Michaela Carter: Hypnóza se učí jako cokoliv jiného

Do kliniky integrativní medicíny na Smíchově přiběhla sympatická dlouhovláska minutu po dvanácté, nahrávala totiž hypnózy pro svůj on-line program Dieta ne Dieta. „Pomáhá lidem na jejich cestě za vysněnou postavou. Má dva vedlejší účinky: zdravější tělo a šťastnější život. Výhodou on-line programu bude jeho dostupnost, lidi se ho zúčastní v pohodlí domova. Ze stejného důvodu teď připravuji i bylinné tinktury na konkrétní zdravotní problémy, pro děti a některé nemocné speciálně bez alkoholu,“ spustí na úvod.

Jasně. Do svého diáře zařazuji poslední měsíce cíleně odpočinek. Rovnováha mezi profesí a soukromím je klíčová pro to, abych svoji práci odváděla dobře a zároveň měla naplněný vztah. A kdybych náhodou sešla z cesty, příliš pracovala a málo odpočívala, manžel mě hned vrátí zpět na zem. Narodil se v Jihoafrické republice a má britský pas, jsme spolu už devět let a díky němu jsem vyvdala třináctiletého syna. Naposled nás navštívil na Vánoce, to byla doba, kdy jsem si uhájila dokonce dva týdny čistého volna.

Skvěle. David byl velmi úspěšný golfový hráč, patřil svého času do první stovky nejlepších hráčů na světě… Tady začal golf učit – způsobem, jakým se učil on sám. Čili bez jakéhokoli manuálu nebo šablony, jen s vnímáním svého těla, přesouváním pozornosti dovnitř. Začala jsem tehdy studovat psychologii a dali jsme spolu dohromady celý systém učení golfu.

To byl můj začátek: mentální kouč sportovců. Každý člověk má svůj příběh, traumata, úzkosti. To, že podává dobré výkony v tréninku, ale selhává v soutěži, je způsobeno jeho myslí, nejistotou, strachem. Jednou z nejúčinnějších technik je hypnóza, kterou jsem zařadila jako klíčový nástroj ve své praxi. Dnes hraje manžel jen výjimečně, ale když potřebuje, poprosí mě, abych ho zhypnotizovala. Vzpomíná na setkání s Tigerem Woodsem, který nad ním vyhrál proto, že dokázal být v jakémsi tranzu. Jeho maminka totiž praktikovala buddhismus a učila ho meditovat, což je stav blízký hypnóze.

Před sedmi lety, když maminka onkologicky onemocněla, a protože tady jí nedávali velkou šanci, jela jsem s ní do nemocnice ve Švýcarsku. Tam tuto techniku běžně používali k podpoře léčby. Hypnóza fungovala na zbavení bolesti a celkové zklidnění, takže nebylo třeba podávat antidepresiva ani vysoké dávky opiátů. Tím, že jsem seděla vedle maminky, stačilo zavřít oči a hypnóza působila i na mne, byla jsem takový „hypnotický příživník“.

Obavu jsem neměla. Stavy jistého tranzu nebo hypnózy zažíváme odmala – třeba v momentu, kdy si s něčím hrajeme, jsme tím zcela zaujatí, maminka nás volá k večeři a my neslyšíme. Nebo když jedeme autem z bodu A do bodu B, nevybavíme si zpětně, kudy jsme jeli, protože naše pozornost je jinde. Hypnóza je stav hlubokého soustředění a učí se jako cokoliv jiného. Z první máte pocit příjemné relaxace, na druhé se posouváte dál…

Hororové scény patří do filmů. Hypnotizér v nich mívá magický pohled a ne vždy dobré úmysly.

V reálu jsem se ale nesetkala s člověkem, který by si stěžoval, že ho někdo špatně zhypnotizoval. Výjimečně se stane, že po probuzení zůstane chvíli nesvůj. Jakékoli pochyby je třeba říci hned terapeutovi, a ten vše uvede do pořádku.

Určitě. Používá se odpradávna, už ve starém Egyptě nebo Číně se v ní operovalo, dnes jsou v módě například hypnoporody. Já při ní pořád mluvím k dotyčnému člověku, k jeho nevědomí. To se chrání tím, že neudělá nic, co by mu nebylo blízké. Pokud byste třeba měla tendenci krást a já vás v hypnóze navedla, abyste něco ukradla, tak to nejspíš uděláte. Ale pokud jste vnitřně přesvědčená, že krást se nemá, neposlechnete mě. Nemůžu vám vsugerovat nic cizorodého.

Dám vám přirovnání: středověký hrad byl obvykle dobyt v okamžiku, kdy byl uvnitř zrádce, který s útočníky komunikoval. Čili pokud vám do mozku něco přidám a najdu tam spojence, můžu ho dobýt. Jinak ne. S každým klientem navíc vždy uzavírám dohodu, na čem přesně budeme pracovat.

