Marion Cotillardová: Musíme se neustále učit respektu ke všemu, co je na Zemi živé

Vyrůstala jste s komiksy Asterix a Obelix?

Já jsem byla vždycky jejich velkým fanouškem, to snad ve Francii ani jinak nejde. Měli jsme s bratrem celou kolekci, leželi jsme v ní každou chvíli, milovali jsme ji.

Co jste na ní měla nejradši?

Samozřejmě humor a obě hlavní postavy, Asterixe a Obelixe. Jsou typicky francouzští a prožívají úžasná dobrodružství. A výborné je, že díky tomu může člověk pohodlně a vlastně nenápadně objevovat spoustu nových věcí a jiných kultur.

Film natočil a Asterixe hraje váš muž Guillaume Canet. To byl váš společný nápad, přidat tam současná témata jako vegetariánství?

Scénář už byl napsaný, ale Guillaume do něj spoustu věcí přidal, a je také za všechno zodpovědný. Je to vlastně úžasné, když můžete do starých motivů přidat moderní témata a současné události. Spolu jsme o tom ale nemluvili, Guillaume psal sám.

Jak jste se cítila jako Kleopatra? Není zrovna obvyklé, aby to byla komediální postava…

To sice ne, ale moje nejoblíbenější knížka z celé série byla právě Asterix a Kleopatra. Já tu postavu doslova miluji. Její sílu a dynamiku. Netočím moc komedií, takže to pro mě byla velká zábava.

A také velká a skoro nová zkušenost: komedie má jiný rytmus než drama, člověk musí balancovat mezi realistickou postavou a klaunem. To mě moc baví.

Čím si vysvětlujete úspěch Asterixe a Obelixe v dnešní době? Vždyť ty komiksy začaly vycházet už v roce 1959!

Myslím, že obě hlavní postavy jsou velmi upřímné a zábavné současně, a opravdu je to důležitá součást francouzské kultury.

Setkala jste se při natáčení se švédským fotbalistou Zlatanem Ibrahimovičem, který hraje Antiviruse?

Jo! A hned jsem ho požádala o selfie. Postava, kterou hraje, je úžasná a pro něj to byla ohromná hra. Zlatan je moc sympatický člověk. Má velké sebevědomí, protože v tom, co dělá, je prostě nejlepší, ale hlavně je velmi milý.

Už když ho chtěl Guillaume obsadit, nikdo nevěřil, že by to bylo možné. Pak měl dva dny před natáčením nehodu, takže to vypadalo na katastrofu. Ale on s námi chtěl točit navzdory tomu, co mu řekli lékaři. A myslím, že si to opravdu užil. Miluje legraci, hraní, a postava Antiviruse mu byla psána na tělo.

Na premiéře nás pak bylo asi třicet, ale všechno se stejně točilo kolem něj. To bylo pořád: „Viděli jste ho, kde je?“ Všichni jsme s ním chtěli aspoň chvilku být a on byl moc laskavý.

Zmínila jste, že netočíte moc komedií. Je to proto, že se jim vyhýbáte?

Ne. Není to otázka mojí volby, ale nabídek. A mezi nimi toho, co mě zaujme a láká. Každý film znamená nový začátek a nikdy dopředu nevíte, jestli dosáhnete toho, co chcete.

Opravdu bych ráda točila komedií víc, i když je to vlastně strašně těžký žánr. Mnohem těžší než drama. Musíte najít správnou rovnováhu, abyste nepřehrávali a přitom do toho dali dost. A to hledání rovnováhy vás může snadno vyhodit z autentičnosti, kterou komedie také potřebuje.

Zlatan Ibrahimovič není ve filmu jediný sportovec, hrála jste i s vynikajícím plavcem Florentem Manaudou…

To byla jen asi jedna nebo dvě scény, ale byla to velká legrace. On je v plavání stejně slavný jako Zlatan ve fotbale, a když jsme ho s Vincentem Casselem pozorovali, jak hraje, byli jsme nadšení a bavilo nás s ním pracovat. My už jsme s Vincentem spolu v minulosti točili (Je to jen konec světa, 2016), ale úplně jiný typ filmu, tohle byla zase jiná zkušenost.

