Článek
„Je pravda, že jsem takový flegmatik,“ usmívá se mladík, který na konkurzu porotu SuperStar zaujal tím, že zpívá reggae.
Od doby, kdy se soutěž u nás vysílá, se v ní totiž nikdo, kdo by prezentoval právě tento hudební žánr, neobjevil.
Rytmus je rychlokvaška šoubyznysu
Na rozdíl od semifinálových kol se ale ve finále porotě začal zajídat. V posledních kolech ho kritizovali hlavně Pavol Habera a Rytmus. Michal však slovenskému rapperovi nezůstává nic dlužen.
„Rytmus? Ten kdyby měl něco zazpívat, tak nedá ani á. Jediné, co umí, je číst básničku v doprovodu klavíru. A akorát ze sebe dělá machra, krále. Ale je to jen rychlokvaška šoubyznysu. Rychle vyletěl nahoru, chytnul se a má prachy.“
Z kritiky odborníků si Michal nic nedělá. Stal se totiž miláčkem publika a diváků. „Strašně mě to překvapilo, že jsem se dostal tak daleko,“ diví se a přiznává, že když se do této pěvecké soutěže přihlásil, vůbec se svou účastí ve finále nepočítal.
Okamžitě se stal miláčkem publika i televizních diváků.
Po SuperStar pokukoval už v předchozích letech. Jenže to se ještě přihlásit nemohl, protože mu nebylo patnáct, což je spodní věková hranice tohoto klání.
„Letos mi o termínech castingů řekl strejda. Rozhodl jsem se, že pojedu. Do Brna. Taky proto, že jsem tam v životě nebyl,“ směje se rodák ze Suchovršic na Trutnovsku. „Byl jsem ale přesvědčenej, že určitě hned vyletím. Proč? Protože jsem si myslel, že se s reggae nechytnu. Sice je v Česku pár kapel, které ho hrají, ale nevěděl jsem, jestli uspěje v téhle soutěži.“
Sám nevím, jak napodobuju nástroje
Michal se muzice věnuje už od dětství. Není divu, vždyť také jeho maminka učí na základní umělecké škole klavír. On na lidušce začínal v šesti letech s houslemi. „To mi hodně dalo. Naučil jsem se slyšet a to je velký plus.“
Mladý muzikant ovládá ještě hru na klavír, kytaru, baskytaru a bicí. A nejen to. Ústy dokáže dokonale napodobit zvuky trumpety, pozounu, saxofonu, klarinetu a didgeridoo, dechového nástroje australských domorodců. Jak to však dělá, sám netuší. „Tolikrát jsem na to chtěl přijít, ale nevím. Prostě to mám v sobě,“ kroutí hlavou.
Poprvé se mu podařilo napodobit ústy zvuk podobný dechovému nástroji doma, u klavíru. Hrál si písničku a při ní pískal. „Říkal jsem si, že to je hnusný. Vůbec se mi to nelíbilo. A najednou jsem vyloudil jiný tón. Co to je? Zarazil jsem se. Zkoušel jsem to dál a dál, objevoval jsem jiné výšky a najednou z toho byla trumpeta. Ale jak to dělám, nevím,“ opakuje. „Mám to prostě tady,“ prsty si poklepe na hrdlo.
Byl jsem přesvědčený, že v SuperStar vylítnu hned na castingu. Myslel jsem si, že se s reggae nechytnu, říká.
Bob Marley je král
Šepsovi v krvi proudí hlavně cit pro reggae, hudební žánr, který vznikal v šedesátých letech na Jamajce. Poprvé ho slyšel ve svých devíti letech, kdy si rodiče pořídili satelit. Tehdy sledoval v televizi jakýsi seriál, jehož ústřední písní byl song Boba Marleyho Bad Boys. Okamžitě si dredatého jamajského zpěváka, skladatele, kytaristu a především nejznámějšího představitele reggae zamiloval.
„Bob je prostě král,“ tvrdí s nadšením. Proto také Michal plánuje v den třicátého výročí jeho úmrtí (Bob Marley zemřel 11. května 1981 ve svých šestatřiceti letech) velký mejdan. „Chci ten den jet někam do přírody, pryč z civilizace, se super lidmi. A hlavně aby se tam hrálo reggae. Na Boba se totiž nesmí nikdy zapomenout. Proto to chci oslavit. Hezky po rastamansku.“
Rastafariánství vyznává jen zčásti
Kdekoli je Michal zmiňován, neřekne se mu jinak než rastaman. Rasta, rastaman nebo rastafarián je vyznavač rastafariánství, jamajského náboženského hnutí, které v sobě kombinuje například prvky židovství, křesťanství a částečně islámu. „Já rastafariánství vyznávám jen zčásti. Rodiče mě vychovali v římskokatolické víře. Takže uctívám to i to.“
Jamajské náboženství mu je sympatické především tím, že jeho vyznavači jsou velcí pohodáři. Jsou ale věci, které se mu na rastafariánství nelíbí. Rastamani totiž například nesmějí jíst maso. A to si Michal odepřít nedokáže. Alkohol, který rovněž tato víra zakazuje, však striktně zamítá. „Ten opravdu nesnáším. Jednou jsem se tak ožral, že už alkohol nechci v životě ani vidět,“ oklepe se. „Navíc je hnusný, když vidím, jak se opilci válejí po zemi a nemůžou ani chodit. K čemu to je?“
Podle Michala se nedá reggae s jinými hudebními žánry moc srovnávat. Je to úplně o něčem jiném, tvrdí.
