Markéta Konvičková: Teď jsem nejvíc zamilovaná do hudby

„Když za mnou krátce po soutěži přišel Petr Šiška s nabídkou na natočení desky, ani jsem tomu nemohla uvěřit. Bylo to splnění jednoho z mých snů,“ vysvětlila mi Markéta hned, jak se věci mají. V očích jí přitom poskakovaly plamínky. Příprava desky se rozjela velmi rychle a ke spolupráci byli osloveni mj. Michal David a Peter Bende. Album Na šňůře perel vyšlo v květnu a už se ho prodalo přes pět tisíc kusů.

Markéta vyrůstala v Třinci spolu se starším bratrem, maminkou a jejím přítelem. „Naši se rozvedli, když mi bylo pět let, ale s oběma rodiči mám velmi hezký vztah. Táta mě odmala vedl ke zpěvu, dokonce mě přihlásil i do prvního pěveckého kroužku, zatímco máma mě podporovala spíš v tancování. Právě táta mi také řekl o castingu do Česko Slovenské SuperStar a pomáhal mi v tom. Sám se hudbou neživí, ale miluje ji a rád hraje na kytaru a zpívá.“

Markétin starší bratr Martin je sportovec. Hraje hokej a v poslední době žil v Kladně.

„Brácha se mámě narodil, když jí bylo devatenáct let, a když jí bylo čtyřiadvacet, přišla jsem na svět já. Studia musela odkládat, ale podařilo se jí to,“ říká Markéta pyšně na adresu své maminky.

„Je jí čtyřicet a má čerstvě po státnicích. Vystudovala ekonomii a už je z ní inženýr. Když má čas, chodí na moje vystoupení a drží mi palce. Někdy ale musí trpět, protože domů se většinou dostanu hrozně unavená, a když si se mnou chce povídat, jdu raději spát. Naštěstí to chápe.“

Před startem své kariéry byla prý mladá zpěvačka notorickým spáčem. Ještě před rokem byla o víkendu schopná usnout v deset večer a probudit se druhý den v poledne. Teď je všechno jinak a často spí po vystoupení třeba jen pět hodin.

„U mámy to pak musím dohnat. Buď jsme u nás doma v Třinci, anebo jedeme na chatu do Vendryně, což je ještě součást Třince a bydlí tam Ewa Farna. Už jsme se spolu i na nějakých scénách potkaly. Je o rok starší než já.“

V září Markéta se svou maminkou a jejím přítelem odjela na dovolenou do Spojených států, konkrétně do Kalifornie. Těšila se, že si tam nakoupí oblečení, které pak využije na podzim na svém turné. Začíná 3. listopadu v rodném Třinci a vrcholí 1. prosince v Hard Rock café v Praze.

Po koncertech domů za maminkou, dovolená s rodinou – a co nějaký ten přítel, zajímá mě při pohledu na Markétinu hezkou tvář. „Zatím jsem bohužel na žádného, který by mě opravdu zaujal, nenarazila. Většinou za mnou někdo přijde s tím, že se třeba vsadil s kamarády, že s ním půjdu na pizzu. Tak to se rovnou otočím a jdu. Myslím, že kluci jsou všude stejní, a jestli jsou z Třince, Prahy nebo Plzně, nerozhoduje.

Před pár roky jsem kamaráda měla, ale to byla ještě taková dětská láska. Teď je mi šestnáct, a i když mi to asi nikdo neuvěří, když kolem sebe vidím zamilované páry, je mi hodně smutno, protože jsem zatím stále sama samotinká. Vím, že to přijde, ale ten kluk musí za něco stát a musí to myslet upřímně,“ říká mladá zpěvačka a dodává, že žádnou představu o tom, jak by měl vypadat, nemá.

„Teď jsem nejvíc zamilovaná do hudby a mám hroznou radost, když mi lidi dávají najevo, že mě mají rádi. V létě jsem například byla v Třinci na koupališti a v bazéně ke mně připlavala malá holčička a zeptala se, jestli mě může obejmout. To bylo hrozně krásné.“

Markétini fanoušci si ji najdou všude. Mimo jiné se jim podepisovala i na koncertu své oblíbenkyně, zpěvačky Pink, který se konal v Praze letos v červnu. „Koncert byl fantastický a byla to pro mě obrovská inspirace. Viděla jsem, kam se až zpěvačka může dopracovat. Já zatím jezdím po naší republice, ale ona po celém světě s úžasnou show. Když koncert skončil a v Tesla Aréně se rozsvítilo, lidi mě začali poznávat a chodili za mnou s prosbou o fotografii s podpisem. To byl opravdu nádherný pocit.“

Kulisy při rozdávání autogramů jsou ale různé. Jednou z těch, kteří si o něj napsali do agentury Petarda, byla i dvanáctiletá dívka hospitalizovaná v nemocnici v Praze-Motole.

