Článek
Když se po třiceti letech natáčelo pokračování Hvězdných válek, nemohl chybět. A objevil se pochopitelně i ve strhujícím závěru ságy s podtitulem Vzestup Skywalkera. Nejraději ale vzpomíná na to, jak to pro něj vlastně celé začalo.
„Na konkurz v roce 1976, který vidím jako dnes, se dostavili všichni mladíci ve správném věku, velikosti a výšce. Ti vyvolení pak dostali možnost zahrát jednu scénku. Netušil jsem, o co jde. George Lucas nám jen řekl: ‚Předveďte to a pak si o tom promluvíme.‘ Asi při mně tehdy stál herecký bůh, protože roli Luka Skywalkera jsem dostal, aniž bych četl scénář,“ vzpomíná Mark.
V šermu se světelným mečem se stal absolutní jedničkou.
Když mu scénář poslali, seděl v Malibu v malém pokoji na židli s výhledem na oceán. Původně si myslel, že bude něco jako pomocník Hana Sola.
„Až při čtení mi došlo, že Luke Skywalker je postava neméně důležitá, a to už jsem se na té židli vznášel a fantazíroval, jak se stanu součástí fantastického světa divných stvoření, robotů, darebáků a hrdinů, plovoucích aut, vesmírné lodi a světelných mečů. Bylo mi pětadvacet a byl jsem štěstím bez sebe,“ vypráví.
Nejvíc se těšil na to, že mu role otevře cestu do Evropy, kam se vždycky toužil podívat. Do té doby se mu to nepodařilo – přestože jeho otec byl kapitánem námořnictva Spojených států a rodina se sedmi dětmi se neustále stěhovala z místa na místo.
Dětství Mark prožil střídavě v několika amerických státech a v Japonsku, kde odmaturoval na Yokohama’s High School a kde si také poprvé zkusil divadlo.
Trailer k filmu Star Wars: Vzestup SkywalkeraVideo: Falcon
Díky Hvězdným válkám se skutečně dostal nejen do Evropy, ale i do Maroka. Tam se totiž točily první scény Hvězdných válek: Epizoda IV – Nová naděje (1977).
„Poprvé jsem viděl See-Threepio, Artoo-Detoo a herce sira Aleka Guinnesse, kterého jsem obdivoval,“ říká.
Osudová autonehoda
Všechno mohlo ale skončit tak nečekaně, jak to začalo. Mark připomíná dávno zapomenutou ošklivou automobilovou nehodu, při které si zlomil nos a levou tvář měl na maděru.
„Tenkrát, mezi natáčením prvního a druhého filmu v roce 1979, jsem jel se svým BMW příliš rychle a vystřelilo mě to z auta. Předtím, než jsem omdlel, jsem si v duchu řekl, že to herecké štěstí jsem tedy neměl moc dlouho. Po chirurgické rekonstrukci obličeje a řadě plastických operací to nakonec dobře dopadlo. Jizvy mi nevadí, nosím je hrdě,“ odtuší s úsměvem.
Na čas strávený v nemocnici si nestěžoval. A vlastně není divu – při jedné návštěvě stomatologického oddělení se setkal s Marilou Yorkovou. Dnes jsou spolu už čtyřicet let a mají spolu tři dospělé děti Nathana (40), Griffita (36) a dceru Chelsey (31). Všechny jsou, jak jinak, fanoušky Hvězdných válek a všechny si dokonce s otcem zahrály v epizodě Poslední z Jediů (2017) bojovníky Odporu.
Se svým milovaným učitelem a rádcem Yodou
Úspěch Hvězdných válek byl požehnáním i prokletím. Dvaatřicetiletý Mark Hamill se stal národně oslavovaným idolem, také mu ale hrozilo nebezpečí, že se stane takzvaně „hercem jedné role“.
Proto po skončení trilogie v roce 1983 bral třeba i role v béčkových filmech, které neměly s jeho hrdinným Lukem nic společného, hrál i na Broadwayi, kde ztvárnil Mozartova Amadea či Sloního muže. Hlavně měl ale záložní plán.
Milovník komiksů
Vrhl se na namlouvání postav z animovaných seriálů a filmů, ale také těch z videoher. S dabingem měl zkušenosti z doby dávno předtím, než začaly Hvězdné války. Poprvé propůjčil hlas animované postavičce v roce 1972 – psovi Scooby-Doo – a po něm pravěkému hromotlukovi Fredu Flinstoneovi.
„Vlastně jsem dlouho nevěděl, jestli chci být hercem. Co si pamatuji, odjakživa jsem miloval komiksy, které jsem o víkendu ráno vždycky našel v novinách. Při jejich čtení jsem si oblíbil karikaturu. Zkoušel jsem kreslit, zbožňoval jsem Charleyho Schultze a jeho seriál Peanuts. Pak jsem uviděl, jak Clarence Nash v komiksových filmech mluví Donalda Ducka. Do té doby jsem netušil, že kreslené postavičky dabují herci. Tehdy jsem si řekl, že když nebudu herec, budu dabér.“
Na otázku, proč ho tahle profese tolik okouzlila, odpoví: „Jste v ní anonymní. Když nejste vidět, máte svobodu dělat mnohem odvážnější věci než před kamerou. Pak s hlasem dokážete pravé divy.“
Vytouženou hvězdu na známém hollywoodském chodníku slávy dostal loni 8. března.
Jako fanouška komiksů ho pak napadlo, že by jeho hlasem mohl promluvit nějaký darebák.
„Miluju výzvy a hrozně jsem si přál zahrát si po Lukovi padoucha. A zase jsem měl štěstí. V roce 1992 jsem dostal v animovaném televizním seriálu Batman roli jeho úhlavního nepřítele Jokera.“
Bylo to jen pár let po trháku Batman (1989) od Tima Burtona, ve kterém si Jack Nicholson jako Joker ukradl pro sebe všechny scény. Přesto se Hamillovi podařilo ve jmenovaném seriálu vytvořit jedinečného Jokera, kterého od té doby namluvil už mnohokrát.
„Jsem rád, že se mi Joker tak povedl. Snad největší mojí satisfakcí je, když mi fanoušci říkají: Když teď čtu komiksy, slyším při tom tvůj hlas,“ pyšní se mimořádně talentovaný hlasový herec.
Víte, že…
- Rád vzpomíná na bývalého olympijského vítěze v šermu Boba Andersona, se kterým pro Hvězdné války trénoval zacházení se světelným mečem.
- Nesmírnou popularitu si získal i na sociálních sítích. Pro své fanoušky pořádá besedy a rozhovory, kterých se díky internetu účastní tisíce jeho obdivovatelů.
- Jeho rozsáhlé portfolio v animovaných seriálech a videohrách zahrnuje i Hobgoblina v seriálu Spiderman (1994) či Maximuse ve Fantastické čtyřce. Svoje alter ego namluvil také v seriálu Simpsonovi (1998).
A protože nejraději dabuje bídáky, zaujal ho nedávno třeba hororový film Dětská hra, pro který namluvil Chuckyho – nejvražednější panenku na světě.
