Článek
Vesmír přitahoval rodačku z Bratislavy už od chvíle, kdy ve svých osmi letech poprvé oblékla skafandr. „To bylo v návštěvnickém centru NASA v Marylandu,“ vzpomíná. Ve stejnou dobu navíc potkala i skutečné kosmonauty.
„Otec působil jako diplomat ve Spojených státech. Na slovenské ambasádě měl na starosti kulturu a organizoval i setkání prvního slovenského kosmonauta Ivana Belly a amerického astronauta a posledního muže na Měsíci Eugena Cernana. Ten je po otci slovenského a po matce českého původu,“ vysvětluje mladá vědkyně.
Zlomový moment ovšem nastal až při studiích na střední škole, kdy viděla dokument od Jamese Camerona Tajemné hlubiny. „Cameron v něm zkoumal organismy, které dokážou přežít v hlubinách oceánů a spokojeně fungují navzdory extrémním tlakům a teplotám.
V NASA pracovala v oddělení ochrany planet.
Takové krajní podmínky přitom existují i na místech mimo naši planetu,“ popisuje Musilová. Pokud bychom tak našli formy života i jinde než na Zemi, dost možná se budou podobat právě pozemským extrémním vytrvalcům.
Z observatoře za bar
Michaela Musilová se tedy rozhodla pro studium života ve vesmíru, zvolila si Londýnskou univerzitu a s několikaletým předstihem začala šetřit na školné. „Máma je archeoložka, takže jsem si přivydělávala i na vykopávkách,“ vzpomíná, jak trávila celé dny na sluníčku s lopatkou v ruce.
Na studium v Londýně nakonec získala stipendium, skvělé výsledky měla i během studia, přesto ani na ostrovech nemohla zpomalit. „Při studiu jsem vyučovala astrofyziku v observatoři, a když jsem skončila, pracovala jsem za barem,“ pokračuje dnes už vystudovaná doktorka.
Kamarádi mi říkají, že jsem taky takový extremofil, jelikož miluji extrémní podmínky, souhlasí s názory známých mladá Slovenka.
Podobných scénářů přitom zažila hned několik. Z Londýna se dostala na Kalifornský technologický institut (Caltech), jednu z nejuznávanějších univerzit na světě, a zároveň pracovala i pro NASA. Přitom neměla peníze ani na ubytování a musela přespávat, kde se dalo. „Občas jsem přenocovala dokonce i v centru NASA,“ vypráví Musilová, dnes už s úsměvem.
Podpis až na Marsu
Historky má i příjemnější, třeba když na Caltechu přednášel James Cameron, jenž se s tamními vědci radil ohledně svého filmu Avatar. „Každý se ho ptal na mimozemšťany z jeho velkofilmů. Když jsem mu řekla, že jsem začala studovat vesmír díky Tajemným hlubinám, úplně se nadchl. Máme i společnou fotku,“ vykládá mladá doktorka.
Vědkyně si pobyt na rudé planetě vyzkoušela při simulované výpravě v americké poušti.
Díky zaměstnání v NASA se zase podepsala i na Marsu. „Pracovala jsem v oddělení ochrany planet. Musela jsem zabít všechny pozemské mikroby v tzv. čistých místnostech, kde se na cestu do kosmu připravovalo vozítko Curiosity,“ přibližuje Musilová. Práce je to složitá. „Čím více se mikroby snažíme zlikvidovat, tím jsou odolnější. Hledáme na Marsu život, a přitom jsme ho tam možná sami zanesli,“ popisuje možný paradox.
Za tento obtížný úkol však byla vědkyně náležitě odměněna – když v roce 2012 přistála sonda Curiosity na Marsu, nesla ve své paměti i její vlastnoruční podpis.
Šéfovala skleníku
Musilová už si pobyt na rudé planetě vlastně sama vyzkoušela, byť „jen“ při simulované výpravě v americké poušti. S dalšími „kosmonauty“ žila ve stísněném obydlí, při výstupech ven nosila skafandr a prováděla experimenty s tamní neúrodnou půdou.
„Už na své předchozí expedici v Grónsku jsem zkoumala tzv. extremofily, tedy organismy, které přežívají v extrémních podmínkách. Zjistila jsem, že mikroby na ledovcích dokážou z téměř ničeho vytvořit obrovské množství živin, a mohly by tak zúrodňovat i půdu,“ vysvětluje. Zatím tyto mikroby zkoušela jen v Utahu, v budoucnu by však mohly pomáhat půdě na celém světě a časem třeba i na skutečném Marsu.
Na expedici v Grónsku zkoumala organismy, které přežívají v extrémních podmínkách.
„Studovala jsem je i v japonských horách, dostaly se ke mně také vzorky z hlubin oceánů. Ještě bych se za nimi chtěla vydat na Špicberky a Antarktidu,“ líčí výzkumnice své plány. „Kamarádi mi říkají, že jsem sama takový extremofil, taky totiž miluji extrémní prostředí,“ směje se doktorka Musilová. Při tom všem nezapomíná ani na rodné Slovensko, kde teď pracuje pro organizaci SOSA.
„Letos se chystáme vynést do vesmíru první slovenskou družici,“ nastiňuje. Chybí snad už jen výlet na skutečný Mars. „Pořád mám u sebe tu fotku, kde mi bylo osm a mám skafandr. Připomíná mi, že bych se jednou chtěla stát astronautkou,“ potvrzuje Michaela Musilová, že svůj dětský sen stále nosí v hlavě.