Narodila jsem se na východě Slovenska ve vesnici Ubľa a patřím k národnostní menšině Rusínů. Doma jsme mluvili jen nářečím. V dětství jsem na svůj původ nebyla moc pyšná, ale čím jsem starší, tím jsem hrdější a tím radši jezdím na Východ. Víc cítím své kořeny. V osmi letech jsem s rodiči a bratrem přesídlila do Prahy, ale uvnitř rodiny jsme ještě dlouho žili stejně jako dřív. Ať šlo o způsob vaření, nebo fungování, ovšem měli jsme tekoucí vodu!

Když se dívám zpět, vidím, jaký kus cesty jsem urazila. V Ubľe jsme bydleli ve stavení z hliněnoslaměných kostek, které postavil děda – kovář. Dovnitř se vcházelo velkými schody, což byly ve skutečnosti balvany. Maminka vyráběla v továrně knoflíky a pohřební věnce, otec pracoval jako dělník pro stavby silnic a železnic, babička byla léčitelka.

Měli jsme prasata, krávu, slepice, kachny, velkou zahradu – a jedli jsme víceméně to, co jsme vypěstovali. Moje dětství bylo krásné, ale náročné. Abych si mohla hrát, musela jsem nejdřív natahat dříví, okopat brambory. Život plynul pomalu, v souladu s přírodou. Lidi si pomáhali, na svatbu jedna teta napekla koláče, druhá husu…

Jednou týdně máma natahala vodu ze studny, ohřála ji na kamnech, z půdy snesla plechovou vanu a v té jsme se postupně koupali. Přiznám se, že teprve když jsem jela s prvním přítelem v sedmnácti na jeho chalupu, zjistila jsem, že se lidi koupou častěji. Ale dnešní trend sprchovat se dvakrát denně považuju za druhý extrém, zdravé to není, mýdlem se smyje z kůže ochranný film.

Léčitelka a kartářka. Léky používala minimálně, základem byla přírodní terapie. Což se bohužel změnilo s příchodem do Prahy – najednou jako by tenhle způsob byl nemoderní, zůstal na vesnici a nás okouzlila chemie. Měli jsme doma růžové pilulky, modré pilulky… a řešili jimi každý kašlík.

Maminka začala pracovat v masokombinátu a nosila domů salámy, klobásy, párky. Snažila se nám dopřát to nejlepší, k čemuž patřila i spousta sladkostí. A já, do té doby jako řípa, jsem začala být dost nemocná, navzdory moderní lékařské péči jsem měla stále bronchitidy, anginy, a dokonce mononukleózu.

Odnesla jsem si zjištění, že tělo je velmi chytré a umí se léčit – pokud mu dáme příležitost. Pokud při nejmenším náznaku teploty začneme brát léky na její sražení, vlastně tělu jen bráníme, aby se bránilo. Z toho plyne snížená imunita. Dnes bych rozhodně polykala méně antibiotik a víc si dávala pozor na to, co jím.

Hodně lidí jídlo stále podceňuje. Když jsem se ptala kamaráda, který miluje croissanty a klobásy, kde tankuje benzín do svého auta, odpověděl, že jen u konkrétní značky, kde si je jistý kvalitou. Divila jsem se, proč se podle podobného vzoru nestará o své tělo! Přece ví, co mu prospívá, tak proč konzumuje chemické koktejly? Do nádrže milovaného auta taky nelije přepálený olej, který by zničil motor.

Učila jsem se snadno jazyky a studovala cestovní ruch. Mým cílem bylo pracovat na nějakém zastupitelství, stát se velvyslankyní. V rámci školy jsem připravovala podnikatelský záměr stavby hotelu a o radu jsem poprosila ředitele hotelu v sousedství.

Když jsem za ním přišla podruhé, řekl, že kamarád poslanec shání asistentku, jestli ji nechci dělat. Zasmála jsem se, ale protože jsem žena akce, kývla jsem. Běžela jsem se převléct do svého jediného byznys kostýmku – a za hodinu podepsala v Parlamentu smlouvu. Od té doby mi zůstalo, že jsem vlastně pořád připravená, na všechno.

Nejprve jsem byla pravá ruka poslance z Moravy a pak exministra financí Ivana Pilipa. Skončila jsem po jeho návratu z Kuby. Ze čtyř let práce jsem si odnesla zkušenost, že bych jednou ráda dělala politiku. Je v ní potřeba víc žen a víc empatie, víc lidí, kteří tam nejdou jen kvůli vlastním zájmům, ale chtějí pracovat pro druhé. Jen si dodnes nejsem jistá, zda mám dostatečně ostré lokty.

