Článek
Do té doby byl Michal Viewegh čistě racionální osobností a ve svých knihách zesměšňoval všechno, s čím nesouhlasil. Intenzívně se zajímal o politiku, soudil se s bulvárem a chrlil jeden bestseller za druhým. Prostě talentovaný, sebevědomý, vtipný, jízlivý a občas lehkomyslný…
Život po životě
„Úplně nejtěžší bylo přijmout onu obrovskou změnu. Netvrdím domýšlivě, že se to už stalo, pořád se bouřím, proč to potkalo právě mě, jsem naštvaný na osud. Podle odborníků jde o slepou uličku, ale já si nepřipadám jako padouch, abych si zasloužil tak obrovskou ťafku!“ říká s hořkostí v hlase. Zprávy dnes nesleduje vůbec a do notesu si musí psát i takové samozřejmosti, jako kdy má vyzvednout dcery z kroužku.
Ale pokouší se nebrat svůj stav jen pesimisticky, začal už zase jezdit autem a psát. Po knížce Můj život po životě, první, která vyšla od úrazu, dal dohromady dvanáct nových povídek. Také chodí s kamarádem do posilovny, plavat a doufá, že se jednou vrátí k oblíbenému běhu. Kdysi s přehledem uběhl maratón.
Rodina - manželka Veronika a dcery Sára a Bára - mu pomáhají, jak to jde. „Je to krásné, ale i náročné. Sára jde do puberty a žena má dost práce v centru pro domácí vzdělávání. Lhal bych, kdybych se stylizoval do role vzorného muže a otce, tím jsem nebyl nikdy. A teď bývám ještě horší, po pravdě dost morous. Ale rádi chodíme společně na oslavy k sousedům a nedávno jsem s holkama dokonce vyrazil na vodu,“ líčí hrdě.
Hledání alternativy
Snaží se vidět na své tragédii i něco pozitivního. „Zkříslo mě to a já, při vší skromnosti, se změnil k lepšímu. Býval jsem pyšný český buran, který všechno ironizuje, aniž o tom něco ví. Dnes jsem pokornější a ochotný ledacos připustit.“
Nad rámec lékařské péče začal zkoušet různé alternativy. Od homeopatie přes přetlakovou komoru až po zvláštní metody, jaké nabízejí třeba filipínští léčitelé. „Z mnohých jsem brzy utekl. Alternativních přístupů je dnes inflace a laik těžko rozpozná šarlatána od opravdového léčitele. Takže ve výsledku dlouhodobě a pravidelně nedělám skoro nic,“ přiznává.
Asi nejvíc ho ovlivnil přítel, herec Jaroslav Dušek, jehož dřív také značně ironizoval. Poradil mu speciální dýchání podle Frolova, jenže k tomu musí mít přístroj, a ten si ještě nesestavil. Zato chodí na šamanské tance, které herec pořádá na Sázavě po svých představeních. Dušek ho také seznámil s Francouzem Henrim Monfortem, jenž tvrdí, že žije pouze ze vzduchu - z nekonečné energie nazývané prána.
„Nemyslím, že by vědomě lhal, že nejí. Vypadal navzdory tomu dobře a já si uvědomil, že jsou mezi nebem a zemí věci, které existují, jen jim neumíme porozumět. Řekl, že když mi otevřeli hrudník, vyprchala ze mne životní energie. Ale prý ji snad mohu znovu nasbírat. Což přesně odpovídá mému pocitu, který denně zažívám.“
Restart trochu jinak
Jedním z jeho „energetických zdrojů“ jsou pozitivní ohlasy čtenářů. „Začínám zase jezdit na autorská čtení a besedy. Teď, když to nejvíc potřebuju, sklízím ovoce. Reakce jsou milé, až dojemné a očistné.“
V počítači má spisovatel rozepsanou povídku s názvem Numerologie versus kynologie. „Je asi nejhumornější a inspirovalo mě k ní narození našich štěňátek. Stalo se to v době, na niž mi předpověděla numeroložka velký životní restart. Jenže místo abych jej vnímal, jsem uklízel hovínka a poslouchal psí štěkot. Ale celkově ta předpověď možná trochu zafungovala. Minimálně jsem získal naději, jež mi pomohla překlenout náročné depresívní období v zimě.“
Humor u Viewegha probleskává i v běžném hovoru. To, že na knižním veletrhu získala cenu audiokniha jeho románu Mráz přichází z Hradu, okomentoval: „Těší mě, že česká mafie poráží Steiga Larssona!“
Může se Vám hodit na službě Firmy.cz
A jaké má plány? „Nekladu si už velké cíle. Potřebuju hlavně dvě věci - paměť a energii. To kdyby se zlepšilo, budu spokojený. V létě asi nepojedeme na Hvar jako jindy, protože ženu to přestalo bavit. Vyrazíme tedy jinam. A pak nastoupí dcera na gymnázium, takže budeme asi víc v Praze než na Sázavě. Ale to je ještě daleko. Dnes se těším, že si půjdu zaplavat!“