Milovnice bylinek Simona Tancerová: Ledacos lze vyčíst z obličeje, z vlasů

Setkaly jsme se v Českém rozhlase, kde právě dotočila pravidelný měsíčník o zdraví, a přestože venku fučelo a lilo jako z konve, vítala mě Simona Tancerová v růžovém triku a s nefalšovaným úsměvem.

Nalila bych vám nejspíš prvosenkové víno, to by, myslím, zabralo rychle. Prvosenka je bylinka posilující srdce, harmonizuje, a když se naloží do vína, není to samoúčelné. Alkohol z ní dokáže vytáhnout víc užitečných látek, než pokud si uvaříte jen čaj. A taky usnadní jejich vstřebávání do těla. Proto se dřív byliny hodně nakládaly. Ve středověku hlavně do vína – medicínská vína mají velkou historii. A později do lihu. Takže si troufnu říct, že decka tohoto vína by vás spravila.

Uvařila bych vám čaj, kvůli prevenci nachlazení mírně nahořklý. To proto, že zjara jsou aktivní žlučník a játra čili orgány posilující imunitu. Nebála bych se dát tam trochu pelyňku, který zahřeje a podpoří trávení, což taky ovlivňuje dobrou náladu. Přidala bych měsíček působící proti stresu a třeba tymián, který krásně voní a je dezinfekční. A určitě lipový květ.

Vůbec ne. Máme v rodině zdravotnictví, mamka byla zdravotní sestra, hlavní linie tedy byla jasná. Bavil mě ale taky sport, a proto jsem se chtěla věnovat rehabilitaci. A strašně jsem chtěla cestovat. Cestovat, sportovat, pomáhat, to byla moje představa. Plavala jsem, lyžovala, hrála volejbal a ragby… a pak jsem se dostala k józe.

Ano, v domově důchodců v Austrálii, což bylo fajn. Ale mám raději prevenci, stav, kdy je dobré o zdraví pečovat dřív, než se zkazí.

Hned po škole jsem odešla do ciziny na zkušenou. Nejdřív jsem se starala o děti ve Skotsku, potom ve Francii a po dvacítce jsem přesídlila do Austrálie, kde je velmi v kurzu životní styl, zdraví. Ta mě strašně ovlivnila. Je tam obsažen celý svět a různé národnosti si přinesly i svoje metody léčení. Žila jsem v Sydney a poznala ájurvédu, indickou a čínskou medicínu, různé druhy jógového cvičení. A hned jsem se pustila do studia přírodního léčitelství.

Přátelskou atmosférou, což je jistě dáno i stále krásným počasím. Lidi jsou hodně otevření a usměvaví. Asi taky mají problémy jako my, ale vládne tam duch přátelství. Okamžitě jsem se dostala do všech komunit a našla přátele. Nikdo neřeší přízvuk, zajímají se, co člověka baví, pozdraví: Ahoj, kamarádko, jak se dneska máš? Nesrovnatelné třeba s Francií, kde jsem se cítila stále na okraji společnosti, protože jsem nemluvila perfektně a neznala do hloubky jejich kulturu.

Určitě bych tam mohla krásně žít! Ale nechtěla jsem tu nechat rodiče. Byla jsem rozdvojená jako asi každý, kdo žije v cizině. Austrálii jsem milovala, ale zároveň se mi stýskalo po domově – a v Česku naopak. Vše do sebe hezky zapadlo, co jsem se tam naučila, začala jsem tady dělat. Jako jedna z prvních jsem v Budějovicích cvičila jógu – a byla jsem spokojená. Na moře a sluníčko jsem holt musela zapomenout. Pustila jsem se do další školy čínské medicíny v Praze a k józe jsem se naučila i principy, jak to funguje.

Já jela do Austrálie už se svým partnerem, dokonce jsme se kvůli rychlejšímu získání pracovního víza před cestou vzali. Čistě prakticky, ale nebyla to chyba. Je vášnivý cyklista a lákala ho dobrá možnost tréninku v době naší zimy. Potom se ale chtěl hodně vrátit, protože tady měl další závazky. Dnes je sportovní ředitel u profesionálního cyklistického týmu. Žili jsme spolu hezkých patnáct let a máme dva báječné syny…

Ano. Adam a Robin, dvanáct a devět. Jsou taky zažraní do sportu, tak se musím držet fit, abych jim stačila. Ale je bezvadné, že milují i zahradu. Jsou spokojení, že kolem sebe mají prostor, chodí pěšky do školy a na kroužky, přijdou domů a pomáhají mi s mužskými pracemi jako sekání trávy, přehazování kompostu… A co je důležité, vycházejí dobře s mým současným přítelem. Sice trávíme společný čas prací, ale je to bezva. Uvidím, co přinese puberta…

Bez problémů si zvykli na bylinkové čaje, nebrání se jim ani v jídle. A musím zaklepat, že letos neměli vůbec rýmu! Jakýkoliv náběh vyřešila bylinná koupel nebo inhalace bezu. U lékaře nebo v lékárně jsme nebyli už hodně dlouho. Na druhou stranu, pokud by přišlo něco vážnějšího, vůbec neváhám a doktora vyhledám.

