Článek
„V Brně budu vždycky doma, protože jsem se tam narodil,“ tvrdí procítěně, když se ho ptám, jestli si v Praze, kam se před pár lety přestěhoval za svou partnerkou, čtyřicetiletou herečkou Bárou Munzarovou, už zvykl. „Když se tam rozhlédnu, na každém rohu jsem něco prožil,“ říká herec, který se k divadlu a k filmu dostal od jachtařské plachty.
Jachtingu se dokonce věnoval na vrcholové úrovni. Tehdy hodně cestoval. „Telefonoval jsem třeba domů z jachtařského mistrovství světa v Cannes kamarádům a ptal jsem se, co zrovna dělají. Když mi řekli, že jsou Na Piavě (hospoda v Brně - pozn. aut.) na pivečku, úplně mě to roztesknilo! Fakt. Co blbneš, smáli se mi, jsi na mistrovství u moře, bydlíš v luxusním hotelu. Tak co mi prý chybí! No právě ta Piava, pivečko, kamarádi. A má Bor naložený ty svoje dobrý utopence? ptal jsem se… Mysleli si, že si z nich dělám legraci,“ vzpomíná.
Do divácké paměti se zapsal například ve filmech Roberta Sedláčka Pravidla lži a Muži v říji, v televizi jsme ho mohli naposledy vidět ve filmu Lenky Wimmerové Tchyně a uzený a nejnověji nastoupil do velkého televizního seriálu.
On sám se však považuje zejména za divadelního herce a principála. V autorské divadelní společnosti Frída, kterou založil v roce 2000 a která nese název podle jedné postavy z divadelní hry Mistr a Markétka, hraje kromě svého stálého hereckého partnera Radima Nováka i se svou současnou partnerkou Bárou Munzarovou. Frída má za sebou 850 repríz svých autorských her, které za dobu její existence navštívilo více než čtyři sta tisíc diváků.
Houslista z Obchoďáku
„Nejde o to, jestli jste Brňák, Pražák nebo Podskalák, protože jsme všichni Češi. Jsme malý národ. Nedávno jsem slyšel, jak se v rozhlase ve svém pořadu pan Munzar s básníkem Františkem Novotným zamysleli, co to vlastně znamená národ. Národ je řeč. A já myslím, že bychom měli být rádi, že jsme při své velikosti tak pestří. Kdo to z jakéhokoli důvodu kastuje, je vůl. Je ale fakt, že v Brně a v jeho okolí se cítím jistější. Tady v Praze skoro nikoho neznám. Jsem přesazenej starej strom a ten se přesazuje blbě,“ směje se.
V novém seriálu Obchoďák svádí coby muzikant - houslista -ředitelku obchodního centra Terezu Kostkovou.
„Ono to chvíli trvá, než zakoření. Kořeny se můžou poškodit a uschne. Ale já jsem dobře a pečlivě zavlažován,“ prozrazuje stále se smíchem herec, který je v Praze momentálně zaneprázdněn natáčením nového seriálu Obchoďák.
Hraje v něm houslistu. Kromě úspěchů na hudebním poli má jeho postava také úspěchy u žen.
„Mám tam okolo sebe tři ženy a psa, fenu. Bývalou manželku, milenku a partnerku,“ vypočítává Martin Trnavský. Na place je teď nezřídka i do tří hodin do rána. Jeho seriálovou partnerku měla hrát v Obchoďáku ta skutečná, Bára Munzarová. „Kvůli nehodě, která se nám stala na motorce a při níž si poranila plosku levé nohy, však musela natáčení přerušit a její roli převzala Tereza Kostková.“
Rezignovaný i naštvaný
Ačkoli nemá Martin Trnavský v poslední době času nazbyt, nazkoušel ve volných chvílích divadelní one man show s názvem Kolega Mela Gibsona, která měla nedávno premiéru. „Je to o herci, který si pořád stěžuje,“ přibližuje stručně děj. „Inspirace je dost, všude, kam se podíváte. Text jsem se učil skoro půl roku. V bytě, kde jsem si to i zkoušel. Žádné extra podmínky, normálně, tak jak jde život.“
Hra je prý přesně o tom, co poslední dobou cítí. „Rezignaci a naštvání zároveň,“ odpovídá na otázku, co že to přesně je. Že by to bylo krizí středního věku, ale odmítá.
„Máte pocit, že to, v čem žijeme, je tím, že po nás jde generace odchovaná kapitalismem a před námi ti ze socialismu? Já si to tak úplně nemyslím,“ zamýšlí se čtyřicátník. „Spousta lidí by chtěla být kapitalistou žijícím v socialismu. Mít dostatek a neudělat pro to nic.“
S Bárou Munzarovou jsou partnery v životě i na jevišti.
