Michal Suchánek a Richard Genzer: Asi se vezmeme

G: Jednou jsem se na sebe v koupelně podíval do zrcadla a naštval jsem se. Vynadal jsem přítelkyni, jak s někým takovým vůbec může chodit.

G: Ne, rozhodl jsem se sám, proto mi to tak dobře šlo. Mám od kamaráda koktejly a různé přípravky na hubnutí – všechno dovolené věci, takže se antidopingových komisařů nemusím bát.

G: Strašně to bolelo! Nejhorší to bylo po probuzení. To je největší hlad. A když se hlady budíte ve dvě, ve čtyři a v šest, tak to je hrůza.

G: Dal jsem si na noční stolek kuchařku a četl jsem si v ní, co všechno si dám, až zhubnu.

G: Když jsem dřív viděl schody, rozbrečel jsem se, dneska jdu klidně k výtahu a vyjedu.

Zjistil jsem, že nemusím shánět oblečení XXXL a že je na světě plno hezkých věcí, které můžu nosit. Cítím se mnohem líp. Teď jsem byl na snowboardu a v pohodě. S Michalem hrajeme badminton a tenis. Nijak to ale nepřeháním. Jsem toho názoru, že pánbůh nám dal záda, abychom leželi, kdyby chtěl, abychom běhali, dá nám kopýtka.

S: Špatně to nesu. Byli jsme opticky zajímavá dvojice Malej a Tlustej. Dneska mi je k ničemu, protože jsem Malej i Tlustej sám. Abychom na tu jeho štíhlost nedojeli, dělám na tom, abych ztloustnul já. Žeru, hlavně v noci, nesportuju a málo spím.

G: Od Michala se učím říkat i nepříjemné věci, to jsem nikdy moc nedělal, spíš jsem se tomu vyhýbal.

S: Já jsem se od Geni naučil nabírat kila. Býval v tom dobrej. Je to pryč…

S: Mohl by se ostříhat, padá mu to do očí. A…

G: Nebudeš říkat to, co jsi mi tuhle povídal na záchodě, že ne?!

S: Ano, měl by změnit orientaci. Myslím světovou.

G: Mně se na něm nelíbí jeho profil. Kádrový.

G: Měl by vystupovat na nějaké velké scéně. Třeba v Národním nebo na Vinohradech. Takový Král Lear… On ale tyhle seriózní role odmítá.

S: Něčím mě přitahuje. Není vyloženě hezkej, ale něčím mě přitahuje. Když není žena krásná, říká se, že je zajímavá. Tak přesně takhle vnímám Richarda.

G: Mně se Michal líbí bez výhrad. Jeho postava, chůze, gesta, jeho oči, jeho auto.

G: Petr Nikolaev si vybral do rolí tří kamarádů nás tři z Partičky, protože nás s Ondrou Sokolem lidé vnímají jako kámoše, a předpokládal, že to ve filmu může fungovat líp než trojice náhodně obsazených herců. Když jsem četl scénář, tak jsem si myslel na roli toho chytrolína, ale nakonec hraju ulítlýho gynekologa a chytrolína hraje Suchoš.

S: Jako obvykle jsem měl i tentokrát tendence Geňu režírovat. On pak chudák nevěděl, koho dřív poslouchat, jestli režiséra, nebo mě. Musel z toho mít nervy.

G: No bylo to schizofrenický: Nikolaev mi nařídil, abych si sednul, a Suchoš mi řekl, že budu vypadat jako idiot, ať stojím. Tak jsem zůstal zkroucený v podřepu, abych nikoho nenaštval.

S: Na to, co má za školu a jaký má činoherní zkušenosti, je nakonec dobrej. Jsou daleko horší herci, než je on. Občas koktal, zadrhával a koukal do kamery, ale to diváci nepoznají.

G: Michal hraje hostinského, já D’Artagnanova sluhu, což dost těžko nesu, protože si myslím, že by v tomhle věku měl D’Artagnan sloužit mě.

S: Máme tam společný výstup, na přání producenta máme pobavit diváky. Máme na něj čtyři minuty, ale pod deset jsme se ještě nedostali.

G: Rekord máme pětadvacet. To nám všichni v zákulisí nadávají, že už chtějí domů.

G: Z nostalgie jsem vstoupil do obnoveného muzikálu Dracula, protože jsem hrál v jeho prvním uvedení. Dokonce hraju tutéž roli, to se po dvaceti letech podaří málokomu. Baví mě to, protože jsem potkal spoustu lidí, které jsem léta neviděl.

S: Hraju dvakrát do měsíce v Činoherním klubu ve hře, kterou režíruje Ondra Sokol. Po čase jsem chtěl z ješitnosti dokázat, že jsem dobrej nejen v legračních skečích.

S: Baví nás to víc, protože jsme v kontaktu s diváky a nevíme, co bude za dalších dvacet vteřin. To je zajímavější než nějaké zajeté role. Baví to asi i diváky, protože s Partičkou na vzduchu vyprodáváme dost velké sály.

S: Richardovo hádání. Lidé milují katastrofy.

G: Jednou jsem udělal chybku, no.

S: Hádal asi tři čtvrtě hodiny. Všichni jsme už byli sbalení, technika naložená a čekali jsme v autě.

G: Tři roky hádám bez chyby a jedno škobrtnutí.

S: Je hrozný, když celý sál ví, o co jde. Jenom jeden jediný člověk ne.

G: Kterej člověk?

S: Já vám něco řeknu, i když nevím, jestli to unese…

S: Myslím váš článek. Ten kluk hádá úplně z prdele. Ale furt se do toho cpe: Já chci hádat! Já chci hádat!

G: To mu musím dát za pravdu. Je to můj koníček a zároveň prokletí.

