Článek
Pustil jste si před natáčením Vávrova Husa pro inspiraci?
Nedávno šel v televizi. A já chtěl koukat hlavně ze zvědavosti, protože jsem ten film viděl naposledy jako malé dítě ve škole, někdy dopoledne mezi velkou přestávkou a obědem. Už nevím, co jsem ten večer dělal, ale nějak mi to nevyšlo a film jsem si nakonec nepustil. Jen si pamatuju, že to bylo barevné a že pan Štěpánek hřímal z kazatelny.
Srovnání s hereckým mistrem Zdeňkem Štěpánkem vás neděsí?
Na to se nedá moc myslet, to by bylo spíš svazující. Herectví je interpretační řemeslo a já dostal noty, v mém případě scénář a pokusím se svou roli co nejlépe interpretovat.
Co vás na Husovi oslovilo nejvíc?
Byl to čestný člověk. A to bez debaty. Katolická část našich spoluobčanů k němu může mít třeba kontroverzní vztah, ale já si myslím, že se mu nedá upřít, že byl statečný a že se rozhodl dát tu nejvyšší oběť kvůli svému přesvědčení. Dodnes není jasné, zda taková oběť má či nemá smysl. Můžeme najít dost argumentů pro i proti. Někdo může namítnout, že je lepší si zachovat život a dál se snažit bojovat proti bezpráví. Někdo si zase myslí, že dát nejvyšší oběť, jako to udělal nejen Hus, ale i Palach či Zajíc, je víc.
A co si o tom myslíte vy?
To je opravdu těžké zodpovědět. Něco jiného je si to romanticky představit a něco druhého je polít se benzínem a fakt to udělat.
Nakolik jsou těžké Husovy monology, jeho kázání?
Ty se teď učím. Čekají mě scény kázání v Betlémské kapli, v Kutné Hoře, celkem asi šestero kázání a všechno to jsou monology, které mají přes stránku.
Jsou kázání v hodně stylizované podobě?
Používáme moderní jazyk, ale mluva je stylizovaná. Už v těch slovech samotných je obsaženo hodně patosu. Takže co se týče herectví, je to tenký led. Když na to člověk trochu zatlačí, cítí, jak z něj lezou falešné tóny. Musím si dávat pozor a hlídat se. Když se u těch patetických slov ještě prožiju i já, divák by pak byl o prožitek ochuzen. Lehká stylizace tam bude pořád, není to úplně přirozená mluva, ale používáme ji pouze jako znak k tomu, co chtěl Hus sdělit.
Husa známe mimo jiné i jako mravokárce žen. Vy však ve filmu prožíváte cosi jako vztah ke královně Žofii, manželce Václava IV.
Jen velmi lehce. Vztah s královnou Žofií je doložen historicky, byl jejím důvěrníkem a ona se ho dlouho snažila chránit proti vysokému kléru. Nehrajeme to tak, že by byl Hus sukničkář. Naopak, on vystupoval proti tomu, aby kněží hráli hazardní hry a vysedávali po hospodách. Což bylo běžné, stejně tak jako že měli souložnice. To se mu hrubě nelíbilo. Pokud někdo chce kázat pravdu, měl by v pravdě žít, to byla jeho základní teze.
Ale na druhou stranu se knězem mohl člověk stát až ve třiceti. Předtím byl podjáhnem a jáhnem. Je otázka, co dělal Hus do té doby. Byl to chlap z masa a kostí a v celibátu byl až od třiceti, takže se dá předpokládat, že se asi ženy dotkl. A pak věřím tomu, že už ne.
Silným motivem je i příběh jeho přítele Štěpána z Pálče, který se později stal jedním z Husových hlavních žalobců.
Ano, je to věčné téma zrady a přátelství. Štěpán byl ohnivější a plamennější než Hus. Jenže ho rok věznili a tam ho zlomili. Vrátil se jako jiný člověk. Zacházeli s nimi krutě, takže těžko soudit.
Pravda, přátelství, zrada… A co láska, nechybí ve filmu?
Ale Jan Hus a královna Žofie se mají rádi, byť platonicky. Kdyby se potkali v jiném životě a na jiném místě, možná by spolu byli.
Změnil jste na něj názor během natáčení, když jste se mohl lépe seznámit s některými historickými okolnostmi?
Ne. Můj názor na něj je vždy stejný. Že to byla morální autorita, kterých se našemu národu moc nedostává. Takže jsem za něj byl vždycky rád. Téma Jana Husa je mi blízké, neboť nikoho takového dnes nemáme, zvlášť co odešel prezident Havel. Ten pro mě byl velkou morální autoritou celosvětového významu. Naplnil i rčení, že doma není nikdo prorokem. Ten nám bohužel odešel a nikoho jiného tu mezi veřejně činnými lidmi bohužel nevidím.
Jan Hus dodnes nebyl rehabilitován. Myslíte, že film může přispět k otevření debaty o poměrech uvnitř katolické církve?
Jsem hlavně rád, že s novým papežem katolická církev otevřela téma pedofilie, které se jí týká a které se mi bytostně protiví. Proto je můj vztah ke katolické církvi velice problematický. Kdo sahá na děti, nemá právo něco kázat.