Vypráví, jak se šel v Praze podívat dvakrát na představení La Putyky, souboru, který v sobě kombinuje prvky divadla a nového cirkusu.
„To bylo inspirující, na rozdíl od scén, které inscenují klasiku posté a v co nejextravagantnějších kulisách. Koho zajímá, že se Čechovův Racek hraje na kře s tučňáky? Někoho možná ano, ale mě ne. Chybí nám prostor a odvaha pro současné autorské věci. A mladí chtějí něco nového, hledají a pídí se."
"Na La Putyce seděli na nepohodlných lavicích a za lístek dali skoro pět set korun. A to nadšení! Jak u herců, tak u publika! Tou energií mi to připomnělo Frídu a její začátky. Při posledním představení, které měli ve stanu, i mně vlili krev do žil. Za poslední dobu jsem musel překonávat tolik překážek, které vůbec nesouvisely s uměleckou a producentskou činností, že jsem se v jistý moment dostal do stavu absolutní rezignace.“ Nebo je to možná jen ten správný stav na dobití baterek a pojede se dál? „Nevím,“ krčí rameny.
Kdo čte, je exot
„Asi jde o to, vymýt všem mozky,“ nebere si servítky a vrací se k tomu, co se děje ve společnosti a co i přes pracovní vytížení pozorně sleduje.
„Může za to bulvarizace a ztráta morálních hodnot. Co bude z těch dvacetiletých? Začnou si zase hledat jazzové kluby? Budou číst ještě knížky? Vždyť kdo dnes čte, je exot. Dnes musí být vše zkratkovité, rychlé, úderné, dynamické a hlavně cool. Připadám si jako ve sci-fi filmu, který se stává skutečností. Jenže v něm, ve chvíli, kdy začne být zle, přichází všechno zachránit hrdina. Pohádky taky končí dobře. Víte proč? Aby zbyla naděje. Já ale zatím vidím, že v životě naprostou většinou dobro nad zlem nevítězí.“
Nedávno nastudoval one man show s názvem Kolega Mela Gibsona. „Je o naštvaném herci a přesně vyjadřuje moje pocity,“ říká o ní.
Martin Trnavský je zvyklý říkat věci na rovinu, tak jak je cítí a jak ho štvou. Z elektroprůmyslovky kdysi zamířil nejprve do světa sportu. Chtěl studovat stejně jako jeho otec FTVS, nakonec však dal přednost herectví. Předtím se ale, jak už bylo řečeno, věnoval jachtingu - ve dvaceti letech byl dokonce členem předolympijského výběru a žil ve Francii, Německu, Španělsku a v Portugalsku.
Pak se však přihlásil na JAMU a herectví si zamiloval tak, že u něj už zůstal. Hrál v televizních filmech, také v oblíbených Četnických humoreskách, rád vzpomíná na filmové projekty s režisérem Robertem Sedláčkem.
Nevyhnul se ani účinkování v Ordinaci v růžové zahradě, v české i slovenské verzi. Z obou však velmi rychle odešel. Natáčení tohoto seriálu se mu však stalo osudným. Právě při něm se seznámil s Bárou Munzarovou. Jejich přátelství po čase přerostlo ve vztah.
Aféra s blondýnou
„To si tehdy bulvár smlsnul. Sleduju, co o mně píšou. Ve společnosti, kde by platil zákon na ochranu osobní svobody, by si nic takového nikdo nemohl dovolit,“ rozčiluje se herec.
„Nedávno mi zase přisoudili románek se slovenskou kolegyní Dianou Mórovou, se kterou hraju v našem představení Mezi nebem a ženou. Navíc jsme partnery i ve slovenském seriálu Panelák. Je taky mediálně sledovaná, protože má po rozvodu," dodává.
Hru Mezi nebem a ženou uvádí divadelní spolek Frída a protihráčkou mu zde je slovenská herečka Diana Mórová.
Když jsem si přečetl, co se má mezi námi dít, až mi zatrnulo! Ten článek byl tak přesvědčivě zkonstruovaný, až jsem se sám lekl, jestli to není pravda!“ směje se hořce. „Včetně fotek, kde se po představení loučíme stylem pusa zprava, pusa zleva, tak jak se to běžně dělá. Popiska k nim však byla úplně jiná. Na Slovensku spekulovali, jestli podlehnu jejímu tělu, v Čechách už to byla hotová věc se zaručenými informacemi. Co si pak o mně mají lidi myslet? Že ten nestyda zahnul Munzarové s nějakou blondýnou. Že je to celé vylhané, se už nedoví,“ vzdychne si.