S: Občas zaskakuje Jakub Kohák. Teda takhle, on zaskakuje všude, v reklamách, v různých televizních pořadech, v bulváru. Když někdo nemůže, tak přijede Kohák a Geňa se cítí jistější.

G: Kohák neuhádne ani sám sebe.

S: Nebylo to nic příjemného, protože až dosud jsme z našich projektů odcházeli sami. Jsme ale přesvědčeni o tom, že kdyby nám dali víc než dva měsíce, sledovanost by šla nahoru. Přicházíme s věcmi, které nejsou úplně korektní, standardní, lidi si na ně musí zvyknout. Kdykoli jsme něco dělali sami, prošli jsme si tím, že na začátku to vypadalo, že to diváci nevezmou, ale pak se to rozjelo.

G: Totéž bylo s Partičkou nebo ještě dřív s Mr. GS nebo Tele Tele. To pak běželo sedm let, dokud jsme se sami nerozhodli už nepokračovat.

S: Za pár dílů nemohlo TGM nic ukázat. Diváci si na to postupně dělají názor, začnou o tom mluvit. Taky lidi, kteří to dělají, potřebují čas, než získají jistotu a budou odvážnější. Když jako autor cítíte po dvou dílech tlak, na uvolněnosti, se kterou právě my pracujeme, to nepřidá.

G: Když se začne prodávat nové auto, taky ho za tři dny nestáhnou, protože se masově neprodává. Chtěli jsme hosty předvést v jiných situacích, než je obvyklé. Ne že si mile popovídáme s načančanou dámou o tom, jak vydává nové cédéčko, přispívá na charitu a je skvělá matka a kuchařka.

S: Když nás vyrazili z televize, půjdeme s tím za lidmi. Přivezeme vždycky dva hosty z Prahy, vezmeme místního starostu nebo třeba fotbalistu a rozjedeme to v místním kulturáku!

G: Teď zrovna tedy musíme dopsat scénář filmu. Bude to trochu úchylný.

S: Tak to jsme vzdali. Nenašli jsme dostatečně schopné staré herce.

G: Najděte někoho, komu je dvaadevadesát a umí výmyk.

S: Nebo si nechá dát hobla o zeď. Třeba pan Zindulka se nechtěl nechat táhnout za autem.

G: Někteří chtěli, ale těm to zase zakázal doktor.

S: Uvažujeme. Chystáme se na Kopečkovy po deseti letech.

G: To proto, abych si zase mohl zahrát ženskou.

S: Svatbu. Asi se vezmeme. Někdy v říjnu.

G: To jo. Už i rodiče se mě ptají.

G: Ne, protože se ještě máme na co těšit. My jsme se spolu ještě nevyspali.

S: My se jen tak osaháváme, občas si dáme pusu. Nechceme si to zkazit. Představujeme si, jaký to bude, povídáme si o tom, píšeme si o tom.

G: Bude to určitě hezký.

S: Třeba v kabině lanovky nebo v neděli v zoologické…

G: Ne, s medvědem ne!

S: Myslím, že bavit diváka je těžké pro toho, kdo tu schopnost nemá, a přesto to zkouší. Kdo ji má, pro něj je těžší třeba vyměnit kolo u auta nebo vypočítat odmocninu z 365.

G: Nijak o tom nespekulujeme ani nečteme nějaké příručky.

G: Je to těžší možná jen kvůli tomu, že je víc televizí, internet a míň peněz.

S: Jasně že respektujeme diváka, zadavatele, ale základní je, že musíme bavit sami sebe. Jinak prožíváme neúspěch stejně jako každý jiný.

G: Píšeme si všechno, od dialogů po kostýmy a prostředí. Není to bezuzdná zábava dvou kámošů, kteří si chtějí zablbnout.

G: Dřina není v tom, že to děláme dlouho, ale v tom, že chceme přijít s něčím novým. Být jinačí než ti ostatní.

S: Jasně. A jaký je rozdíl mezi holým zadkem pana Třísky na Pražském hradě (v inscenaci Král Lear na Letních shakespearovských slavnostech – pozn. aut.) a holým zadkem pana Genzera v Partičce? Je to pořád stejná část lidského těla. Ani moc nechápu, že se tím někdo vůbec zabývá. Nikoho jsem v práci neokradl ani nezabil, tak proč mě vůbec někdo řeší…

G: To, jak tady píšou „kulturní kritici“, mi přijde ujeté. Svůj dojem vydávají za něco obecně platného, jako něco, co si mají myslet všichni. Zábava se přece nedá hodnotit jako nějaký sportovní výkon, kde můžete změřit čas nebo výšku.

S: Na živých vystoupeních v nejrůznějších městech, malých i velkých, to žádné pobouření nevyvolává. Lidi se smějí, baví je to, protože i oni mluví sprostě a i oni mají stejné zadky jako my.

G: Když vyzveme diváky, ať si sami řeknou, jaké věci se budou hádat, nikdy to není Ottův naučný slovník. Obvykle jako první zazní vibrátor a následují Venušiny kuličky.

S: Možná jsme častokrát prvoplánově sprostí právě proto, že se to nemá.

G: Bylo to na plese konzervatoře v Lucerně. Znal jsem ho ale už z televize. Já patřil do party tanečníků, on do party herců, ty se nějak propojily a zase rozdělily a my jsme zbyli.

S: Já si ho poprvé všiml na konkurzu do Tele Tele. Sice koktal, zadrhával a díval se do kamery, ale byl zajímavej. Byl tam i Mirek Táborský, taky nebyl špatnej…

S: Kdybyste někdy viděla nahého Táborského a nahého Genzera, tak byste pochopila, proč ten konkurz vyhrál Richard.

G+S: To se nás netýká. Proto jsme spolu tak dlouho a budeme se na podzim brát.