Článek
Právě pro svůj takzvaný „poker face“ byl před lety vybrán jako moderátor televizní vědomostní soutěže Chcete být milionářem?. Tomu se ale Martin Preiss brání – navenek prý působí asi úplně jinak, než jaký je doopravdy.
„Niterně jsem poetický, dokonce bych řekl, že jsem introvert, i když to tak na první pohled nevypadá. A když mám být ranař v osobním životě i před kamerou, mám s tím problém,“ přesvědčuje mě.
Jeho role v Doktorech z Počátků je záhadná hned z několika důvodů. „Jde o milionáře, který se rozhodne skončit se svým dosavadním životem, protože má za sebou alkohol, drogy, spoustu ženských a tak dál. Potom zkolabuje a chce se úplně zavřít před světem. Při jízdě na čtyřkolce si navíc ještě rozdrtí nohu. A pak se o něj v doléčovacím zařízení začne starat holka z vedlejšího pokoje, která má dvě děti a je to bývalá alkoholička.
Hraje ji Sabina Laurinová a náš vztah v příběhu je docela složitý. Ale myslím, že scenáristé pro nás i pro diváky chystají překvapení v podobě milostného vzplanutí. Jsme z toho oba poněkud nervózní, jsme stydlivější, než jsme bývali možná před lety, i když víme, že to ke každému seriálu patří a divák to má rád.“
Pro roli komunisty Miroslava Pavla v Českém století mu scénář nic podobného naštěstí neukládal. „Televizní cyklus České století mě nadchl a jsem opravdu rád, že jsem měl možnost potkat se s režisérem Robertem Sedláčkem. Díky tomu jsem měl několik natáčecích dnů s velkými hráči – konkrétně s Jiřím Lábusem, který hrál polistopadového premiéra Jiřího Adamce,“ vzpomíná. Nezapomene ani na Oldřicha Kaisera v roli vedoucího komunistických poradců a Marka Daniela, který se objevil v úžasné masce jako Václav Havel.
České století byl podle herce výjimečný projekt už tím, že jeho příprava i vlastní natáčení byly velmi pečlivé. „Robert Sedláček vyžaduje co největší autenticitu, herecký minimalismus, cítí každou faleš a klišé.“
Období kolem listopadu 1989 si herec pamatuje živě. „V té době jsem byl ve třetím ročníku na gymnáziu, kde jsme měli stávkový výbor. Dá se říct, že jsme ho vedli společně s jedním mým kamarádem. Jenže jednoho dne přišli do školy tajemní páni a chtěli nás zatknout a odvézt. Naštěstí se za nás tehdejší paní ředitelka postavila a vysvětlila jim, že to není nic proti systému, ale že bojujeme za studenty, kteří byli zbiti na Národní třídě. Tím nás vlastně zachránila.“
Komunální politiku vzdal
Od svých pěti let žije Martin Preiss v pražských Kunraticích – čtvrti, kde jeho otec, herec Viktor Preiss, před lety koupil starý dům. Podle slov jeho staršího syna Martina to byla ruina, kterou známý herec z pražského Divadla na Vinohradech v podstatě opravuje dodnes. „Starý dům je starý dům.“ A pak se naskytla příležitost pořídit si své vlastní bydlení i Martinovi.
„Náš soused měl pozemek, který si schovával pro svého syna, jenže ten bohužel tragicky zahynul. Najednou tam byla opuštěná parcela s chatičkou, kterou jsme koupili, a posléze na ní vznikl jednoduchý okal, kde teď bydlíme.“ Jeho o pět let mladší bratr Jan bydlí s rodinou jen o kousek dál, v Zeleném údolí, takže k sobě mají všichni Preissovi blízko.
V seriálu Doktoři z Počátků hraje milionáře a snímek dokládá, jak žil, než do této rázovité vesnice přišel.
Až donedávna byl Martin Preiss také v místním obecním zastupitelstvu, ale teď to už vzdal. „Nikdy jsem po politice nebažil, do žádné strany nevstoupil a byl jsem nezávislý. V Kunraticích žiju dlouho, a když mi před několika lety nabídli, abych se v komunálních volbách stal součástí kandidátky, souhlasil jsem. Hlavně proto, že mě kolegové ujišťovali, že jsem na absolutně nevolitelném osmém místě z jedenácti a že můžu být v klidu. Jenže ejhle! Lidé mě zakroužkovali a dostal jsem se hned po paní starostce na druhé místo.
Tři a půl roku jsem práci zastupitele dělal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale už jsem se rozhodl přenechat svůj post někomu dalšímu. Někomu, kdo má chuť, sílu a větší odhodlání.“
Na otázku, jaká to byla zkušenost, odpovídá, že nepřenosná. „Kunratice jsou světem, který je sám pro sebe. Většina lidí se tu velice dobře zná a komunální politika se tu dělá právě pro ně. Na druhé straně je pravda, že v politice je vždy i příležitost pro to, aby se přitom někteří nazobali, a to je třeba eliminovat. Je to boj.“
Je rád, že se podařilo realizovat například výstavbu bezbariérového chodníku a jiné věci pro zkvalitnění života zdejších obyvatel.
