Článek
Špindlerův Mlýn patří k místům, kde byl snad každý český lyžař. Jak jste na tom vy?
Byl jsem tam naposledy letos, v rámci natáčení. V souvislosti se Špindlem se mi výrazně vybaví gymnaziální lyžák, čímž bych se vzpomínkami na tuhle lokalitu skončil. Vím ale, že ji Češi mají hodně rádi. Stejně jako hory, které je až fascinují…
Měli jsme to doma stejně. Lyžovat mě učil taťka (bubeník Olympiku Milan Peroutka st. – pozn. red.). Na tom, abych prkýnka ovládal dobře, mu dost záleželo. Vtipné je, že si všichni myslí, že mě podobně vzdělával v hudbě, tohle ovšem nechával na mamce. Stejně jako většinu dalších věcí spojených s výchovou.
Už máte zamluvený termín a vybrané hory, kam pojedete letos?
Já už nelyžuju. Byl jsem v tom docela dobrý, ale pak jsem, zhruba před deseti lety, přesedlal na snowboard a u něj zůstal. Prkno mělo řadu výhod. Bylo a je stále jednodušší na přepravu, je víc cool, jak se říká. Samozřejmě že jsem z něj na vleku nejdřív párkrát spadl, ale poměrně brzy mi to „nasedání“ celkem šlo. Od té doby jezdím na snowboardu bez větších karambolů. Musím to zaklepat… Ovšem obecně jezdívám na hory míň a míň, v posledních dvou letech jsem mířil hlavně do Itálie, kde zpívám na sjezdovce.
Prosím?
Ano, mám přátele v jedné cestovní agentuře a rádi mě k nim do Itálie zvou za to, že lyžařům na svahu zazpívám. Já, Peroutka, tam tedy přijíždím jako forma jakéhosi zpestření. Zatím se mi nepodařilo využít volna k tomu, abych si zbylé volné hodiny užil také na svahu. V březnu mám ale vyčleněný celý týden, abych si to tam konečně užil. Vehementně si ho držím, žádnou práci si na ty dny neberu.
Do března je dlouhá doba, ne? Začíná advent, blíží se Vánoce, Silvestr. Tyto dny, vhodné k odpočinku, jsou rozhodně blíže.
Jsou, jenže já toho mám do konce roku vážně hodně. Hlavně bych chtěl brzy dokončit a odevzdat diplomku, abych mohl v únoru konečně udělat státnice. To také znamená, že se musím nejpozději po Vánocích začít učit, abych u zkoušek něco vůbec předvedl. Dost mi záleží na tom, abych tu vysokou dodělal. Pak musím dotáhnout do konce vydání nového cédéčka, které je hotové, jen čekáme na ten správný termín, kdy by mohlo jít ven. Až tyhle dva „projekty“ budou hotové, mohu snít o dalších.
Chápu dobře, že jste propadl tradičnímu předvánočnímu hemžení a shonu?
Snažím se tím Vánoce nekazit. Na to je mám moc rád. Užívám si atmosféru před nimi, k níž patří všechny známé kýče: trhy, světýlka, blikátka, dárky. Hlídám si, aby každý, koho mám rád, ode mě něco našel pod stromečkem. Dárky proto nakupuju předem, průběžně, teď často v době mezi jednotlivými natáčeními, foceními, koncerty. Dá se říci, že na letošní Štědrý den jsem v mnoha směrech připravený. Moc se taky těším, až předám jeden z nejhezčích dárků, které jsem kdy zařídil, dělal.
Prozradíte mi, o co jde, anebo je to tajemství?
Pod stromečkem si doma rozbalíme krásnou fotoknížku. Myslím si, že podobný dárek potěší snad každého. Skládá se ze 120 rodinných fotek. A já se kvůli ní prohrabával naším soukromým archivem, což mě bavilo i dojímalo. Všem podobnou nostalgickou činnost vřele doporučuju.
Diváci vás mohou vídat také v TV Nova, kde je provázíte rány s youtuberkou Shopaholic Nicol. V kolik vstáváte?
Ve čtyři. Je to tvrdé, ale Nicol to má jako holka rozhodně horší. Musí vstávat ještě o tři čtvrtě hodiny dříve než já, aby se namalovala, nějak vypadala. Mně je to trošku jedno.
Do kin jde komedie Špindl 2. Už jste ji viděl?
Ještě jsem to nezvládl. Ale volal jsem si s režisérem Radkem Balašem kvůli jinému divadelnímu projektu, tak jsem vyzvídal, jak se film povedl, jaký jsem v něm já. Jistě, četl jsem scénář, bavil mě, ale nevím, jak se nakonec zpracoval, jak se natočený materiál sestříhal, jaká hudba se k záběrům přidala…
Do kin právě přichází komedie Špindl 2, v níž dostal zatím svou největší filmovou roli. Za ruku se vede s Kateřinou Klausovou.
A co vám pan režisér odpověděl na tu vaši otázku: Jaký jsem já, Milan Peroutka?
(Smích) Je to milý člověk, takže mi nic špatného neřekl. Bohužel nemohu jít na premiéru, mám koncert. V příštích dnech mě tak čeká cesta do kina, jak se říká, na tajňáka. Uvidím, jak reagují diváci přímo v sále. Zajímavé také bude vidět svůj obličej přes celé plátno. Snad to nebude traumatizující. A ještě bych divákům poradil, ať hledají mou tvář lemovanou blonďatými vlasy. Ve filmu mám odbarvenou hlavu.
Líbíte se sám sobě na plakátech, fotkách, videoklipech, v televizi?
Většinou mi trvá, než si zvyknu takhle se vidět. Podobně to mám i s hudbou, zpíváním. Když sám sebe přijmu, už se mi věci, co jsem dělal, dokážou i líbit. S tímhle odstupem jsem se díval třeba na pořad Tvoje tvář má známý hlas (rok 2017 – pozn. red.). V době, kdy jsem v něm byl, jsem spoustu svých čísel v televizi ani sledovat nechtěl. Vždy vidím, co bylo špatně. A hlavně s daným výkonem už nic neudělám, už je hotovo a já věci zpravidla řeším jen ve chvílích, kdy je můžu ovlivnit.