Až oslovení z České televize, jestli bych jim nechtěla pomoct s novým pořadem. To jsou už čtyři roky. Nehledali moderátorku, ale někoho, kdo bude vlastně jedním z diváků – začínající bylinkářku. U odborníka by mohl být trochu problém s nesrozumitelností. Takže si mě díky cvičením a masážím, které provádím, vytipovali – a já to zkusila. Zpočátku jsem hrozně koktala a mrkala, ale časem jsem začala být jistější, věděla jsem líp, na co a jak se zeptat. Zároveň jsem louskala odbornou literaturu a vrhla se sama na pěstování bylinek.

Po letech, kdy většina lidí hlavně vyrážela do ciziny a s nadšením cestovala, se opět vrací trend trávit víkendy na chatách a chalupách. Jsme podobný národ jako Rakušani a Slováci. Máme blízko k přírodě, je v nás soběstačnost, touha něco si sami udělat, vypěstovat.

Kutilství v různých podobách je dnes velké téma. Vzpomínáme na podomácku vyrobené pleťové masky a šampony, třeba březový – sice nepěnil, ale byl výborný. A nejlíp chutnala vlastnoručně vypěstovaná mrkev nebo domácí víno z pampelišek…

Jsem původem z Českých Budějovic, což je velké město, ale už jako holka jsem jezdila s rodiči na chalupu. Pro děti to byl ráj. Zvířata jsme neměli ani jsem nemusela pomáhat na zahradě, díky čemuž se mi tahle činnost nezprotivila.

Jakmile jsem se ovšem později měla starat o chalupu sama, začal trochu problém. Přesuny, dvojí hospodaření… Jsem ráda, že se to vyřešilo tak, že dnes na naší chalupě trvale žiju. Kolem je dost velký pozemek a příroda začíná hned za dveřmi. Ale přiznám se, že i tak domácnost docela zanedbávám.

Nejprve běžné, jednodruhové. Pak jsme ovšem natáčeli ve Valticích, kde je nádherná bylinková zahrada. Poučila jsem se, že šikovnější a zajímavější jsou záhony tematické.

Ano, mám jich dvacet šest. Třeba pro včely a čmeláky – v létě je totálně obležený hmyzem, nádhera. Nebo pro děti, aby maminky věděly, které bylinky jsou pro ně bezpečné. Jitrocel na nastuzení a na rány, mateřídouška na posílení, měsíček na kůži. Na pohybový aparát kostival, kokoška pastuší tobolka, třezalka, pupalka. Taky pro sportovce…

To ne, myslím, že stáří je spíš otázka duše. Na hodiny jógy mi chodí paní, které jsou už dlouho důchodkyně, a přitom cvičí tak nádherně, že jim mladé holky mohou závidět. Proto vedu smíšené hodiny bez rozdělení, pro inspiraci… Senioři si najdou to své v záhonech na pohybové problémy nebo na srdce, kde roste například routa. Ovšem se srdečními bylinkami se musí opatrně, velmi záleží na přesném množství, jinak se z léku může stát jed. Zajímají se taky o bylinky na nespavost, tam je důležité nejprve najít příčinu…

Každý den. Je ovšem malý rozdíl, úzká hranice mezi kořením a bylinkami. Bylinky by měly být součástí běžné stravy, což jsou, jen si to neuvědomujeme – jako koření čili v malém množství. Známe třeba dobromysl neboli oregano. Ale když přijde nachlazení nebo špatné myšlenky, použijeme ho jako silnou a účinnou bylinku na čaj.

Budu plynule pokračovat, protože seriál je vlastně o tom, jak žiju. A moc se těším, že v létě otevřu svoji zahradu i pro veřejnost. Zatím tam chodily jen školky a školy. Mám už taky malý krámek – apotéku s knížkami o bylinkách a některými produkty. Časem chci mít k dispozici i živé sazeničky.

A připravuju další léčivou zahradu, permakulturní, přírodní. To znamená, že místo záhonů najdete velké plochy bylin a rybníčků, propojení rostlin, vody, stromů. A ve studiu, kde se natáčely některé části pořadu, budou probíhat bylinkářské kurzy vedené odborníky.