Ještě ne. Pracovala jsem chvíli v marketingu vydavatelství ženských časopisů. Vyzkoušela jsem ledacos, dlouho jsem se hledala a nebyla si jistá, zda to, čím se zabývám, má hlubší smysl. Pro mě je důležitá vnitřní satisfakce, ne pouze cifra na výplatní pásce. No, a když jsem organizovala golfové akce, potkala jsem manžela…

Pak se přihodila maminčina nemoc – a já jsem ze dne na den přehodila výhybku. Starala jsem se o ni dva roky. Udělaly jsme si výlet do Londýna, jezdily do zmíněného Švýcarska, kam se těšila, protože přístup lékařů byl velmi přátelský. Motivovalo ji, že zachránili kamarádku, která dodnes žije, přitom v Česku jí radili, ať se rozloučí s rodinou, že je na konečné. Maminka nakonec nemoci podlehla, ale podle odborníků žila o víc než rok déle, než je u její diagnózy běžné.

Kombinovali standardní postupy s alternativními. Používali naturopatii, což je celostní obor přírodní medicíny, do něhož spadá západní fytoterapie a klinická nutriční medicína. Cílem je zbavit tělo škodlivých látek, podpořit organismus a nastartovat imunitní systém, jehož funkcí je samouzdravování a regenerace. Jednalo se třeba o imunitní podporu jmelím nebo o hypertermii – umělé navození vysoké horečky v těle, která pomáhá ničit nádor a zároveň posiluje vlastní imunitu.

Zaujalo mne taky, že mamince před operací prováděli rytmickou masáž éterického těla, což je energetický obal kolem nás. Díky ní nepotřebovala léky na utlumení. Vyslovit v českých nemocnicích slovní spojení „éterické tělo“ jsem se ale ještě neodvážila.

Bylo by to ideální, já osobně už jsem o ní nastudovala, co se dá. V té nemocnici – nejednalo se o žádnou výjimečnou kliniku, asi jako byste šla do nemocnice v Kolíně – navíc vařili jídlo v deméter kvalitě, která vychází z biodynamického zemědělství. Ten pojem už je známý díky doktoru Steinerovi a jedná se o ještě vyšší stupeň než bio. Rostliny rostou volně, bez chemie, sázení a sklizeň probíhá podle polohy Měsíce. Zcela v souladu s přírodou.

Pracuji s rozbory krve, slin, moči a stolice, vlasů, občas i s CT. Pomáhám hlavně lidem s chronickými obtížemi, s nimiž si západní medicína neví úplně rady. Třeba pokud mají autoimunitní zánět, jsou odsouzeni brát doživotně silné léky. Klinický naturopat takovou situaci řeší nutriční terapií, mentálním tréninkem a podporou bylinami a vitamíny.

Kdybychom věnovali větší pozornost signálům těla, ledacos bychom odhalili sami. Ani rakovina nevzniká ze dne na den, jde o proces. Souvisí s životním stylem, se stresem, potravou, mentálním nastavením. Mám mezi klientkami řadu žen, které rakovinu překonaly a nechtějí, aby se vrátila. Touží svůj život změnit, uvolnit se, což se daří mimo jiné právě díky sugescím v hypnóze.

To se musí natrénovat, neexistuje žádná zkratka, rychlý návod. Jde hlavně o všímavost: být v přítomném okamžiku. Uvědomit si, co se děje, co mi ta která situace přináší, jak se v ní cítím, společnost jakých lidí mi dělá dobře a naopak. Že to, co negativního na mě druhý vysílá, není můj příběh, je to frustrace člověka, který si na mně vypouští páru. Co můžeme ovlivnit, je naše reakce. Mám důvod se cítit špatně? Udělal jsem opravdu chybu, nebo se cítím poníženě, protože stejným způsobem mě kdysi peskovala matka? Klíčem k vnitřnímu klidu je uvědomit si vlastní reakci na události kolem.

A jak být všímavý? Vnímat, kde jsem a co se kolem děje, pocity ve svém těle, svůj dech, pozorovat barvy, zvuky, vůně. Co bylo, je minulost a je to pryč, co má přijít, je budoucnost, ta tady ještě není. Jediný skutečný okamžik je právě v tuto chvíli.

