Článek
Vystoupat až na pomyslný vrchol soutěžního žebříčku není zrovna jeho cílem, chce si však soutěž užít a bavit při ní sebe i diváky v sále a u televizních obrazovek. „Chci udělat maximum pro to, abych měl pocit, že jsem se na to nevyprdl. Přiznám se, že by mě mrzelo, kdybychom vypadli už v prvním nebo druhém kole. Jako třetí tanec máme tango a to nám fakt jde, takže by mě naštvalo, že bychom ho nezatančili,“ upozorňuje. (Rozhovor proběhl před třetím kolem, pozn. red.)
Spokojený bych byl, kdybych to zatančil jako Alice - takže nikdy.
Důvod, proč si tento vášnivý latinskoamerický tanec získal jeho oblibu, spočívá v mužském sebevědomí: „Líbí se mi jeho noblesnost a líbí se mi, že muž u toho vypadá jako muž. Při něm se cítím opravdu dobře. Je to první tanec, kde jsem se trochu osmělil a chvilku Alici vedl. Většinou vede ona mě,“ směje se Matěj na svou taneční partnerku, profesionální tanečnici Alici Stodůlkovou, která před dvěma lety dovedla k vítězství ve StarDance herce Pavla Kříže.
Zatímco tango Matějovi sedlo hned na prvním tréninku, zpočátku hodně zápolil s dalším latinskoamerickým tancem, ča-ča: „Kroky tady jdou úplně jinak, než by člověk přirozeně šel. Nakonec jsem tomu snad přišel na kloub, ale spokojený nikdy nebudu. Spokojený bych byl, kdybych to zatančil jako Alice - takže nikdy,“ říká a dodává, že má plné nohy i ruce s každým tancem.
Matěj Ruppert
„Vždycky mám na začátku pocit, že to nezvládnu, ale jak ty tance přibývají, tak ten pocit už tak silný není a zdá se mi to jednodušší,“ hodnotí. „Třeba ča-ča a quickstep jsou nesmírně fyzicky náročné, tango je trochu odpočinkovější, paso doble je zdánlivě pomalé, ale má spoustu držených póz a ty dají člověku zabrat. Každopádně si neodpočinu u žádného tance. Teď se mořím se sambou a mám z ní dost vítr.“
Útěchou mu je, že ho při tomto obtížném tanci bude doprovázet jeho oblíbená písnička Kalimba de Luna v podání Tonyho Esposita. „Tu když někdy na diskotéce zahrají, tak nevydržím sedět a vlítnu na parket,“ napovídá, že už před vstupem do StarDance mu tanec nebyl cizí.
„Nechci, aby to znělo jako chvástání, ale docela často jsem byl jako tanečník chválen. Dokonce jsem párkrát vyhlášený jako král parketu! Byla to ovšem vždycky čistá diskotéka s prvky breakdance,“ vysvětluje.
Nejvíc vyhráváme tím, že se naučíme něco, co jsme dosud moc neuměli. Je to takové vítězství sama nad sebou.
Do tanečních chodil, ale příjemné vzpomínky na ně nemá: „Zažil jsem totiž při první hodině něco pro šestnáctiletého kluka velmi ponižujícího: jsa poměrně malý vzrůstem jsem dostal snad dvoumetrovou tanečnici. A jako první tanec jsme měli mazurku, při které partner stojí za tanečnicí. Měl jsem pocit, že tam za ní vlaju jako na klepadle. Dost mi to tanec znechutilo a už jsem tam nešel.“
Rám jako zaklínadlo
Nabídku do soutěže StarDance dostal poprvé před dvěma lety. Tehdy ji odmítl z časových důvodů, protože se bál, že by účast v soutěži nešla skloubit s koncertováním Monkey Business. „Alice tehdy vyhrála s Pavlem Křížem, sledoval jsem to a mrzelo mě, že jsem se toho nezúčastnil. Když mě oslovili podruhé, už jsem neváhal,“ říká.
StarDance nepovažuje za soutěž v pravém smyslu slova: „Nejde o umístění nebo vítězství, nejvíc vyhráváme tím, že se naučíme něco, co jsme dosud moc neuměli. Je to takové vítězství sama nad sebou. Já jsem si chtěl hlavně vyzkoušet něco nového. Rád se předvádím, takže nějaké přemáhání mě to nestálo.“
Na otázku, co je pro něho na tanci nejtěžší, má jednoznačnou odpověď: rám. „Kdybyste při tréninku slyšela Alici, tak si budete myslet, že mě zaklíná nějakou hindskou modlitbou: rám, rám, rám. Jde o správné držení,“ vysvětluje. „Vůbec nechápu, jak třeba u quickstepu na to mohou tanečníci myslet a dodržovat to, tam svištíte, až se vám točí hlava.“
Sešlost kamarádů i idolů
Účastí v soutěži udělal radost i mamince a tatínkovi, kteří bývali skvělými tanečníky rokenrolu.