Já jsem v téhle oblasti stále ještě začátečník. Ale znám výborné zahradníky, bylinkáře, výrobce různých produktů, léčitele… A od září by se měla otevřít ještě bylinková škola, to je můj velký sen. Nebude o tom mít titul, ale o tom, aby se lidi naučili prakticky bylinky poznat a nebáli se je používat na bázi lidového léčitelství – při nachlazení, bolavých zádech atd. Bude přednášet mimo jiné lékařka celostní medicíny, poradí, jak mohou bylinky ovlivnit zdraví, pomůže upravit stravu podle individuálních potřeb.

Z devadesáti procent jsem vegetariánka. I když nejsem proti masu, u něhož znám jeho původ. Chováme vlastní slepice a králíky, a protože se o ně hezky staráme, nemám obavu je sníst. Je to určitě zdravé maso.

Hlavní je u mě ale zelenina, většinou tepelně zpracovaná, protože mám sklon k chudokrevnosti a jeden z principů čínské medicíny je, že ženy by měly mít stravu teplou, lépe tak stráví živiny. Saláty jen v létě. A od doby, co pěstuju bylinky, už moc zeleniny nekupuju, mám dostatek vitamínů, minerálů i přírodních hormonů… Vařím i polévky z bylinek, do salátu dávám sedmikrásky, listy pampelišky a řebříčku…

Když docvičíme, čeká obvykle fronta s konkrétními dotazy na věci, které jsem sama vyzkoušela, a nebojím se poradit. Třeba vím, že na bolest v krku funguje kloktání z šalvěje. Ale ráda bych ještě pár let asistovala nějakému léčiteli, než si troufnu víc. Léčitelské schopnosti nemám, ve škole jsem se ovšem učila diagnostické přístupy a jela bych tedy podle zdravotního dotazníku – a pak udělala závěr.

Ledacos lze vyčíst z obličeje, z vlasů. Vy je máte trochu sušší, bez lesku, takže bych poradila, abyste posílila játra. Částečně to může být i věkem, po čtyřicítce se ženský organismus vysušuje a je vhodné přidat dobré oleje do jídla – střídat olivový, sezamový, makový, dýňový…

Svým způsobem zúročuju, co do mě vložili. Babička mi dala základy lásky k přírodě, pobývala jsem s ní venku celé léto. Druhá babička byla úžasná kuchařka, jenže nepustila nikoho do kuchyně… Nejvíc mě asi ovlivnil táta, který byl bylinkář samouk. Jeho vzorem byla legendární bylinkářka Maria Treben. Měl všechny její knihy a jako malou mě i sestru koupal v odvaru z kostivalu, který je podle ní výborný na hezkou pokožku. Tím nás trochu trápil.

Maminka jako sestřička byla na opačné straně, až takový zdravotní ras. Měla profesní nadhled a léčila jen léky. Dodnes s ní bojuju, stačí, aby někdo víc kašlal, a dala by mu antibiotika. Ale vzala jsem si od ní postoj, že není nutné zabývat se prkotinami.

Je to tak. Ale i muži se dají k bylinkám strhnout, jen se jim nesmějí nutit moc nebo v něčem, co jim nechutná. Nedělala bych z mužů vegetariány, dala bych jim byliny formou, jakou jsou schopni přijmout, tedy k masu. Například k jehněčímu je úžasný pelyněk, navíc se lépe stráví.

Majoránka výborně léčí nachlazení, ovšem pro chlapa z ní nevařte čaj, ale pořádnou bramboračku. Muži totiž mají dominantnější játra, která jsou o přizpůsobivosti v životě, a nesmí se na ně tlačit. Jen vstoupit šikovně do jejich směru. Ženy jsou jemnější a dají se snadněji ovlivnit.

Já to ale neměla moc zapotřebí. Bývalý manžel jako sportovec věděl, že je důležité držet tělo při zdraví. A současný přítel mě maximálně podporuje, protože ho byliny vyléčily ze spousty problémů, prověřil je na vlastní kůži. I když má svoji hranici: miluje bylinkové čaje, uznává i tinktury a léčivý efekt likérů, ale do dalších specialit se nehrne.

Zabýval se taky alternativní rehabilitací a ví, že tělo je celek. A že byliny řeší řadu problémů komplexně, nejlépe ovšem v původní formě. Jakmile se z nich vypreparují účinné látky, což dělá moderní farmacie, už je nedokáže organismus tak dobře vstřebat.

Je fakt, že buď cvičím, nebo pleju. Taky běhám, máme psy, tak abychom je trochu utahali. Jeden je tlustý a druhý hubený, působí tudíž dost komicky. A se syny rádi jezdíme na kole, což je podle mne jeden z nejzdravějších sportů. Prozradím vám malý osobní sen – dala bych si v létě nějaký pořádný výšlap, horskou túru. Nemusí jít o daleké cíle jako Austrálie, stačí mi vyrazit kamkoliv. Sednout třeba v Krumlově na kolo a dojet až ke Středozemnímu moři.