Rastamany také symbolizují dredy, kouření marihuany, hudba reggae a etiopská trikolóra. Že Michal kouří marihuanu, není žádným tajemstvím. Jen se o tom nerad baví. „Co je komu po tom? To je moje věc. Nebudu o tom mluvit, protože pak toho zase budou plné noviny!“ ostře toto téma zamítá.
Dredy mu v SuperStar po čtyřech týdnech ostříhali. „Jeden mi ale zůstal,“ ukazuje na smotaný pramen ve vlasech, ze kterých jen zřídkakdy sundá pletenou čapku s červeno-žluto-zelenými pruhy. „Mám jich asi sedm,“ počítá. „Dvě mám koupený, ostatní mi upletla buď mamka, nebo další příbuzné. A tuhle, co mám na hlavě, mi poslala Anita, která mě pozvala na Jamajku.“
S Babičkou Mary se nikam nedostaneme
Vidět Jamajku je jeho sen, jak všude prohlašuje. Proto už delší dobu spřádá plány, že si do tohoto středoamerického ostrovního státu koupí letenku. Teď se mu možná splní ještě mnohem víc. Dostal totiž nabídku, aby si zamuzicíroval v jednom z nejznámějších jamajských barů.
„Anita mi dvakrát poslala dopis s tím, abych přiletěl, že mi tam zařídí zpívání. Strašně se na to těším. Hlavně jak to tam bude vypadat. A že si zazpívám aspoň pro pár lidí, kteří mě budou poslouchat. To je totiž to kouzlo. Že přijdete na pódium a vidíte lidi, kteří tam chtějí být a chtějí vás slyšet. To mi pak běhá úplně mráz po zádech,“ tvrdí s nadšením.
Před publikem Michal vystupoval už před soutěží – se svou reggae kapelou, kterou v dětství založil. „To jsme byli ještě malí kluci. Nejprve jsme hráli písničky ze zpěvníků a pak jsem přičichnul k reggae, tak jsem jim řekl: Hele, kluci, s Babičkou Mary se nikam nedostaneme. Proto budeme hrát reggae. To bylo v jedenácti. Šlo nám to. Ti kluci byli brutálně nadaní. Byli jsme tři – bicí, baskytara a kytara, pak ještě přibyly klávesy a už to jelo,“ vzpomíná. „Bohužel jsme se už rozpadli. Teď se to nedá stíhat,“ povzdychne si.
S Alžbětou se milujeme
Kromě muziky má ještě další lásku. Kamióny. Než se přihlásil do SuperStar, měl o svém budoucím povolání jasno. „Budu kamióňák,“ rozhodl se a přihlásil se na učební obor automechanik. „Protože k řízení kamiónu potřebujete jak řidičák, tak nějaké profesní zkušenosti,“ říká s tím, že tuhle profesi si vybral hlavně proto, že zbožňuje cestování. „To fakt miluju. V létě nejradši vezmu kolo, přibalím karimatku, stan, ešus nacpaný polívkami a jedu po republice. To je nádhera,“ rozplývá se.
S Alžbětou Kolečkářovou po sobě pokukovali už na brněnském castingu.
Kvůli SuperStar Michal školu odsunul na druhou kolej. Naštěstí mu kantoři vycházejí vstříc a povolili mu individuální plán. Zanedbávat ale nic nechce. „Vzdělání je základ,“ konstatuje. „Sice bych se teď chtěl věnovat muzice, ale nikdy nemůžu vědět, jak dlouho ji budu moct dělat. Jestli bude o mě zájem nebo ne. Ale kamión mi zůstane pořád věrný. S ním můžu jezdit kdykoli. Zpívat bohužel ne.“
A ještě jedna láska ho teď potkala. V soutěži se dal dohromady s další finalistkou, o tři roky starší Alžbětou Kolečkářovou. „Milujeme se. Je to tak. Vadí mi však, že se na to každý ptá. Vždyť láska je normální věc,“ krčí rameny a trochu se pousměje. „Pokukovali jsme po sobě už v Brně na castingu. V divadle jsme se pak začali víc bavit a už to bylo.“
Co se nevešlo
Nejvíc ho vytočí, když mu jednu věc člověk opakuje víckrát. „Mně to stačí říct jednou a vím to. Ale jakmile mi někdo dokola omílá:,Udělej tohle a tohle,‘ tak totálně vyletím.“
Skládá i vlastní reggae texty. „V jednom jsem se vypovídal z toho, jak to vypadá v Česku. Nadával jsem hlavně na silnice, že jsou hnusný, děravý a že by se s tím mělo konečně začít něco dělat, protože to je fakt smutný.“
Kromě reggae si ještě občas poslechne rock a houpavý jazz.
Jak Michal tvrdí, s Alžbětou si velmi rozumí. Jednak proto, že je stejně temperamentní jako on a také poslouchá reggae. „A hlavně máme stejné názory, zájmy. Takže pohoda.“ A že je až z Napajedel u Zlína? Žádný problém. „Uděláme to tak, abychom mohli být spolu,“ plánuje si Michal a dodává: „Sice jsem už měl přítelkyni, ale tohle je fakt láska. Je to brutální. Cítím to tady,“ přiloží si dlaň na srdce. „I naši mi řekli: Jestli se máte rádi, tak do toho jdi.“