O fanoušky vůbec nemá v soutěži nouzi. Fandí mu a esemesky posílají třeba zakladatel a frontman Monkey Business Roman Holý i s manželkou a dětmi Andrejem a Evelynkou. „U Evelenky si ale nejsem tak jistý, protože ta bude fandit i Ondrovi Brzobohatému. Já mu ostatně budu fandit taky, protože jsme velcí kamarádi,“ dodává Matěj. „S Ondrou často vystupujeme, máme se rádi lidsky i pracovně.“
Anča je v soutěži můj favorit - jednak strašně zkrásněla, jednak je nesmírně pohybově nadaná.
Letošní StarDance vůbec připomíná sešlost Matějových kamarádů a idolů. Vedle Ondřeje Brzobohatého se zná dlouho i s jeho životní partnerkou Taťánou Kuchařovou: „Poznali jsme se dávno před tím, než se stala Miss, protože byla velkou fanynkou Monkey Business. Přišla jednou na náš koncert v Hradci Králové, kde blízko žila. Pak jsme se viděli na několika společenských akcích. Když se dali dohromady s Ondrou, jsme spolu hodně často.“
Další účastník soutěže, se kterým Matěje pojí dlouholeté přátelství, je Anna Polívková: „Známe se 17 let, tehdy jsem chodil s její kamarádkou a spolužačkou z konzervatoře Vandou Šípovou. Vandě vděčím za to, že jsem se dal na zpívání. Tvrdila, že ve mně něco je, a dotáhla mě k učiteli zpěvu. Dnes je z ní vynikající operní pěvkyně.
S každým tancem mám při tréninku plné nohy i ruce, tvrdí.
Scházeli jsme se všichni u Anči v bytě, bydlela tam i Martha Issová, byla to skvělá parta. Když Anča odjela studovat do zahraničí, chvíli jsme se jeden druhému ztratili. Jsem rád, že se teď budeme zase často potkávat. Anča je v soutěži můj favorit - jednak strašně zkrásněla, jednak je nesmírně pohybově nadaná a má v sobě noblesu a ladnost.“
Matěj měl velkou radost, když se díky taneční soutěži seznámil s legendárním československým diskařem Imrichem Bugárem: „Spolu s Antonínem Panenkou a Niki Laudou byl mým dětským sportovním idolem,“ vysvětluje a dodává, že vždycky obdivoval i skokanku Šárku Kašpárkovou.
Škola s handicapem
Původně měl Matěj nakročeno na učitelskou dráhu, protože vystudoval střední pedagogickou školu. „Když se moji učitelé na základní škole dozvěděli, na jakou střední půjdu, tak tomu nevěřili. Byl jsem považován za velkého sígra, měl jsem velké kázeňské problémy, dvojky z chování,“ vzpomíná.
V dětství totiž trpěl LMD neboli lehkou mozkovou disfunkcí, která se ve škole projevuje vyrušováním, nesoustředěností a nepozorností. Dnes je to běžně uznávaná diagnóza, ale v době, kdy Matěj chodil do školy, mu hrozila zvláštní škola. Zachránila ho před ní návštěva u světově uznávaného dětského psychologa profesora Zdeňka Matějčka.
„Učitelům, kteří mě chtěli uklidňovat prášky, napsal do zprávy, ať si prášky vezmou oni a přečtou si brožuru, kterou jim ministerstvo školství rozdalo už před pěti lety. Tím mé strasti ve škole skončily.“
Paradoxní bylo, že na první učitelskou praxi v rámci střední školy zamířil na pražskou základní školu, kam jako dítě chodil: „Potkával jsem tam na chodbách učitelky, které jsem pořádně potrápil, nemohly tomu věřit.“
Publikum si podmanil i na letním Open Air Music Festivalu Trutnov.
Nejvíc mu však dala zabrat praxe v mateřské škole: „Bavilo mě to tam, ale po půl dni jsem odtamtud odcházel úplně vyšťavený. Ve stejné době jsem si přivydělával u tatínka, který měl fabriku na kancelářský nábytek. Docela těžce jsem tam manuálně pracoval od sedmi do čtyř, ale tak unavený jako po půl dni s dětmi jsem odtamtud nechodil. Je to fakt hodně těžké zaměstnání.“
Exhibicionista svázaný trémou
Když mu bylo šest, vzala ho maminka do dětského folklórního souboru Rosénka, kde tancoval a hlavně zpíval tak dobře, že se stal sólistou souboru. Od té doby ho hudba provází celý život.
K Monkey Business ho prý přivedla šťastná náhoda. Při studiu dělal brigádu na natáčení reklam a videoklipů a seznámil se s basistou Pavlem Mrázkem, který tam dělal asistenta kamery. Zrovna s Romanem Holým zakládal novou kapelu a pozval ho na konkurz na zpěváka. Tím už je 14 let.
Jsem rád středem pozornosti a vždycky jsem se rád předváděl. To neznamená, že bych neměl trému.
