějí-li něco upéct, prolétnou víc blogů a tam si najdou recept, který je zaujme. Většinou nijak neřeší, kdo jim ho připravil, kdo blog provozuje.

Byly doby, kdy mě to docela mrzelo. Slýchala jsem chválu na svou práci, jen nikdo nevěděl, že je moje. Zároveň se vám přiznám, že sleduju jiné blogy a taky nevím, kdo za nimi stojí.

Musím říct, že si poradím i s tímhle. V začátcích jsem blog rozjela na platformě Blogger. Mohla jsem tam publikovat věci zdarma, vše je tam intuitivně nastavené nebo vám poradí. Neztrácela jsem se tedy ani v technických věcech.

Navíc jsem měla v bývalé práci na starosti webové stránky. Vím, jak aplikace fungují, základy ovládám. Změna u mě nastala až v momentě, kdy jsem se rozhodla vydat kuchařku. Musela jsem kvůli ní rozjet e-shop. Blogger mi tak před dvěma lety přestal stačit, proto jsem oslovila jednu firmu, aby mi zajistila online převod Víkendového pečení jinam.

Zajímá, především mě to těší. I po těch letech si vážím všech komentářů, jež mi lidi píšou, a že jich není málo. Blog jich navštěvují denně tisíce, přesná čísla po mně nechtějte. Od ledna se to změnilo, abyste se mi načetla do statistik, musíte svou návštěvu „odkliknout“ ve vyskakovacím okně. Neuděláte-li to, sice listujete, jenže já ani počítadla o vás nevíme.

Protože to taky musí někdo sníst, a ne každá domácnost je veliká. A taky je podle mě lepší si upéct pokaždé něco jiného než „dojídat z povinnosti“. Navíc, máte-li tu potřebu, můžete předepsané suroviny navýšit. Jsem v receptech na propočítání zvyklá.

Při studování konkurence jsem se vždy zaměřovala na to, co mi u nich uživatelsky chybí/chybělo. Narazila jsem právě na přesnost. O (ne)zdaru rozhoduje i velikost používané formy či teplota pečení. Chtěla jsem proto udělat srozumitelný blog s recepty, podle kterých upeče i úplný začátečník. A jak občas slýchám, blog je blbuvzdorný, takže záměr se asi podařil.

Paradoxně, čím víc peču, tím míň své výrobky jím. A taky si pochutnám jen na něčem. Miluju například kynutý koláč. Na tom ujíždím. A jestli jsem ztloustla? Jsem jako každá ženská. Kdysi jsem držela diety, abych zhubla, a nic. Změna přišla, jak to občas bývá, až tehdy, když jsem kila přestala řešit. Váha se mi ustálila v normě.

Snažím se ji hlídat. Musím. Sladké jím denně, nezbouchám ale velký kus dortu. Po celodenním pečení, čichání vůní mám i čím dál častěji chuť na steak, cokoli slaného.

Budu-li mluvit za sebe, ano. O mé kurzy zájem je. Zaměřuju je na různé cukrářské hity: od makronek po retro zákusky a odpalované těsto... Dovednosti, jak je připravit správně, předávám nejčastěji v Praze, kam to mám z Kladna blízko. Jezdím i do Brna, Plzně. Během pandemie byl velký zájem o online kurzy, do nichž mě přizvala kolegyně Vanda Pálková ze Sladkého mámení. Natočily jsme šest kurzů.

Hodně lidí podobnou představu má, ovšem naše kurzy jsou předtočené. Můžete si je tak pustit kdykoliv a kolikrát chcete. Po zaplacení dostanete přístupové údaje a můžete postupovat podle svého tempa. Jednotlivé úseky si můžete přetáčet, vracet se k nim. Nikam nejezdíte, můžou s vámi péct děti... Model se nám osvědčil hlavně v době covidu, kdy byli lidé hodně doma, své příznivce si nachází i teď.

Osobně si myslím, že jsou, co se týče technologie výroby, náročnější dezerty. Makronky si pověst získaly svou krásou, jistou nevyzpytatelností. Nepovedou se vám z mnoha důvodů, což podle mě lidi fascinuje. Zaseknou se a řeknou si: Sousedka je umí, já je budu umět taky! Nevím o žádném jiném dezertu, který by tak trpělivě zkoušeli, než se jim vyvede.

Schválně si projděte diskuse na webu, kde se řeší leccos. Makronková vlna v Česku stále neutichá. Podobné je to i ve světě, i když tam makronky malinko ustupují do pozadí.

Sázím na angličtinu, jinak jsem s jazyky trochu na štíru. Což mi v cukrařině nevadí. Díky znalostem oboru dokážu sledovat blogy v korejštině, francouzštině, ruštině, ukrajinštině. Stačí se koukat, co blogeři dělají, zbytek pochopím. Je to jako ve všem, sledujete-li módu, taky víte, o co jde.

Mohla bych, že? Jenže slepice nechovám. Ani přístup k domácím vajíčkům nemám. Když se tedy sem tam nezadaří, putuje to rovnou do koše. Naštěstí to není často.

Základem úspěchu je dobrý recept, jejž díky praxi poznám na první pohled. Kouknu do časopisu a vidím: tohle nemůže fungovat. Platí osvědčené pravidlo: Podle špatného receptu dobrý dezert neuděláte.

Všimla jsem si, že podobné věci nacházím hlavně v levných ženských časopisech... Vedle dobrého receptu musíte ještě mít výborné vstupní suroviny.

Dobrý cukrář si pak s touhle kombinací poradí. V případě dílčího nezdaru by měl být schopný vyčarovat z nich cokoli jiného. Z rozbitého korpusu můžete udělat základ pro skleničky, do nichž přidáte krém. Nemusíte to spotřebovat hned. Já přebytky taky mrazím a zužitkovávám je jindy.

Někdy denně, jindy mám klidně týden pauzu. Záleží na ročním období, na svátcích. A pak sem tam peču mimo blog, jen tak pro radost. Relaxuju u pečení podobně jako jiní lidé.

Chodím, tedy pro ty běžné. Speciálnější zboží si objednávám online. Na výsledku je to znát. Přiblížím vám to na čokoládě, což je pro mě jedna ze základních surovin. Pokud vám zbydou od Mikuláše figurky čerta a anděla, rozhodně s nimi nepečte. Výsledek nebude dobrý. Lepší je koupit si opravdu kvalitní čokoládu. V případě mouky zas radím sahat po obalech, z nichž je zřejmé, jaký mlýn ji semlel.

Řekla bych, že mi v tomhle nahrává covidová doba. V březnu budeme pravděpodobně ještě ve velkém všichni nosit respirátory. A já spoustu lidí pod nimi nepoznávám ani nyní.

Jinak, jak se chcete na nějakou novou situaci, již neznáte, připravit? Nejlepší je si to vůbec nepřipouštět. Jen Petra Burianová, vítězka první série, a porotce Pepa Maršálek mi říkali: To přijde, uvidíš. Tak uvidím, nějak se ke slávě postavím.

INGREDIENCE

Maková náplň

POSTUP: