Michael mi říkal Helína, vzpomíná Češka na tři měsíce s králem popu

Že zrovna česká malířka portrétovala krále popu a žila s ním celé týdny pod jednou střechou, vypadá tak trochu jako pohádkové sci-fi. Jak k tomu vlastně mohlo dojít?

„Nic jednoduchého to rozhodně nebylo,“ tvrdí Helena Kadlčíková. Její cesta do sídla slavného zpěváka začala v roce 2001. V první fázi bylo třeba nějak dostat ukázky Heleniných obrazů, které pro zpěváka jako jeho fanynka namalovala, do jeho hotelového pokoje v Londýně. To se po nějaké době dohadování s bodyguardy povedlo a Michael naštěstí zareagoval kladně - chtěl autorku poznat osobně.

Helena se s ním skutečně sešla a Jackson si objednal další obrazy. Česká výtvarnice měla ovšem jednu podmínku - nechtěla peníze, chtěla jet na Neverland ranč. Zpěvák kupodivu nebyl proti. Na kus papíru jí napsal pod jménem Petr Pan kontakt na sebe a svou asistentku Evvy Tavaszi. Než si ale Helena začala balit kufry, uběhly dva roky.

Helena se s ním skutečně sešla a Jackson si objednal další obrazy. Česká výtvarnice měla ovšem jednu podmínku - nechtěla peníze, chtěla jet na Neverland ranč. Zpěvák kupodivu nebyl proti. Na kus papíru jí napsal pod jménem Petr Pan kontakt na sebe a svou asistentku Evvy Tavaszi. Než si ale Helena začala balit kufry, uběhly dva roky. „Bylo dost náročné všechno dohodnout. Musela jsem všechny stále uhánět.

Problém byl i s vízem.

Michael mi sice poslal faxem zvací dopis, který podepsal, ale potřebovala jsem ještě něco, aby mi na velvyslanectví uvěřili. Proto jsem za ním v roce 2002 jela do Berlína, kde byl zrovna na návštěvě, abych se s ním mohla vyfotit,“ vypravuje pětatřicetiletá výtvarnice.

Berlínské fotky předložila v Praze úředníkům. Nejprve se sice tvářili nedůvěřivě, ale razítko do pasu nakonec dostala bez problémů. Michaela měla pozdravovat. Že se do Neverlandu opravdu podívá, začala věřit v okamžiku, kdy jí domů přišla od Jacksona letenka do Kalifornie. Měla slíbených čtrnáct dní pobytu, nakonec zůstala tři měsíce.

Začátkem září odletěla z pražského letiště v Ruzyni i s dárkem pro krále popu - knížkou o českých hradech a zámcích. V Los Angeles na ni čekala limuzína s řidičem, která ji odvezla na ranč poblíž městečka Los Olivos.

„Vůbec nevíte, do čeho jdete, nevíte, co se bude dít. Najednou se otevře brána, u které si vás zapíšou do seznamu a podepíšete smlouvu, že nebudete fotit a vynášet žádné informace. Pak projedete ještě jednou bránou, tou zlatou, kde již hraje hudba, a to už ve vás začne stoupat napětí, adrenalin,“ popisuje Helena cestu do sídla Neverland, kam se Jackson nastěhoval v roce 1988.

Po příjezdu ji usadili v obýváku v hlavní budově. Byl plný starožitností a soch, působil ale domácky. Po chvíli ji místní zaměstnanec doprovodil do jednoho ze čtyř hostinských apartmánů.

Ačkoli má ranč více než tisíc hektarů, budovy pro hosty se nacházely pouhých dvacet metrů od domu, kde bydlel Michael se svými dětmi. Vchod byl chráněn kódem, který Heleně později prozradili. Jackson bydlel v privátním pravém křídle. „Tam jsem také mohla chodit, ale bylo mi to hloupé,“ říká Helena, jež si užívala svého luxusního domku pro hosty.

„Byl v rustikálním stylu. Dalo by se to přirovnat k nějakému prezidentskému apartmá,“ říká.

I když ji Michael při příjezdu nevítal, vynahradil jí to hned první večer. Dobýval se k ní a hledal svého známého, se kterým měl druhý den odjíždět na tři dny do Kanady.

„Už jsem skoro spala, když slyším, že se někdo snaží dostat do mého pokoje. Byl to Michael. Tak mu říkám, že to jsem já. On chudák vůbec nevěděl, která bije. Začalo se to řešit, pak odešel do vedlejšího apartmá. Za hodinu zvoní telefon, a zase Michael, jestli je tam Peter. Tak říkám, že ne, že je přece ve vedlejším domku,“ říká s úsměvem o svém zážitku Helena.

Po Jacksonově návratu z Kanady Helena konečně mohla začít malovat. „Poslal mi fotky svých dětí Prince I., Paris a Prince II., které sám nafotil, abych podle nich namalovala jejich portréty. Dal mi volnou ruku, jen mi řekl, ať tam namaluju světlušky. Trvalo ale skoro tři týdny, než se ke mně dostaly. Musely se totiž vyřešit nějaké právní záležitosti - v tu dobu veřejnost ještě nevěděla, jak jeho děti vypadají,“ vypráví výtvarnice, která k práci dostala od zpěváka veškeré malířské vybavení.

Za dobu svého pobytu dokončila tři obrazy, jež si Michael potom nechal.

Čas, kdy nestála u malířského stojanu, si Helena krátila různě. Půjčeným autem, které jí přistavili a natankovali přímo v Neverlandu, nebo ve voze s řidičem vyjížděla na výlety za hranice rozlehlého sídla. Podívala se do Santa Barbary, vyzkoušela kolotoče v Jacksonově zábavním parku, navštívila jeho soukromé zoo i nahrávací studio. Někdy jí dělal společnost i sám Jackson, někdy jen jeho děti nebo bratranci.

„Jezdili jsme společně na čtyřkolkách. Taky nás Michael svezl autem, ale skončili jsme jedním kolem v záhonu. Bylo tam i kino, do kterého jsme chodili na promítání filmů. Ráno bylo pokaždé v kuchyni na nástěnce napsáno, co se bude večer v kině hrát,“ vzpomíná na tamní zábavu Helena.

Právě kuchyně byla podle jejích slov hlavním centrem Neverlandu. Tady všichni společně jedli, diskutovali, dívali se na televizi, spřádali plány na den.

„Ráno se vstávalo kolem desáté, pak se šlo do kuchyně na snídani. Michael si většinou nechal donést jídlo na pokoj. Někdy si ráno dával sklenici takového zeleného nápoje, něco velmi zdravého, jednou jsem to taky zkusila. No, moc dobré to zrovna nebylo. Jinak jedl to, co všichni ostatní.“

Helena snídala většinou s jeho dětmi - dopřát si mohla doslova cokoli, na co jí přišla chuť. Od teplých anglických snídaní přes spousty druhů pečiva, cornflakes až po nepřeberné množství ovoce.

„Pak se šly děti učit, odpoledne si hrály s Michaelem. K večeři bylo na výběr ze čtyř jídel. Ačkoli se o Michaelovi často tvrdilo, že je vegetarián, masu, například krocaním burgerům, se rozhodně nijak nevyhýbal.

V kuchyni bylo pořád několik kuchařů, takže když měl někdo hlad, mohl si říct, aby něco uvařili. Nebo si už připravené jídlo prostě ohřál v mikrovlnce,“ popisuje denní koloběh prostějovská rodačka.

Jacksona vídala prakticky každý den. Většinou chodil v pyžamu. „Používal hodně silný parfém, a tak jsem vždycky věděla, že se blíží nebo kde zrovna je. Když se pralo oblečení, věděla jsem, že se zrovna moje prádlo pralo s jeho, protože bylo stále cítit jeho vůní,“ říká Helena.

Šance zůstat s králem popu chvilku o samotě byla minimální - vždy s ním někdo byl. Přesto Helena několik takových setkání zažila. „Párkrát jsme se spolu sešli v jeho knihovně. Povídali jsme si o umění. O obrazech, které jsem malovala. Michael měl rád klasiku, abstrakce se mu příliš nelíbila. Často také mluvil o své první manželce Lise M. Presley. Bylo znát, že k ní má stále nějaký vztah,“ líčí své pocity a dodává, že Jackson byl vzdělaný, citlivý člověk s velkým smyslem pro humor, který nedovedl nikomu říci ne.

„Neustále měl nějaké průpovídky. Oslovoval mě Helína. Neříkal to, ale spíš zpíval. Mě to přivádělo do rozpaků a on mi to dělal naschvál. Když jsem měla na Neverlandu narozeniny, upekli mi dort. Dort do rána zmizel a Michael se příští den potutelně usmíval.“ Pro ni byl slavný zpěvák prostě jen Michael.

V Neverlandu, kde neustále hrála nějaká hudba nebo tam bylo ze skrytých reproduktorů umístěných na stromech slyšet ptačí zpěv, Helena potkala i Jacksonovu matku a americkou zpěvačku a herečku Lisu Minelliovou. „Dávala jsem si zrovna kafe v kuchyni, Michael seděl vedle, když přišla Lisa. Hned mi ji začal představovat, já z toho byla úplně zmatená.

Nakonec jsem byla celý den s její asistentkou a se psem, kterého Lisa v té době měla.

Michael se ho totiž bál,“ vysvětluje Helena.

V posledním měsíci jejího pobytu odjel Jackson i s dětmi do Las Vegas. Tehdy ho viděla v Neverlandu naposledy.

„Když odjel, byla tam docela nuda, těšila jsem se, až přijede. Toho jsem se už nedočkala,“ konstatuje.

Helenin pobyt přerušila policejní razie v Jacksonově sídle, po níž následoval vleklý soudní proces. V něm byl zpěvák obviněn ze sexuálního zneužívání dětí.

Policisté vtrhli na ranč týden před jejím odjezdem. „Často tam lítaly vrtulníky, ze kterých si lidé fotili ranč. Tenkrát ráno jsem taky slyšela helikoptéru, a z ní nějaký člověk cosi křičel do tlampače. Nikdo z Neverlandu nevěděl, co se stalo. Všichni byli v šoku. Zanedlouho tam přišla spousta policistů, kteří dětem rozřezávali hračky, Michaelovi jeho staré knihy, rozbíjeli věci. Vypadalo to, že to dělají naschvál. Vlezli i do mého pokoje a kladli mi různé otázky,“ popisuje Helena dramatické chvíle, jejichž dozvuky plnily první stránky novin po mnoho týdnů. Z procesu nakonec vyšel zpěvák v roce 2005 jako nevinný.

„Večer jsme si pak sedli v kuchyni k televizi a zjišťovali, co se vlastně děje. Několik dní nato, začátkem prosince, jsem odjela. Říkali, že si tam můžu nechat klidně nějaké věci, že v lednu se určitě vrátím,“ dodává Helena. Nestalo se. Zpěvák se po skončení soudního procesu z ranče odstěhoval.

Michaela viděla Helena znovu až za tři roky v Londýně. Vybral si další obrazy, které pro něj mezitím vytvořila, ale o předání se měli dohodnout na další schůzce. K té však již nedošlo. Loni 25. června zemřel na předávkování léky.