„Když jsem pak byla v Praze, šla jsem ji navštívit. Začala plakat štěstím, takže jsem na krajíčku měla taky. Čekala na druhou transplantaci ledviny a byla s tím úplně vyrovnaná. Daly jsme si dárečky a já si uvědomila, jaké to je vůbec štěstí, když člověk může žít normálním životem a je zdravý.“

V červnu 2009, kdy se konaly první castingy do soutěže Česko Slovenská SuperStar, Markéta končila devátou třídu. Pár týdnů předtím se přihlásila na hotelovou školu, kam pak v září nastoupila. Noví spolužáci, s nimiž se ještě neznala, ji brzy začali vídat víc než ve třídě v televizi a mysleli si, že je namyšlená.

„Když jsem tam byla, šuškali si a bylo mi to nepříjemné. Tak jsem jim řekla, že z mé strany se vůči nim nic nezměnilo, a pak se všechno srovnalo,“ říká. Po absolvování hotelové školy by chtěla studovat dál. „Je to na čtyři roky s maturitou a naštěstí mám individuální plán. Bez něj by to asi nešlo, už teď se děsím, jak zvládnu podzimní turné a k tomu další povinnosti ve škole.“

Na léto, kdy absolvovala praxi v hotelu, vzpomíná mírně vyděšená. Když totiž v třinecké restauraci Panorama v hotelu Steel obsluhovala hosty, podařilo se jí jedné dámě vylít kávu frapé přímo do klína. „Měla bílé kalhoty a já z toho měla šok. Myslela jsem si, že už ten šálek drží, ale nedržela. Moc jsem se jí omlouvala, ale byla v klidu a říkala, abych jí místo omluvy raději zazpívala.“

Do víru světa zvaného šoubyznys Markéta vlétla jako raketa. Agentura Petarda Production Petra Šišky ji zastupuje od března a nabídky se jen hrnou. Televizní diváci ji měli možnost vidět např. v červnu v přenosu z ostravského tanečního mistrovství Galavečer s latinou. Měsíčně má kolem dvaceti vystoupení. Nezapomenutelná pro ni byla role předskokanky skupiny Olympic na koncertu v severomoravském Petřvaldě.

„Před jakýmkoli vystoupením mám vždycky obrovskou trému a tomu, kdo říká, že ji nemá, nevěřím. Člověka to nabudí, ale nesmí ho to přemoct. Když na pódiu zazpívám první tóny a vidím, že to lidi berou, všechno ze mě spadne, jsem v klidu a užívám si to. A když se tváří neutrálně, snažím se, aby je to chytlo,“ vysvětluje zkušeně Markéta.

Je ráda, že má kolem sebe lidi, kteří jí radí ve výběru kostýmů, v líčení a také v tom, co má dělat pro svou kondici. Nedávno se proto začala věnovat thaj-boxu. „Kdyby mě někdo chtěl přepadnout, ať si dá raději odchod. Chodím na tréninky k boxerovi, který vychoval několik mistrů světa. Člověk při tréninku spálí spoustu kalorií a ví, že pro sebe něco udělal. Když pak úplně vyřízená vlezu do sprchy, je to úžasný.“

K jídlu Markétě nejvíc chutná smažený sýr s hranolkami a tatarkou, ale na talíři se u ní objeví jen párkrát za rok. Ví, že to není moc zdravé, ale nic chutnějšího zatím prý ještě neobjevila.

I když – jednu slabost si ještě neodpustila. A to lízátka. Když v květnu křtila své nové CD, role kmotrů se ujali Michal David a Leoš Mareš, který z ní předtím vymámil, jak má onu slaďoučkou pochoutku ráda.

„Pak jsme těmi lízátky cédéčko pokřtili. Normálně jsme je na něj vysypali z krabice. Od té doby mi lidi nosí lízátka na všechny moje koncerty. Na pódium si proto s sebou beru konvičku, protože jsem Konvičková, a tam je všichni můžou odkládat. Já je pak zase předám dál,“ směje se.