Kromě Monkey Business hostuje v jiných projektech, občas vystupuje i sólově. „S Romanem Holým máme další dvě kapely, z nichž každá hraje trochu jiný styl: G-Point Hunters, což je komerčnější projekt, hrajeme třeba na firemních večírcích. Vzniklo to z touhy mít vedle Monkey Business totální svobodu a improvizovat. Roman hraje na klávesy, já zpívám, často s námi vystupuje Tereza Černochová. Pak máme ještě skupinu Neruda, to je tvrdý garážový rock.“
Proč zvolili název Neruda? „Koupili jsme ho od Dana Bárty. Ten ho měl v zásobě, až bude na stará kolena jako nerudný dědek s nějakým kytaristou objíždět hospody, aby měl na pivo, protože žádný důchod nedostane. Prodal nám ho draho - za dvě pneumatiky od traktoru,“ směje se Matěj.
Být součástí toho, čemu se říká showbyznys, ho baví: „Jsem rád středem pozornosti a vždycky jsem se rád předváděl. To neznamená, že bych neměl trému. Tu mívám i den dopředu. Nemluvím, je mi špatně od žaludku. Když ji náhodou nemám, tak ji dostanu z toho, že ji nemám a že ten koncert dopadne hrozně.“
Před přímými přenosy StarDance je o něco klidnější. „Když zpívám, mám trému, že zklamu spoluhráče, posluchače, protože budu zpívat blbě. Nejhorší to bylo, když jsem někdy hrál ve filmu, to jsem měl megatrému, daleko horší než před koncertem. Když ve filmu zkazím záběr, zkazím to režisérovi, kameramanovi, zvukaři, spousta lidí tam kvůli mně bude o hodiny déle.
Tady to je jiné v tom, že jsem sám za sebe. Jediná, komu to zkazím, je Alice. Když někdo řekne, že jsem netančil dobře, tak prostě pokrčím rameny a řeknu, že nejsem tanečník. To je ten velký rozdíl od koncertů, kde vystupuju jako zpěvák.“
Chystá se založit rodinu
Matěje si často berou jiní známí interpreti ke spoluúčinkování. Patří k nim třeba Michael Kocáb a Michal Pavlíček. „Shodou okolností jsem s oběma spolupracoval, když spolu nemluvili. Snažil jsem se jim říct, že jsou nejlepší spolu a byla by strašná škoda, kdyby v tom nepokračovali. Jsem hrozně rád, že se zase dali dohromady. Pražský výběr je pro mě fenomén, byl jsem od raného mládí jejich velkým fanouškem,“ připomíná.
„Vždycky mě bavil i Roman Dragoun. Přijde mi nespravedlivé, jak málo se o něm ví. Je to jeden z nejlepších zpěváků, jaké jsme tady za posledních padesát let měli. Nesmírně si vážím i Dana Bárty. Jsme dobří přátelé, hodně se spolu bavíme o muzice i jiných věcech, často spolu vystupujeme.“
Mým zbožným přáním je, abychom pořád hráli s Monkey Business a pořád to někoho zajímalo.
Ze začínajících interpretů předvídá velkou budoucnost Vojtovi Dykovi, s nímž také několikrát vystupoval: „Je nesmírně talentovaný v mnoha směrech - pěvecky, herecky, pohybově a ještě výborně vypadá. Když to správně uchopí, má šanci se jednou stát druhým Karlem Gottem.“
Sám velké životní plány nespřádá, protože podle vlastních slov muzikant na volné noze si žádné plánování nemůže dovolit. „Mým zbožným přáním je, abychom pořád hráli s Monkey Business a pořád to někoho zajímalo. Abychom hráli třeba v šedesáti jako Olympik, a ještě nás to uživilo.“
Velká materiální očekávání však v tom směru nemá: „Jsem celkem skromný člověk, i v tom mám štěstí. Nic z toho, co potřebuju, mi nechybí: mám kde bydlet, mám sice ojeté, ale slušné auto, vedle toho ještě starý jaguár z roku 1982, veterána jen tak pro zábavu. Nemám materiální ambice, budu spokojený, když to zůstane, jak to je.“
Umí strhnout publikum
Když se Matěj Ruppert (35) objevil v roce 1999 ve skupině Monkey Business, její šéf Roman Holý jistě věděl, jak dobrý a pro novou kapelu důležitý tah to je. Na prvním albu Why Be In When You Could Be Out (2000) se ukázalo, že jí v Ruppertovi obstaral spolehlivého zpěváka, který má potenciál se zlepšovat.
V následujících letech na mnoha nahrávkách a především koncertech Ruppert využil svůj široký hlasový rozsah, který mu umožňuje vyzpívat skladby i ve velice těžkých polohách, a také schopnost pracovat s barvou hlasu, stejně tak s jeho dynamikou.
Prokazuje to i v několika coververzích, jež si jeho kapela na vystoupeních často jen tak pro radost zahraje. Je to ten typ zpěváka, jenž se intonačně sotvakdy mýlí a který je schopen výkonem i svým přirozeným šoumenstvím strhnout publikum tak, že je roztančí, při baladách klidně i rozpláče.
Jaroslav Špulák, hudební kritik
Jeden konkrétní životní plán však ve svých pětatřiceti hodlá naplnit. Po krachu prvního manželství s herečkou a zpěvačkou Karolínou Chytilovou se nedávno oženil a s manželkou Terezou plánují založit rodinu. Potomek možná dostane do vínku solidní taneční základy.