Víno jako radost
V areálu takzvané Kunratické tvrze, která byla původně zámkem, si Martin Preiss před rokem pronajal prostor, kde si otevřel svou vinotéku s názvem Decinka. Láska k vínu se v něm zrodila postupně především díky jeho ženě Martině, která pochází ze Znojma.
„Víno jsem pil rád i předtím, ale moc jsem mu nerozuměl. Pak jsem začal jezdit na Moravu a postupně do toho pronikal. Do Prahy jsem odtud víno vozil tak dlouho, až se mě přátelé začali ptát, proč si neotevřu vinotéku. A tak jsem to zkusil. Rodina Martiny má ve Znojmě malé rodinné vinařství, kde se vyrobí ročně až pět tisíc litrů vína, a její bratr Antonín je nejen vinař, ale také hraje v cimbálové muzice.“
V Decince nabízejí vína stáčená i lahvová z domova i ze světa a je tu příjemné posezení, v létě i venku. Také tu pořádají výstavy obrazů.
„Kdybych tady mohl být a nemusel zaměstnávat čtyři brigádníky, možná by to i něco vydělávalo, ale takhle jsem rád, že si vinotéka vydělá alespoň sama na sebe. Maloval jsem si to idealisticky, ale je třeba vydržet,“ směje se.
Když jsme byli s bráchou malí, rodiče si nás někdy přehazovali jako horký brambor. Máma se do Divadla na Zábradlí po mém narození vrátila velmi brzy, protože toho na repertoáru měla hodně a tlačili na ni.
Ani v herectví se úspěch nerodí přes noc. Hlavně je zřejmé, že díky kolotoči, v jakém se herec nyní octil, může dokonale poznat, co dříve prožívali jeho rodiče, herci Jana a Viktor Preissovi. Také oni bývali v jednom kole natáčení, vystupování v divadle a k tomu vychovávali dva syny. Martin Preiss je totiž i otcem dvou synů, Šimona a Matouše, ve věku dva a půl a pět let. Z prvního manželství má ještě dnes už patnáctiletou dceru Viktorku, která navštěvuje víceleté gymnázium.
„Když jsme byli s bráchou malí, rodiče si nás někdy přehazovali jako horký brambor. Máma se do Divadla na Zábradlí po mém narození vrátila velmi brzy, protože toho na repertoáru měla hodně a tlačili na ni. S mojí ženou Martinou, která je také herečka, se snažíme to trochu ukočírovat.“
Jako člen činohry Národního divadla si před lety zahrál v divadelní adaptaci románu Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Na snímku s Josefem Somrem.
Do druhého manželství vstoupil Martin Preiss na hrázi jednoho třeboňského rybníka v den, kdy starší syn Matouš slavil první narozeniny. „Jméno Matouš se nám líbilo a v té době jsme vůbec nevěděli, že na svět přijde ještě druhý syn. Jméno pro něj se pak už nabízelo samo,“ směje se herec a přitom naráží na oblíbené filmové postavy Šimona a Matouše.
„U nás je to ale spíš Matouš a Šimon než obráceně. Kluci k sobě mají blízko a díky malému věkovému odstupu jsou teď ve fázi, kdy musejí mít všechno dvakrát. My to s bráchou měli jinak. Byl jsem starší o pět let a pamatuji si hlavně to, jak mě rozčilovalo, když mě zdržoval. Jako malý capart chodil pořád za mnou nebo jsem ho, chudinku, cestou do školy tahal za aktovku, protože šel na mou pubertu moc pomalu.“
A jací jsou slavní herci, Viktor a Jana Preissovi, v rolích prarodičů? „Jsou moc fajn, jenom je někdy znát, že už na jisté věci nemají nervíčky.
Táta byl s Matoušem dva dny na chalupě, a když se vrátili, viděl jsem na něm, že mu to stačilo. I díky své profesi mají holt toleranci na hluk a věčné dětské hemžení přece jen nižší.“
Ačkoli by se mohlo zdát, že vzhledem k rodinné tradici měl Martin Preiss cestu k budoucímu povolání umetenou, tak jednoznačné to nebylo. O své herecké budoucnosti neměl dlouho jasnou představu a po gymnáziu si podal přihlášku na školy dvě – Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy obor anglistika-amerikanistika a kromě toho také na DAMU.
Rozhodlo, že ho přijali právě tam, čímž nakonec vyfasoval rodinnou štafetu a po škole nastoupil do angažmá v plzeňském Divadle J. K. Tyla a poté v Národním divadle. Ovšem role moderátora sledované televizní soutěže nakonec zamíchala kartami jinak. „Byla to velká zkušenost, ale na několik dalších let jsem se tím dostal do škatulky moderátora, nikoliv herce. A cesta zpět byla těžká…“
Stačí si ale kromě divadla připomenout např. jeho role v seriálech z poslední doby, jako třeba Gympl, zmíněné České století a Doktoři z Počátků, Sanitka 2 nebo chystaná Policie Modrava, aby bylo jasné, že se návrat podařil.