Kdybyste se zeptala mého muže, koho si před lety bral, řekl by, že si bral parní válec, který všechny převálcuje. Tvrdí po letech, že žije s někým jiným, ale že se mu tak žije o poznání klidněji. Byla jsem člověk, který silně věřil ve vlastní pravdu a snažil se vybojovat všechny boje, napravit každé bezpráví. Po odchodu maminky jsem si uvědomila, že mnoho věcí ve svých rukách nemám. Takže dnes si opatrně vybírám boje, do nichž půjdu, a ty, které nemůžu ovlivnit, neřeším. Nesnažím se už ovlivnit lidi, přesvědčit je o své cestě…

Ano. Jako terapeut neřeším symptom, ale příčinu, i když u závislostí je to trochu dvojsečné. Je důležité přijít na to, co vám přinášejí. Bývá to okamžik relaxace, potřeba vzdoru, prázdnota nebo čas pro sebe. Pokud s klientem najdeme jiný způsob, jak potřebnou emoci přidat do života, závislost mizí, protože pro ni již není důvod. Například jistá dáma přes padesát se snažila být dokonalá manželka, matka, milenka, ale uvnitř milovala muziku a potlačovala touhu trochu divočit.

Nasměrovala jsem ji, aby zkusila objíždět s dcerou letní hudební festivaly. Nadchlo ji to, uvolnilo – a zmizela chuť na cigarety. Už je nepotřebuje.

Zvenčí vidíme jen záletníka, ale může jít o muže, pro kterého manželka nemá dost času a lásky, nevěnuje se mu – většinou proto, že se středobodem jejího vesmíru staly děti. Partner pak hledá pozornost, objetí někde jinde. Přiznám se, že za mnou ještě takový muž dobrovolně nepřišel. (směje se). Ale věřím, že bych jeho úlety vyřešila, asi bych doporučila partnerskou terapii.

Opět s pomocí hypnoterapie, což je dnes oblíbená metoda hubnutí amerických hvězd, například Oprah Winfreyové. Zvýší chuť na zdravé jídlo, posílí motivaci a sebedůvěru. Často lidi za nadváhu úplně nemůžou, mají jen špatně složený jídelníček, jedí polotovary a trvanlivé potraviny, které nemají dostatek živin. To způsobuje, že jsou obézní, ale vlastně podvyživení, protože tělo má neustále hlad.

Já nabízím program Dieta ne Dieta. Jedná se o kombinaci technik, které pomohou uzdravit tělo a zlepšit absorpci živin ze stravy na míru, vyrovnají hormonální disbalance. Taky pracuju s psychikou klientů, která je klíčová, aby se neobjevil jojo efekt. V rámci programu získají nové návyky, dobře spí, jsou klidnější a jako vedlejší efekt hubnou, protože tělo už nemá důvod se obalovat tukem.

Někteří doufají, že hypnóza je tak strašně rychlé řešení, že je vlastně instantní – jako brufen nebo jiná pilulka. Že přijdou jednou dvakrát, a když to nepomůže, vzdají to. Jenže často se jedná o běh na dlouhou trať, do svých problémů se dostávali řadu let! Za týden nejde vše zvrátit.

Hrdá jsem teď na jednoho sedmdesátiletého pána, který měl velké problémy s dýcháním, tvořilo se mu obrovské množství hlenu, ušel padesát metrů a musel odpočívat. Chodil každý týden na infuze kortikoidy, ale přesto se stále zhoršoval. Za tři měsíce u mne se výrazně zlepšil.

Ano. Dávám si pozor, jak se cítím, co mnou rezonuje. O sobě se učím i díky klientům, z nichž mnozí mají problémy jako kdysi já. Změnila jsem jídelníček, občas si udělám autohypnózu nebo si pouštím svoje nahrávky, je to velmi příjemný stav. A můžu říct, že moje zdravotní problémy se velmi vylepšily. Taky jsem přestala ujíždět na chipsech.

Kdysi jsem hodně času trávila v autě a jako řešení únavy jsem si na ně vypěstovala návyk, abych neusnula. Byl to můj rituál, který mě po čase začal obtěžovat, proto jsem si na místo chipsů naprogramovala chuť na vodu – když dnes vidím benzínku a jsem unavená, koupím si vodu. Podobně jsem si přeprogramovala, že si pamatuju jen hezké věci, na špatné zapomenu.

Chodím do lesa, to je můj nejoblíbenější pohyb. Vezmeme s kamarádkou psy a vyrazíme do brdských lesů. Jinak nejsem velká sportovkyně, ale i to chci změnit hypnózou. A nesmírně mne obohacuje cestování, umím se do hodiny sbalit a vyrazit do Londýna, Barcelony…

Své děti bych samozřejmě chtěla, ale není to úplně v mých rukách. Když přijdou, budu šťastná, když ne, je spousta dětí v domovech, které si zaslouží dostat šanci. Přijímám věci den za dnem, žiju přítomností a nevím, co bude zítra. Věřím, že život mi dá, co budu potřebovat. Mým cílem je být užitečná, předávat dál, co umím, ať to znamená cokoliv: naučit sousedku péct kváskový chleba nebo udělat klientovi hypnózu. Jsem tu pro ty, kdo mi chtějí naslouchat.