Matt Damon: Nejradši jsem za nudného patrona

Myšlenkově provokativní drama ze středověké Francie založené na knize Erica Jagera (autor vycházel ze skutečných událostí) se zaměřuje na všudypřítomnou moc mužů, křehkost spravedlnosti a sílu a odvahu jedné ženy, která byla ochotná postavit se sama za pravdu a za ni i riskovat život. Tak se dá popsat Poslední souboj, který slavil úspěch letos v září na festivalu v Benátkách.

Matta Damona námět ihned zaujal – a nejen jeho: „Stejně tak oslovil i mého kamaráda Bena Afflecka. Vzrušující je hlavně kvůli postavě Marguerite – její mimořádné síle a statečnosti. Byla neuvěřitelná, jako první žena vůbec se vyslovila proti mocnému muži, když ji surově napadl. Odmítla mlčet a veřejně útočníka obvinila. Jde o skutečný příběh, který lidé neznali.“

Damon a Affleck se rozhodli, že pro Poslední souboj společně napíšou scénář. A aby toho nebylo málo, oba v příběhu v režii Ridleyho Scotta hrají a film, který označili jako feministický, produkují. Ve 14. století ve Francii byly ženy evropskými kolonisty často odlidšťovány.

„V té době měli význam jen muži. A ti ženy často vnímali jen jako majetek. To jsme museli napravit. Tak výjimečné ženy je třeba obdivovat stále,“ dodávají unisono Damon a Affleck, kteří už společně napsali scénář k filmu Good Will Hunting, v roce 1998 za něj sklidili Oscara.

Zájem o téma týkající se žen a obdivu k nim má u Matta Damona opodstatnění. Populámí rodák z Massachusetts je totiž ve svém soukromí obklopen hned pěti dámami – dcerami Alexií, Isabellou, Giou, Stellou a manželkou (argentinskou rodačkou) Lucianou Barrosovou.

A i když má už řadu let herecké žně, paparazziové i bulvár ho nechávají v klidu. Jasně jim dal najevo, že své soukromí s nikým probírat nehodlá a že mu vůbec nevadí, že je pro ně suchar. Image nudného a nezajímavého člověka si dokonce vytváří zcela záměrně.

„Jako herec si nepotřebuji nic dokazovat. Hrál jsem v desítkách filmů, a to často i hlavní postavy, pracoval jsem s těmi nejlepšími režiséry, jako je Soderbergh, Coppola, Spielberg, Scott, Redford nebo Scorsese. Osobně si myslím, že čím lepší herec, tím méně se o jeho soukromí ví. Kolik toho víte o soukromí Marlona Branda, Jacka Nicholsona nebo Meryl Strepové? I proto se v rozhovorech s novináři už léta stylizuji do role nudného patrona a funguje to. A mně se díky tomu velice dobře daří chránit rodinu od nežádoucí pozornosti,“ vysvětluje Damon.

Své zkušenosti otce mohl zúročit ve svém dalším letošním filmu – v thrilleru Stillwater. Hraje drsného dělníka ropných plošin z Oklahomy, který se vydá do francouzské Marseille, aby se pokusil osvobodit dceru. Ta je ve vězení za vraždu, ale tvrdí, že ji nespáchala.

Aby jako absolvent z Harvardu ztvárnil přesvědčivě drsňáka z ropných plošin, musel na sobě zapracovat a trávil nějaký čas se skutečnými dělníky.

„Nejdřív jsem musel tyto drsné chlapy přesvědčit, že nad nimi neohrnuji nos a snažím se jen maximálně vcítit do jejich situace. Nakonec mi uvěřili a pro mě to byla zase jedna z dalších hereckých lekcí. Jsem opravdu šťastný, že mám práci, která mi umožňuje převtělit se do někoho jiného a najít způsob, jak ho pochopit. Myslím si, že svět by byl mnohem lepší místo, kdybychom se snažili vzájemně porozumět jeden druhému,“ uvažuje.

A na co ze své skvostné kariéry vzpomíná nejraději? I po letech u něj vítězí Liberace! (2013).

„Po sérii špičkových thrillerů s tajným agentem Jamesem Bournem jsem rolí mladíka, který se stane utajovaným milencem proslulého pianisty, docela riskoval. Rozhodující pro mě byla možnost zahrát si se špičkovým hercem Michaelem Douglasem, který se tehdy po strašném martyriu vyléčil z rakoviny,“ vzpomíná dnes.

Důležitým pro něj byl i rok 2015, kdy si v dechberoucí sci-fi Marťan zahrál astronauta uvázlého na Marsu. „Snímek měl hvězdné recenze a získal sedm oscarových nominací,“ konstatuje spokojeně Matt Damon, sám měl jednu nominaci za ztvárnění hlavní role.

Na závěr přidá vzpomínku na film v režii Clinta Eastwooda Invictus: Neporažený (2009). Vypráví pravdivý příběh o tom, jak Nelson Mandela (Morgan Freeman) spojil síly s kapitánem jihoafrického ragbyového týmu Francoisem Pienaarem (Damon), aby pomohl sjednotit zemi.

„Clintovi tehdy mělo být za pár měsíců osmdesát a byl tak nadšený z toho, že může být na place a tvořit, že jsem pak doma řekl Lucy: ,Právě tak chci dopadnout já. Chci točit dál a být co nejlepší.‘ Dnes ještě dodám, že jednadevadesátiletému Clintu Eastwoodovi dodnes děkuju za to, že je nám všem vzorem. Za to, že je.“