Meryl Streepová: Ráda jím, ale vařením bych se neuživila

„Vařením bych se jistě neuživila. To mám po mamince. Ta vždycky říkala, že nejraději z vaření má to, když může objednat večeři v restauraci,“ dodává Meryl. Příběh o Julii Childové, která jako první Američanka vystudovala v Paříži slavnou kuchařskou školu Cordon Bleu a pak v roli televizní kuchařky učila Ameriku vařit, ji zaujal kvůli protagonistce samotné.

„Julia byla velice bystrá, bezmezně zvědavá a toužila po něčem, co by mohla jako manželka diplomata ve Francii v roce 1948 dělat. A právě v gurmánské Paříži poznala, že jídlo může být i uměleckým dílem a kulinaření propadla.

Juliinou vášní ale není jen vaření, je to její upřímná láska k životu jako takovému. To mě na ní přitahovalo nejvíc,“ vysvětluje Meryl a pokračuje: „Stejně lákavé bylo i natáčení. Denně při něm výborní kuchaři připravovali vybrané lahůdky, užíval si to celý štáb. Byla to ta nejspokojenější skupina lidí, kterou jsem kdy při práci zažila. Nakonec jsem ale byla moc ráda, že natáčení skončilo. Kdyby pokračovalo, nabrala bych ještě mnohem víc,“ přiznává Meryl.

A jakou nejcennější zkušenost z role má? „Ze všech těch kuchařských rad pokládám za nejdůležitější nauku o noži. Pochopila jsem ji, když jsem se musela naučit rychle krájet cibuli. Když je nůž přiměřeně těžký a pěkně ostrý, je to naprostá hračka. A Julia také radí, jak s ním zacházet: Pokaždé nůž omyjte, naostřete ho, osušte a uložte.“

Meryl si stále drží hollywoodské prvenství s dnes už čtrnácti oscarovými nominacemi. A přestože si poslední zlatou sošku odnesla už v roce 1982, rok co rok dokazuje, že je jednou z největších hvězd stříbrného plátna. Každá její role je hereckým koncertem.

Narodila se v New Jersey lékárníkovi Harrymu s holandskými předky a herečce Mary, která měla předky v Irsku, Švýcarsku a Anglii. Původní příjmení Messeschnitz změnili otcovi vzdálení židovští předkové na Streep.

Meryl se nejdříve nadchla pro klasickou hudbu a chtěla zpívat, herectví ji zaujalo až později na známé americké elitní vyšší škole ve městě Poughkeepsie, asi 100 km severně od New Yorku. „Právě tam jsem za první roli sklidila velký aplaus. Měla jsem šílenou radost, že to šlo úplně samo, a pochopila jsem, že jediné, co chci, je hrát,“ vzpomíná. Školu absolvovala v roce 1971 a po dalších čtyřech letech zakončila Dramatickou fakultu Univerzity v Yale.

Záhy slavila první úspěchy v televizi i ve filmu. První cenu Emmy si odnesla v roce 1978 za seriál o holocaustu. Těsně předtím prorazila na velké plátno rolí po boku Roberta De Nira v dramatu z vietnamské války Lovec jelenů, za kterou získala první oscarovou nominaci.

Pak už brala Streepová Hollywood útokem. Ve třiceti dostala prvního Oscara za Krammerová versus Krammer. Další filmy, ať už to byla Francouzova milenka, oscarová Sofiina volba, Silkwoodová či Vzpomínky na Afriku, z ní udělaly legendu.

V letech 1984-1990 dostala šestkrát za sebou cenu za nejoblíbenější americkou herečku. Jistou dobu pak nedostávala dost příležitostí. Její rivalové totiž prohlašovali, že je dobrá jen pro válečné filmy a drastické role. Proto o pár let později, když přišla nabídka na komedii Smrt jí sluší (1992), ani chvíli neváhala.

„Vždycky jsem milovala komedie, ale nabídky na role v nich jsem prakticky nedostávala. Toto byla šance ukázat, že umím být i legrační.“ V polovině devadesátých let pak následovaly další filmy včetně skvostných Madisonských mostů či Marvinova pokoje. Ačkoli Meryl dlouho odmítala thrillery, nakonec si v jednom, v Divoké řece, zahrála. „Chtěla jsem alespoň jednou zažít stejné dobrodružství jako Harrison Ford a ověřit si, co vydržím. Musela jsem se vypořádat se strachem, jaký jsem předtím nikdy nezažila.“ Zvládla to na výbornou.

Její vyzrálý projev oceňují režiséři následovně: „Umí se ponořit do charakteru filmové úlohy, dovede v ní doslova zmizet. Pro novou roli udělá cokoli, v každé je z ní úplně jiná lidská bytost. Je perfekcionistka, a protože má hudební nadání a vynikající sluch, jako jediná z hereček má schopnost napodobit jakýkoli přízvuk.“ Svou muzikálnost Meryl pak znovu potvrdila loni ve vynikající hudební komedii Mamma Mia!

Na rozdíl od složitých rolí je osobní život Meryl velice klidný. Před jednatřiceti lety se vdala za známého sochaře Dona Gummera a jsou spolu dodnes. Mají čtyři dospělé děti - Henryho, Mary Willu, Grace a Louisu. Před třemi roky prodala svůj dům v New Yorku, kde žili jedenáct let. Důvod? „Byl strašně velký. A co bychom dnes s manželem a poslední dcerou dělali s osmi ložnicemi?“

Ostřílená herečka se bojí dvou věcí: vrtulníku a kosmetických zákroků. Proto si prý také nikdy nenechá operovat vychýlenou nosní přepážku, i když se kvůli tomu režiséři musejí vyhýbat detailním záběrům jejího obličeje.

Letos Meryl propůjčila hlas jedné z postaviček animované komedie Fantastický pan Lišák a teď se těší na svůj další romantický snímek Nějak se to komplikuje, ve kterém si zahraje rozvedenou podnikatelku vedle Aleca Baldwina a Steva Martina.