Začala jste pracovat i jako producentka, co vás k tomu přivedlo?

Je to zase něco jiného a já nové věci zkouším moc ráda. Produkce má přitom kupodivu s hraním dost společného. V obou profesích děláte všechno pro to, aby se sen stal skutečností. Aby se sen toho, kdo film napsal a vytvořil, stal přesně tím, co autor chtěl.

V Asterixovi a Obelixovi: Říše středu hraje váš manžel, tchán Philipe Canet a také váš jedenáctiletý syn Marcel Canet. Jak se mu to líbilo?

Hodně se bavil a já byla nervózní, protože nikdy nemůžete vědět, jestli bude vaše dítě dobré, nebo ne.

Chcete, aby se stal hercem?

Nevím, je to samozřejmě jeho volba, ale pokud bude chtít, udělá mi to radost. My jsme tu od toho, abychom ho podpořili v čemkoliv. Pokud z něj vyroste herec, budu moc šťastná, ale současně vím, jak je to těžké, takže tlačit ho do toho určitě nebudu.

Co vás teď v životě čeká?

Můj cíl je žít přítomností. A jde mi to docela dobře. Nemám žádná očekávaní, chci jen prožívat a užívat život naplno a být s lidmi, kteří to cítí stejně. To je přece nejkrásnější, když můžete sdílet život s lidmi, které milujete, s rodinou, přáteli. Jasně že občas přijdou chvíle, kdy úplně šťastní nejste, ale právě proto je důležité mít kolem sebe lidi, kteří vás podpoří, milují vás.

Točíte americké blockbustery i malé francouzské filmy. Je vám něco z toho bližší?

Je mi to jedno. Pro mě jsou důležití lidé. Potřebuji vědět, že pracuji s těmi, kteří mají potřebu se vyjadřovat prostřednictvím pravdivých filmů nebo divadla. Jsem ráda, když cítím, proč dělají to, co dělají.

Dovedete si představit, že byste sama režírovala?

Asterixe určitě ne! Ale ráda bych pracovala s herci, nevím, jestli ve filmu, nebo v divadle. Práci s herci miluji v obojím, takže bych jednou režírovala moc ráda.

Řekla jste, že žijete přítomností. Dnes ale všichni mluví o budoucnosti, o klimatu a všech možných katastrofách, které se na nás řítí. Jak to vidíte vy, jste optimistka, nebo na budoucnost radši nemyslíte?

Víte, žít v přítomnosti znamená, že plně vnímáte to, co se děje. Máme ještě pořád spoustu práce sami na sobě, musíme se neustále učit vzájemnému respektu mezi sebou, ale zejména respektu ke všemu, co je na planetě Zemi živé.

Nedávno jsem poslouchala jednoho francouzského lékaře, jmenuje se Christoph Andry, a on říkal, že naše generace vyrůstala v naději, že všechno bude jednou lepší. A že je smutné, že dnešní mladí lidé tu naději nemají nebo ji přinejmenším necítí. Nevědí, jestli bude budoucnost lepší, protože to dnes prostě obecně nevíme. Hlavně kvůli klimatu.

Já mám navzdory tomu velkou víru v lidi. Ale někdy je to těžké. Kdybychom my, lidé, už nebyli, zeměkoule by byla úžasná. Vždyť my jsme jediní živí tvorové, kteří to tu ničí. Chybí nám vědomí toho, co se opravdu děje.

K čemu v té souvislosti vedete své děti Marcela a Louisu?

Snažíme se hledat a nacházet rovnováhu mezi tím, aby znali a chápali realitu, ale současně v nich chceme podporovat naději a dobrou energii, kterou všichni tolik potřebujeme.

Člověk nemusí mít zrovna nějakou výraznou image, dávat moc najevo svou představu, jak má svět vypadat. Stačí myslet a být si dobře vědom toho, co jíte, co děláte, co nakupujete. Prostě žít, jak nejlíp umíte, a zkoušet dělat ještě trochu víc.