Meryl Streepová: Myslím, že s Margaret Thatcherovou mám dost společného

„Toho bonusového jsem tedy oželela, jinak mi ale na oscarovém ocenění pořád moc záleží. Dost jsem to prožívala i při večeru, kdy jsem po devětadvaceti letech po Sofiině volbě (1982) čekala, jestli dostanu třetího Oscara za ztvárnění Železné lady. Atmosféra udělování mě neustále fascinuje. Nezapomenutelný pro mě ale vždycky zůstane ten první za vedlejší roli v Lovci jelenů v roce 1978. Ještě mi nebylo třicet a stála jsem vedle Gregoryho Pecka a za mnou byla legendární Bette Davisová a sir Laurence Olivier. Je to vzpomínka, kterou ani čas nesmaže,“ prozrazuje.

Meryl Streepová si i nadále drží hollywoodské prvenství a rok co rok dál dokazuje, že je jednou z největších hvězd stříbrného plátna. Každá její role je hereckým koncertem. Ať už to byla ta ve Francouzově milence, v Silkwoodové, ve Vzpomínkách na Afriku, v Madisonských mostech, v komedii Ďábel nosí Pradu, Julie a Julia, či z posledních Mamma Mia!, Božská Florence, nebo zcela odlišná role vydavatelky ve zmíněných Aktech Pentagon: Skrytá válka.

„Na Kate Grahamové mě především zaujalo, že to byla první americká vydavatelka v dosud tradičně mužské oblasti, která musela čelit ambicióznímu šéfredaktorovi z deníku The Washington Post, aby mohli společně zveřejnit tajné vládní zprávy Pentagon Papers. Fascinovala mě i řetězová reakce na její odvážné rozhodnutí. Mělo to ale logiku. Vždyť v té době se i od vysokoškolsky vzdělaných a bohatých žen čekalo jenom jediné – postarat se dobře o manžela a o děti. Po aféře Watergate pak měly daleko větší šance zapojit se do společenského i politického života,“ vysvětluje.

Ještě se vrací ke své oscarové Železné lady. „Zlatá soška za ni mi přinesla opravdovou hereckou radost. Ztvárnit kontroverzní britskou konzervativní političku jistě nebylo jednoduché. Výborně podle mě Margaret Thatcherovou vystihl někdejší francouzský prezident Mitterrand, když řekl, že měla ústa Marilyn Monroe a oči Caliguly,“ odtuší a pokračuje: „Myslím, že s ní mám dost společného. Ať už je to nevyčerpatelná energie, odvaha a odhodlání, s jakými se pouštěla do svých protivníků, či perfekcionismus při řešení komplikovaných úkolů.

Ale jedna kapitola z jejího života mi byla úplně cizí. Maggie, dcera obchodníka s potravinami, vždycky chtěla být političkou, zatímco já, dcera úředníka, jsem nikdy nebyla rozhodnutá, co bych v životě měla dělat. A úplně jasno nemám dodnes. Naštěstí to, že jsem herečka, mi skýtá milión různých možností, takže jsem se vlastně nikdy rozhodovat nemusela,“ konstatuje profesionálka, která tuto tzv. nerozhodnost obrátila ve velkolepou kariéru.

Za schopnosti ztvárnit tak rozmanité postavy vděčí divadlu. „Dodávalo mi od začátku nesmírnou odvahu, a hlavně fantazii a představivost. Od mládí jsem si sebe dovedla představit v nejrůznějších možných rolích, nedělalo mi problém přenést se v představách daleko od místa, kde jsem se narodila a vyrostla. Jinak bych dodnes hrála jen lidičky z New Jersey, ale to nebyl můj případ. Já jsem se cítila jako herečka vždycky absolutně svobodná a nikdy jsem se nebála vstoupit do kohokoli.“ Například i u Thatcherové zvládla její britský přízvuk díky častým rolím cizinek. Problém byl ale jinde.

„Bez ohledu na můj letitý divadelní trénink mi dalo nejvíc zabrat napodobení jejího šestiminutového interview, které dala v roce 1987 BBC. Celé dlouhé sekvence totiž mluvila bez jediného nadechnutí. V tom byla téměř nedostižitelná,“ vzpomíná Meryl Streepová.

Narodila se v New Jersey pracovníkovi farmaceutické firmy Harrymu, s holandskými předky, a reklamní výtvarnici Mary, s irskými, švýcarskými a anglickými kořeny. Původní příjmení Streeb změnili otcovi vzdálení židovští předkové na Streep. Meryl se nejdříve nadchla pro klasickou hudbu a chtěla zpívat, herectví ji zaujalo až později na známé americké elitní vyšší škole Vassar College v městě Poughkeepsie, vzdáleném asi sto kilometrů severně od New Yorku.

„Právě tam jsem za první roli Julie sklidila velký aplaus. Měla jsem šílenou radost, že to šlo úplně samo, a pochopila jsem, že jediné, co chci, je hrát,“ vzpomíná. Školu absolvovala v roce 1973 a po dalších čtyřech letech zakončila Dramatickou fakultu Univerzity v Yale.

Záhy slavila první úspěchy v televizi i ve filmu. První cenu Emmy si odnesla v roce 1978 za seriál Holocaust. Těsně předtím prorazila na stříbrné plátno rolí po boku Roberta De Nira ve zmíněném dramatu z vietnamské války Lovec jelenů, pak už brala Streepová Hollywood útokem. Po snímku Kramerová versus Kramer přišly její další již jmenované hity, které z ní udělaly legendu a jednu z nejoblíbenějších amerických hereček.

Ne všem byla ale její závratná kariéra po chuti. Rivalové tvrdili, že je dobrá jen pro válečné filmy a dramatické postavy. Proto když přišla nabídka na komedii Smrt jí sluší (1992), ani chvíli neváhala. „Vždycky jsem milovala komedie, ale nabídky na role v nich jsem prakticky nedostávala. Toto byla šance ukázat, že umím být i legrační.“

Ačkoli Meryl například dlouho odmítala thrillery, nakonec si v jednom, v Divoké řece (1994), zahrála. „Chtěla jsem alespoň jednou zažít stejné dobrodružství jako Harrison Ford a ověřit si, co vydržím. Musela jsem se vypořádat se strachem, jaký jsem předtím nikdy nezažila.“ Zvládla to opět na výbornou.

Její vyzrálý projev oceňují režiséři následovně: „Umí se ponořit do charakteru filmové úlohy, dovede v ní doslova zmizet. Pro novou roli udělá cokoli, v každé je z ní úplně jiná lidská bytost. Je perfekcionistka, a protože má hudební nadání a vynikající sluch, jako jediná z hereček má schopnost napodobit i jakýkoli přízvuk.“

Svou muzikálnost Meryl pak znovu potvrdila rolí ve vynikající hudební komedii Mamma Mia! (2008), kterou si letos pro úspěch zopakuje v dalším pokračování Mamma Mia: Here We Go Again!.

Na rozdíl od řady komplikovaných postav je její osobní život velice klidný. Jejím jediným manželem je známý sochař Don Gummer. Vzali se v roce 1978 a jsou spolu dodnes. Mají čtyři dospělé děti – muzikanta Henryho, herečky Mary, Grace a modelku Louisu. Před deseti roky prodali dům v New Yorku, kde žili jedenáct let. Byl už pro ně strašně velký. Co by dnes s manželem dělali s osmi ložnicemi?

Jak se svěřila, také už téměř nevaří. Tvrdí, že u plotny se nikdy necítila jako doma. „Zapomeňte na film Julie a Julia, vařením bych se jistě neuživila, tam jsme se během natáčení pokaždé se štábem jen výborně najedli. Já totiž strašně ráda jím, ale k smrti nerada vařím. To mám po mamince. Ta vždycky říkala, že nejraději z vaření má to, když může objednat večeři v restauraci,“ směje se a dodává: „A díky tomu, jak jsem byla celá léta pracovitá, jsem se mohla často její radou řídit,“ přiznává na závěr s úsměvem stále populární Meryl Streepová.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz: